Zapomenuté pohraničí 6
Zapomenuté pohraničí 6
Jan Kouřil, Josef Bartoš, Jaroslava Čajová
18.1.
Nastal v dějinách důležitý rok 1941. K paktu Německo-Itálie-Japonsko se připojilo Maďarsko, Bulharsko a Slovensko. Když Jugoslávie odmítla též vstoupit, byla 6. dubna přepadena a "bleskově", jak to nazývali nacisté, po 14 dnech obsazena. 19. dubna vztyčena říšská vlajka na Olympu, 26. dubna na Thermopylách a obsazeno hlavní město Řecka Athény. 2. května válečné tažení na Balkáně skončeno. Spojené státy americké sice válku "Ose" vypověděly, ale zatím se jí mnoho nezúčastnily.
22. června 1941 v noci počala nejstrašnější a nejurputnější válka dějin Německa a SSSR. Očekávané přece jen překvapilo, zvlášť rozumné Němce. Kde byly řeči jako: "Rusové jsou naši spojenci, hlad nikdy nebude, nikdy nebude fronta na dvě strany". Ukrajinští zajatci z polské války dostali svobodu, aby utvořili legie proti SSSR.
30. června 1941 nařízeno znovu spojení Národní záložny s břeveneckou Raiffeisenkou. Přijel zase ing. Dostal a okresní vůdce sedláků Kühnel z Brníčka u Uničova. Napřed slušně vyzvali ředitelstvo k odchodu ze záloženské místnosti. Po delší poradě nabízeli výhody spojení: v představenstu 2 členy za Národní záložnu, oni 3 členy. Oni předsedu, my místopředsedu. V dozorčí radě oni 4 členy, my 2. My měli tehdy desetkrát více vkladů než oni. Však hlásal Henlein při volbách v roce 1939: Spravedlnost všem! Na námitky nepoměrného zastoupení bylo nám řečeno, až prý ukážeme, že jsme loajální občané, potom nám budou věřit, ale zatím prý to nejde. Přišlo k hlasování. Ing. Dostal diplomaticky dal hlasovat, kdo je proti spojení šumvaldské záložny s břeveneckou. Myslel, jak to bývá zvykem, že nikdo nezvedne ruku, Než tentokrát se zmýlil. Velká většina ruku zvedla. A tak dal hlasovat, kdo je pro spojení. Ani jedna ruka nešla nahoru. Křičel milý ing. Dostal: "Zapsat, zapsat, kdo byl proti." Přítomní volali: "Všichni proti!" I počal vyhrožovat, ale většina šumvaldských odešla ihned, ostatní po chvíli, jakmile měli dost jeho krasomluvy. Potom ještě řečnil německy a radil břeveneckým k odvaze. Osudu ale Národní záložna neušla. Nařízeno spojení od "Regierungsratu" (vládního prezidenta) z Opavy a koncem roku 1941 odstěhovali břevenečtí na saních zařízení záložny na horní konec, do bývalého hostince u Kadleců č. 142. Svolali sice likvidační valnou hromadu, ale nikdo se nedostavil. Zvolili formálně 3 šumvaldské členy do dozorčí rady, ale nikdy je do schůze nevolali. Tak skončila historie prvního svépomocného peněžního ústavu v Šumvaldě.
Počasí v roce 1941 bylo podobné minulému roku. Po tuhé zimě s velkými mrazy půda hluboko ztuhla. Úroda byla poněkud lepší roku minulého, ale počasí bylo chladné a vlhké po celý rok. Následkem hlubokého promrznutí půdy a stáří zřítila se o čtvrté hodině ráno 1. března chalupa Jany Příkopové č. 175. Štěstí, že praskotem se obyvatelé probudili, a tak si zachránili životy.
19.1.
Odvážná česká kultura za okupace
Místní mládeží sehraná opereta "Kukačka"; dne 15. a 16. března byla vždy úplně vyprodána. Nadšení mládeže bylo úspěšné. Při hudbě vypomáhal německý komisař Maitner. Oberlehrer Klein se naň velmi zlobil. M. se pohádal s Kleinem, který byl proti opakování hry. Ale hrálo se! Potřetí již ale nepovolili, ač by bylo zase vyprodáno.
Pro neshody mezi vedením na obci byl počátkem roku 1942, zdá se úmyslně, odvolán tajemník Honer, aby nastoupil vojenskou službu. Nikdo jej nepostrádal.
Že při strašné zimě 1941-42 mnoho německých vojáků zmrzlo a utrpělo těžké omrzliny, byla provedena v lednu sbírka kožichů, prádla a lyží. Kdo měl velký strach, něco potichu večer na sbírku donesl. Mnoho toho nebylo.
Při odvodech osmnáctiletých již Čechům nevyhrožovali, naopak pěkně je přemlouvali, aby se dali naverbovat do armády. Kolik by to bylo přibylo jmen v kapli padlých, nebýt obav nacistů z účasti českých chlapců na frontě. Nebyli pro ně spolehliví. Staré přísloví "Každé zlo je k něčemu dobré" se tehdy uplatnilo. Za zlo okupace byly uchovány mladé životy!
Honičky za uprchlými zajatci byly stále častější. Byli jsme svědky zátarasů na silnicích, celonočních hlídek, zvlášť za útěku francouzského generála Girrauda, který po zdařilém útěku dělal v Africe nacistům těžkou hlavu.
Hrozný byl osud Poláků. Poměr Poláků s Němkou byl zle trestán, často i oběšením. Případ ve Velké Šťáhli, oběšeni za účasti Poláků z celého okoIí, byl hrůzným dokladem nacistické zběsilosti.
Po červnovém atentátu na Heydricha v Praze i u nás zesílily hlídky po silnici i za humny. Do Protektorátu jezdila auta s policii i ze Sudet. Popravovalo se tam denně, jak hlásil rozhlas i protektorátní noviny.
U nás se v té době připravoval teror politicko-hospodářský. Přicházely zprávy z českého Zábřežska, Opavska aj., že nacisté zabírají příděly půdy z. pozemkových reforem z dob 1. republiky, dokonce i domky postavené na bývalé panské půdě. Ve smíšených (národnostně) obcích se tak skutečně stalo.
U nás bylo tehdy podezřelé, že ve dvoře zakoupili na jaře nový velký traktor s pluhem. Měli dosud jen kolem 100 ha půdy, které bývalý nájemce Vepřík obdělal koňskými potahy. Němci nás ujišťovali, že na nic podobného u nás nepomýšlejí. Někteří jim věřili a pilně orali k podzimnímu setí. Někteří nevěřili a půdu nepřipravovali.
Dobře udělali ti nevěřící: 15. září 1942 časně zrána chodil šafář M. s oběžníkem po majitelích polí v Rybníce a na Panském, že se mají dostavit k jedné hodině odpoledne ke škole. To již počal shon. Lidé uklízeli z přídělových polí jako před ohněm brambory, řepu, zeleninu, sušenou píci atd. Kdo měl malou výměru, stačil odvést. Kdo měl více měřic, to již bylo horší.
O jedné hodině se dostavili pozvaní ke škole. Zde okresní vůdce sedláků Kühnel z Brníčka přečetl napřed německy, potom česky listinu, že veškerá půda z pozemkové reformy z r. 1924 a 1925 se zabavuje pro "Německou osidlovací společnost" a nikdo nesmí již na pole vstoupit. Každý dosavadní majitel se musel podepsat v kanceláři ve dvoře, že obdržel německy psanou vyvlastňovací listinu. Zároveň bylo milostivě povoleno, že brambory a zelenina může být sklizena týž den jen do páté hodiny odpoledne. Cukrovka, krmná řepa, jetele a vojtěšky se nesměly vůbec sklízet. Četníci měli nařízeno dohlížet, jak se plní nařízení. Toho přece nikdo nečekal. Započala ještě horší honička než dopoledne. Všechny povozy s kravkami I koňmi byly v pohotovosti k pomoci.
