Zamyšlení nad řezbářstvím, Husem, Žižkou a národním osudem
Zamyšlení nad řezbářstvím, Husem, Žižkou a národním osudem
PhDr. Jiří Jaroš Nickelli
V příštích dnech 9.3.25 má klubu m13 v Brně proběhnout vernisáž řezbářské tvorby s tématy M.Jana Husa a Jana Žižky z Trocnova. Protože se z praktických důvodů nemohu vernisáže osobně, posílám toto zamyšlení.
Nejsem historik umění, abych rozebíral zpracování tvůrčích děl měřítky estetiky a dobových trendů. Jsem etnograf a historik, ale téma postav Jana Husa a Jana Žižky je tak fatální pro český národ, že ani národopisec a historik materiální kultury nemůže mlčet. A řezbářství v tomto ohledu ztvárňovalo Husa a Žižku celá staletí nejen ve tvorbě profesních umělců, ale i samouků, a lidových tvůrců. Přes všechny zákazy pobělohorských vrchností, přes všechny razie jesuitů, které se nevyčerpávaly jen ničením biblí "melantrišek" a biblí kralických(podle vydavatelů), ale též ničením všech památek a symbolů připomínajících "kacíře a zloduchy" husitské tradice, se v lidu českém, v tom porobeném a poplivaném lidu, který němečtí a rakouští páni posměšně nazývali "lidem řemeslníků a služek", čas od času objevovali samoukové, kteří z lipového dřeva vyřezávali sošky národního mučedníka pravdy Mistra Jana Husa a také obránce husitství neporazitelného vojevody Jana Žižky z Trocnova, zvaného Jan Žižka z Kalicha. Od sošek, hlaviček a bust až po celé postavy se dochovaly v některých muzeích a sbírkách tyto symboly
národního osudu Čechů, Moravanů Slezanů a v některých oblastech, kde působili bratříci, též u Slováků. Národní obrození 19.století tuto tradici přeneslo i do profesionálního umění a vydalo plody v kresbě, malbě, sochařství i v diorámě, jako je Maroldovo panoramatické ztvárnění Bitvy u Lipan v Praze. Teď bych mohl jmenovat obrovskou řadu našich vpravdě národních umělců, počínaje Alšem, přes Bílka, Suchardu, Šalouna, až po Kafku nebo Malejovského. Ti všichni tvořili po mnoho let monumenty Husa ( Hus - Šaloun Staroměstské náměstí) nebo Jedním z největších jezdeckých pomníků světa na Vítkově (Kafka, Žižka - svého odhalení se mistr nedočkal, byl odhalen až po osvobození od hitlerismu). A všichni tito tvůrci se setkávali se stejným odporem nepřátel husitství, jako lidoví tvůrci s pobělohorskými inkvizitory. Rakouští a němečtí páni se k symbolů Husa a Žižky chovali vždy stejně s veřejným odporem, jako knížata Schwarzenbergové, kteří husity označovali za "bandu lupičů a žhářů" a zakazovali nápis s Husem na Národním muzeu nebo náhrobek Žižky v Čáslavi, a za stara tam posílali žoldnéře jako byli katolíci Valoni, z nichž jeden se vymočil na Žižkův náhrobek a pravil - toto obětuji Žižkovi. Tak to přesně zapsal ve svých pamětech můj prapříbuzný Mikuláš Dačický z Heslova, který k tomu připojil zápis že "cizozemcům v Čechách všecko projde". Stalo se to roku 1599 a zdá se, že se v naší kotlině od těch dob s výjimkou I. republiky a socialistické republiky, příliš nezměnilo. Chci tím říci, že tvůrce, který si dal za cíl zobrazit Husa nebo Žižku, přijal na sebe symbol celého českého zápasu národa o víru, pravdu a sociální spravedlnost. Proto se na památku Husa a Žižky útočilo vždy, když se útočilo na český lid, na český národ a na jeho tradice. Každý tvůrce, zobrazující Husa nebo Žižku na sebe vzal ztvárnění ideje, kterou vyjádřil Masaryk po návratu z exilu - " Tábor je náš program". Je to vzdor cizákům a porobitelům, boj o víru pravdy a rovnosti společenské, který Janové Hus, a Roháč z Dubé zaplatili životem, a který šířil i jejich pokračovatel vůdce Sirotků další Jan Jiskra z Brandýsa. Je to úsilí národa brát věci své do vlastních rukou. Nikdy na toto nezapomínejme a učme to naše děti.
Jiří Jaroš Nickelli, Brno 2.března 2025
