Září je také měsícem, kdy vzpomínáme na výročí úmrtí našeho prvního prezidenta, T. G. Masaryka.
Září je nejen dnem mnichovské zrady Československé republiky, ale také měsícem, kdy vzpomínáme na výročí úmrtí našeho prvního prezidenta, T. G. Masaryka
Zemřel 14.září 1937, oplakáván svým lidem a svými básníky, jak napsala prof. Stanislava Kučerová.
Jak smrt prezidenta oplakávali naši básníci?
„Už nikdy nesplyne s rtů Čecha tišší vzlyk:
Je mrtev Hospodář, umřel nám Masaryk.“
/V.Nezval/
„Za sto let možná, děti našich dětí
svým dětem budou teskně vyprávěti
o šedém ránu, čtrnáctého září,
na věky označeném v kalendáři:
To kalné ráno, to si pamatuj, mé dítě.“
/J.Seifert/
„Ty zářijový dne, koho jsi nám to vzal?
Muže, jenž napřímen vždy před osudem stál,
neb kotvil v Bohu svém a rukou požehnanou
zažíhal hvězdy myšlenek, jež naším nebem planou.“
/J.Hora/
„Až dnešek zastaví raněná srdce zvonů
snad bude slyšet, kterak slibujem,
snad uslyšíš i Ty svých 14 milionů,
jak přísahají pevně: TGM!“
/O.Scheinpflugová/
Bohužel "naše média" již nevzpomínají, snad jen s čestnou výjimkou, ani na TGM, ani na básníky, kteří ve slovech plných slz a zármutku, k nám promlouvají o těžké ráně, jež 14. září postihla náš lid.
Kdo se to snaží, abychom ztratili svou historickou paměť?
