Zatímco sudetoněmecký landsmanšaft je v ofenzivě, pražský Černínsky palác se řídí heslem „uhýbat a neprovokovat!“ 3
Zatímco sudetoněmecký landsmanšaft je v ofenzivě, pražský Černínsky palác se řídí heslem „uhýbat a neprovokovat!“ 3
V posledních letech se po každém článku o německém utrpení spustí křik, že Němci prolomili tabu. O německých obětech odsunu se psalo vždycky, nahlédněte třeba do Spieglu ze šedesátých a sedmdesátých let.. Skutečností je, že dnes se jeví snahy vytvářet rovnítko mezi odsunem a holocaustem.
Celý nápad zřídit Centrum proti vyhánění stojí podle Evy Hahnové na tezi, že stejný historický jev, tedy etnické čistky, které se během první světové války konaly v Turecku, později v Hitlerově Německu, pak Beneš inicioval odsun Němců z východní Evropy, v jeho stopách v devadesátých letech prý pokračoval Miloševič, patří do jednoho pytle. Centrum proti vyhánění je nápad Eriky Steinbachové, poslankyně za CDU. Její projekt používá pojem „etnické čistky“ k zastírání historických rozdílů, což je pro vyhnanecké spolky odjakživa typické. Uvedla několik případů: Beneš stojí v jedné řadě s Hitlerem a Himmlerem, liší se od nich jen větší prolhaností a pokrytectvím. To prohlásil tzv. otec vyhnanců pater Reichenberger na sudetoněmeckém srazu již v roce 1948. „Zločiny proti Židům jsou jistě bezprecedentní. Ale zatímco se tyto odehrávaly v uzavřených táborech, a jejich pachatelé si zakrývali tvář, holocaust Němců v Čechách, na Moravě a ve Slezsku se konal veřejně na ulici!“ To prohlásil dlouholetý šéf landsmanšaftu Walter Becher v roce 1990. Steinbachová to dodnes říká, ale trochu jinak, jakoby jemněji. Ale i jí se jáiž podařilo v jedné větě spojit „nacistický Terezín“ a „Benešův Terezín“, tedy poválečnou internaci Němců v něm. Je velkým problémem, že Steinbachová má dnes příznivce ve všech stranách i v médiích.
Kde České republice hrozí německý revanšismus? V klasickém smyslu určitě ne. V Německu není silná protičeská či protipolská nálada, takové lidi, kteří by měli vliv na veřejné mínění, tady nevidím. Problém je jemnější – v Německu přežívají stereotypy o českých dějinách. A ty mohou ještě dlouho otravovat vzájemné vztahy. Tohle tlačí Prahu do defenzivy. Třeba jaké problémy dělali ODS s přijetím do Evropské lidové strany. Ten militantní protičeský slovník, způsob jakým vystupují rakouští lidovci, nebo poslanci z CSU nebo CDU. Stále tytéž stereotypní obrazy nepřítele… Tohle je třeba si vyjasnit.
Podle Hahnové by třeba v Německu postačilo vnést do obecného povědomí, co vlastně landsmanšaft prosazuje. Aby to německá veřejnost konečně řekla, jakým právem je tu zastrašován menší soused? Je si jistá, že takovou neférovost by Němci si rychle uvědomili a nesouhlasili by s tím.
Redaktor BBC se domníval, že všechny české vlády po převratu se tvářily, že žádný problém neexistuje Podle Hahnové se Černínská palác řídi heslem „uhýbat, neprovokovat.“ Ona to nechápe, nesouhlasí. Je prostě potřeba Němcům říct několik nepříjemných věcí, stejně se tomu nakonec nevyhneme.
Na otázku, jak by srovnala chování Čechů s Angličany, kde po léta žila, řekla: Hodně intelektuálů v českých zemích i v Německu má zálibu ve světoborných meditacích. Jak je vše špatné: politici, společnost, národ. Kdežto v Anglii se podobní lidé daleko více soustřeďují na věcnou kritiku politických postojů. Dokáží pitvat konkrétními argumenty protivníka. Jsou důkladnější, zdůrazňují věcnost a logiku. To jí u nás i v Německu dost chybí.
Dr. Eva Hahnová dobře ví, o čem mluví. Po léta u mnohého byla. Nahlížela doslova pod pokličku organizacím, které sdružují odsunuté Němce, zvláště pak sudetoněmeckému landsmanšaftu. Když si přečtete pozorně text, zjistíte – jak i po letech je vše aktuální a navíc varující.
Právě nyní v létě vyšlo najevo, co vše Posselt s našim ministrem kultury plánují a pod různými zástěrkami nám hodlají naservírovat. Herman si je jist, že může konat a premiér bude mlčet. Sobotka nemá poradce, kteří by tohle vše věděli a varovali by před tím? Patrně zas bude taktizovat a uhýbat v úloze derviše. Ale co nám chystá s odsunutými Němci Posselt a Herman, k tomu by se nemělo mlčet.
Josef Sedlák, Plzeň