České národní listy

Žatec mezi válkami 12

PhDr. Pavel Macháček

Českého povstání v květnu 1945 se účastnilo 100 000 osob. Němci zabili v posledních dnech války, tedy naprosto zbytečně, nesmyslně, v rámci německých agresivních tradic na 10 000 Čechů, z toho jen v Praze 3 500! Celkově připravili Němci o život v průběhu války 360 000 obyvatel ČSR v hranicích roku 1937.

Oficiální odsun se uskutečnil od ledna do listopadu 1946, kdy do americké a sovětské okupační zóny bylo odsunuto 2,200 000 sudetských Němců. Spojenecká komise, která odsun řídila, tj. rozmísťovala odsunuté do konkrétních oblastí, pochválila Československo za vysoce humánní průběh odsunu. Naše řešení ovšem nebylo osamocené, protože od východních sousedů Německa bylo odsunuto 12 milionů Němců. Z povyku, který dělá kolem našeho odsunu landsmanšaft je zřejmé, že to je záměrné, neodůvodněné zostřování mezinárodních vztahů z úzce sobeckých a zištných důvodů.

7. Poválečný vývoj v Žatci

I v tomto městě začalo ihned po osvobození okamžité účtování s Němci. Dne 3.6.1945 procházeli ulicemi Žatce vojáci Svobodovy armády, členové revolučních gard a ozbrojení civilisté, kteří prohlédli všechny byty. Všichni muži od 13 do 65 let se museli v 8 hod. shromáždit na náměstí. Část jich byla odvezena do Postoloprt, kde byli ubytováni v kasárnách, část se dostala do 4 sběrných středisek ve městě Žatci. Odtud byli denně přidělováni na práci - podle spojeneckých rozhodnutí. Koneckonců i Češi tehdy měli pracovní povinnost, že musí pomoci odstranit škody Němci za války způsobené. Při některých podnicích byly zřízeny pobočné odlehčovací tábory, kde se Němci i stravovali. Zaměstnavatelé však jim mnohdy neplatili stanovenou odměnu.

V Evropě nebylo snadné být Němcem po té Němci tak teroristicky vedené válce, kdy proti sobě obrátili hněv celého světa. U nás se např. hodně rozšířilo psaní slova Němec s malým "n", což je spíše kolorit poválečné doby.

S obecným přesvědčením, že jsou za válečné hrůzy odpovědní všichni Němci jako celek souvisejí i události v Postoloprtech. Část žateckých Němců tam byla přesunuta 3.6.1945. A 5.6.1945 byli muži rozděleni podle příslušnosti k SS, SA, Hitlerjugend, Wehrmachtu apod. Představitelé SS a političtí vůdci byli vehnáni do chléva v kasárnách a od ostatních odděleni ostnatým drátem. Nedostávali jídlo. Příslušníci policie a četnictva byli zavřeni v prasečích chlívcích, příslušníci wehrmachtu museli nocovat venku. Brzy na to byli mladí muži odsunuti do tábora v Záluží u Mostu na těžké práce. Koncem května a začátkem června došlo v Postoloprtech k hromadným popravám. Němci uvádějí 800 osob, při exhumaci hrobů v r. 1947 bylo objeveno 763 těl. Část byla odvezena ke zpopelnění, část znovu pohřbena. („Lze tedy soudit, že v případě esesmanů šlo asi o necelé dvě třetiny popravených z celkem 763 exhumovaných obětí postoloprtské exekuce“., Závěr k polemice o českých excesech v kauze Postoloprty, str.7., autoři Václav Kural, Zd. Šamberger,- poznámka red. ČNL)

V dubnu 1947 bylo ministerstvo národní obrany upozorněno anonymním dopisem na předsedu ONV a OV KSČ Jana Zichu, který působil po skončení války pod krycím názvem Petrov. On i další vyslýchaní při prvních výsleších vše popřeli. Zřízená parlamentní komise vyslechla řadu osob, našla místa hromadných hrobů a dala exhumovat pozůstatky popravených. Vyslýchaní přiznávali exekuce, ale svalovali vinu jeden na druhého. Na popravách se podílely 3 exekuční skupiny vojáků. Komise nakonec doporučila přistupovat k obviněným podle zákona č.115/1946 Sb. o jednání, které směřovalo ke spravedlivé odplatě za činy okupantů. Proto k soudu nedošlo. Jan Zicha byl donucen k rezignaci na všechny své funkce.

Generál Klapálek se vyjádřil takto: "Jako velitel mohu prohlásit, že v daném případě Postoloprty - Žatec jednali podřízení velitelé a vojáci ve smyslu vojenských zásad správně a došlo-li v jednotlivých případech k přehmatům, pak musíme uvážit, že vojáci jsou prostí lidé, kteří...prošli peklem fronty a z největší části ztratili ve válce své bratry, sestry, otce, ženy, děti i prarodiče ukrutnostmi Němců. Právě jednotka postoloprtská složená z velké části i z Volyňských Čechů ztratila v SSSR své příbuzné a poznala na své kůži zvěrstva Němců, takže se nikdo nemůže divit, že tito vojáci jednali tvrdě proti Němcům, což jest vojensky i lidsky pochopitelné." (Tomáš Staněk: Perzekuce 1945, str.113.)

Všechny uvedené skutečnosti a události v Postoloprtech dnes můžeme posuzovat jen z dálky, ale vždy v souvislosti s příčinami. Osobně se domnívám, že ta strašná válka musela zanechat ve všech lidech tehdy u nás žijících hluboké stopy. Ale jsme různí a každý jednáme jinak. Myslím, že "účtování" nemuselo probíhat v tak drastických formách, jak se to někde stalo! Ale i to byl důsledek války!

Organizovaný odsun začal v Žatci 12.2.1946 nejprve do americké zóny. Vlaky měly 40 vagonů po 30 lidech, tedy v jednom transportu 1 200 Němců. Američané přísně kontrolovali, zda jsou Němci řádně vybaveni vším potřebným. Každý měl osobní zavazadlo do 50 kg, zlato a cenné papíry propadly státu. Pokud se rozhodla dobrovolně mimo povinný odsun, mohla odjet rodina antifašistů, směla si vzít svůj movitý majetek. Realizací odsunu byla pověřena okresní správní komise a lidi na transporty vybíralo SNB.