Ze života jednoho tzv. sudetského Němce s českými kořeny 1
Ze života jednoho tzv. sudetského Němce s českými kořeny 1
(Tři „sudetští“ králové - Karl Matzal a dva jeho pomocníci: Johann Drabek,
Karl Janoschek)
Ing. Josef Mikš
Motto:
Konrad Henlein: Naším cílem vždy bylo zničení Československa
Z projevu ve Vídni 4. března 1941
Východní marka a Sudety měly po dlouhou dobu společné dějiny a byly spolu spojeny společným utrpením i společnými cíli.* Právě zde, v dunajské kotlině a v Sudetech, povstali první hlasatelé Velkého Německa, právě zde poprvé zapustila své kořeny idea pangermanismu a po válce právě zde znělo hlasitě a jasně volání po anšlusu Rakouska a po Velkém Německu...
Němci ze Sudet se snažili od roku 1918 paralyzovat tlak Čechů. Německá DNSAP, která dělala záslužnou práci a připravovala cestu hnutí sudetských Němců za politické sjednocení, byla však vystavena brutálním potlačovacím metodám, jimiž se české úřady na podzim roku 1933 snažily zlomit politickou vůli sudetských Němců...
Když mě během velkého pronásledování na podzim roku 1933 Vůdce DNSAP vyzval, abych převzal politické vedení sudetského němectva, byl jsem postaven před velkou otázku: Má být národně socialistická strana vedena ilegálně, anebo má hnutí vést boj na přípravu k převedení do vlasti - do velkoněmecké říše - zcela legálně? Pro nás sudetské Němce zbyla pouze volba druhé cesty... Výsledek jejich boje tuto cestu stoprocentně a bezezbytku ospravedlnil. Abychom se vyhnuli zásahům českých úřadů a rozpuštění, museli jsme zpočátku skrývat naši příslušnost k nacionálnímu socialismu. To byla nejtěžší psychická zatěžkávací zkouška, které jsem musel své následovníky vystavit.
Během několika let se sudetským Němcům podařilo ohrozit vnitřní stabilitu Československa tak zásadně a rozrušit jeho vnitřní poměry tak dokonale, že bylo zralé pro likvidaci. To vše se mohlo stát jedině díky tomu, že všichni sudetští Němci se stali nacionálními socialisty.. .
Skutečnost, že německá otázka se stávala stále naléhavější, umožnila přenést ji v jejím plném významu na forum mezinárodního veřejného míněnÍ...
Avšak bez ohledu na vše, co jsme my sudetští Němci dokázali svým vlastním úsilím, nebyli bychom nikdy mohli dosáhnout svého cíle bez pomoci Vůdce. Jeho idea nás inspirovala, jeho síla posilovala i nás, jeho Německo nám dávalo víru ve vítězstvÍ. Historie vynese jednoho dne svůj soud: sudetští Němci vykonali věrně a dobrovolně svou povinnost.
Völkischer Beobachter, 5. března 1941, Der neue Tag, 6. března 1941
***
Po okupaci Čech a Moravy a zřízení protektorátu v březnu 1939 byli nacisté nuceni zatím ponechat v činnosti republikánskou volenou veřejnou správu, tedy obecní a okresní zastupitelstva i jejich představitele. Na různých úrovních nacistického vedení se však vedla jednání, jakou vnitřní politiku v protektorátu realizovat, aby byla v souladu se strategickým zámyslem germanizace tohoto prostoru.
Rozhodl však sám Hitler a stanovil, že jelikož pro vedení války je kapacita protektorátního zbrojního průmyslu nenahraditelná, řešení českého problému bude odloženo na dobu po vyhrané válce. Do té doby je však třeba provádět postupně všechny přípravy k závěrečnému řešení. Rozhodující slovo v tomto směru v protektorátu patřilo říšskému protektoru Neurathovi a oberlandrátům a landrátům (vrchním zemským radům a zemským radům), kteří měli ve svých regionech zabezpečit plnění rozhodnutí vydaných úřadem říšského protektora. Po nezbytných přípravách přišla reorganizace veřejné správy na pořad v roce 1940.
Týkala se i Vyškova . Starostou města byl několik let dr. Jan Hon, právník, sokolský funkcionář a vlastenec, který se v letech 1934-1938 angažoval při budování kasáren a výcvikového prostoru pro 2. pluk útočné vozby, jak byly nazývány tehdy tanky , který byl ve Vyškově dislokován. Nacisté si byli vědomi, že dosavadní česká správa s JUDr. Honem v čele plní své úkoly s malým nadšením pro německé snahy. Protože se po porážce Francie již cítili pány Evropy, chtěli realizaci svých germanizačních plánů urychlit. K tomu museli být na vedoucích místech vybraní nacisté a reorganizován správní aparát.
Proto věnují reorganizaci ve Vyškově zvláštní pozornost. Mají s městem zcela určité záměry. Má totiž být centrem německého osídlení, jež bude navazovat od vesnic německého jazykového ostrůvku, (což byla zvláštnost tohoto regionu) k prostoru, který bude vysídlen kolem německého vojenského cvičiště a střelnice a který bude postupně kolonizován německými osadníky. Jednotlivé navazující prostory mají vytvořit souvislé německé kolonizační pásmo napříč celou Moravou.
Vzhledem k tomu byl jmenován vládním komisařem (Regierungskomisar) ve Vyškově sudetský Němec Karl Matzal, který pak v dalším vývoji města sehrál neblahou roli. Matzal se narodil 24. ledna 1904 v Uničově ve smíšeném manželství. Jeho otec, vězeňský dozorce, původem Čech z Dědic (předměstí Vyškova), se tam uchytil koncem sedmdesátých let minulého století, vzal si za manželku Němku a žili stále v německém prostředí. Syn byl po matce veden jako Němec. Za první republiky se stal členem Henleinovy Sudetendeutsche Partei. Vychodil tři ročníky právnické fakulty a dva semestry obchodní akademie, ale žádnou ze škol nedokončil. Od roku 1939 až do roku 1940 byl zaměstnán jako tajemník obecního úřadu městečka Odry u Fulneku, kde žili většinou Němci. Po Mnichovu, po záboru tohoto území nacistickými vojsky, se stal členem NSDAP.
Ve svých 36 letech se objevuje ve Vyškově jako německý vládní komisař. Přichází s hlavou vztyčenou, sebevědomý, ale s ošoupanými kalhotami a proděravěnými lokty. Jak ho později charakterizovali, byl v osobním styku hrubý, neomalený a vůči Čechům sprostý. Jeho pánovitost a nadutost neznaly mezí. Později se ukázalo, že si také podal žádost o vstup do SS, ale zřejmě vzhledem k svému původu nebyl přijat. V jeho dokladech bylo uvedeno, že je přispívajícím členem SS, a měl tudíž právo při slavnostních příležitostech nosit černou uniformu SS. Většinou však nosil hnědou uniformu funkcionářů NSDAP, protože současně s jmenováním vládním komisařem byl určen jako „Propagandaleiter der NSDAP“ (vedoucí propagandy NSDAP) ve Vyškově. Na jeho činnosti je možno ukázat obecnou charakteristiku německého vládního komisaře. Je pravděpodobné, že tímto chováním a vystupováním chtěl zakrýt svůj smíšený původ a tvrdými opatřeními dokázat svoje pevné nacistické postoje. O tom svědčí i skutečnost, že po atentátu na Heydricha v roce 1942 si nechal změnit jméno na německé Matzal, ačkoliv předtím se psal Mazal.
Před nástupem do funkce byl podrobně informován o germanizačních opatřeních, která se ve vyškovském prostoru chystají, a také znal názory nacistického vedení na postavení českého obyvatelstva, které byly jasně vyjádřeny v brožuře, vydané v té době rasově politickým úřadem NSDAP. Podávala informativní přehled o národnostní politice vůči cizím národům.
O Češích se tu psalo: „Na Čechy je třeba pohlížet z rasového hlediska stejným způsobem jako na Poláky; převažují u nich ostické rysy, a proto je nelze poněmčit jako celek, i když pro poněmčení přichází v úvahu větší část Čechů než Poláků. V osobním styku se německý voják řídí podle týchž principů, jež jsou platné pro ostatní slovanské národy. Z národně politického hlediska je Čech pro Němce právě takovým nepřítelem, jako je Polák. Má-li Čech v dané chvíli poněkud odlišné postavení než Polák, je to pouze dočasný důsledek okolností, za kterých došlo k rozbití Československa.“