Záměrně přehlížený summit
Záměrně přehlížený summit
Marek Řezanka
Rusko uspořádalo svůj první rusko-africký summit v roce 2019 v Soči. K druhému došlo nyní v Petrohradě. Česká mainstreamová média tuto událost bagatelizují posměšnými titulky, že prý Putin dostal pomyslnou facku – neboť většina afrických lídrů nedorazila.
Novinky.cz a další média se však již neobtěžovala čtenářům sdělit několik dalších informací, jež jsou ovšem pro tvorbu reálného obrazu podstatné:
1) Oproti roku 2019 zde máme novou situaci, a to danou konfliktem na Ukrajině. Rusko čelí západním sankcím – a ze strany Západu je na africké země vytvářen mohutný tlak, včetně zastrašování, vyhrožování a vydírání. Mluvčí Kremlu, Dmitrij Peskov, vyjádřil politování nad „neskrývaným bezostyšným vměšováním USA, Francie a dalších států prostřednictvím jejich diplomatických misí v afrických zemích a nad pokusy vyvinout nátlak na vedení těchto zemí s cílem zabránit jejich aktivní účasti na fóru“.
2) Jednání se zúčastnilo sice jen 17 hlav států, ale dalších 32 afrických zemí mělo na tomto jednání diplomatické zastoupení. Tyto země jako by neexistovaly.
3) Na summitu se mimo jiné objevil egyptský prezident, Abd al-Fattáh Sa‘íd Husajn Chalíl as-Sísí. Egypt je jednou ze zemí, jež by ráda rozšířila skupinu států BRICS. Sísí poznamenal, že Rusko staví první egyptskou jadernou elektrárnu, a zdůraznil „zvláštní charakter vztahů“ mezi oběma zeměmi. „Jsem si jistý, že rusko-africký summit dosáhne významných výsledků." Summitu se rovněž účastnili senegalský prezident Macky Sall či premiér Etiopie, nositel Nobelovy ceny za mír z roku 2019, Abiy Ahmed.
Rusko vydalo následující prohlášení: „Afrika se dnes stále více a sebevědoměji prosazuje jako jeden z pólů vznikajícího multipolárního světa… Fórum poskytne další podporu našemu politickému a humanitárnímu partnerství na mnoho příštích let."
Ponechme nyní stranou ekonomické a sociální problémy Ruska – a že jich má požehnaně, ostatně jako Spojené státy americké či Evropská Unie. Pro Afriku je ovšem ruský zájem neocenitelný. Spolu s čínskou podporou tak africké státy dostávají příležitost definitivně se oprostit od evropského kolonialismu a následného amerického (ale opět i evropského) neokolonialismu. Nikoli „rok Afriky“, ale současnost může být pro africký kontinent skutečnou renesancí – ostatně podobně jako pro latinskoamerické země.
Není náhodné, že se česká mainstreamová média v podstatě nedotkla základních témat summitu. Těch bylo přitom hned několik: 1) Zapojení afrických zemí do procesu mírového vyjednávání na Ukrajině. 2) Dodávky obilí potřebným africkým zemím zdarma. 3) Odpuštění somálského dluhu ze strany Ruska.
„Zázemí summitu nabídne také příležitost africkým hlavám států, které jsou součástí mírové mise afrických vůdců, pokračovat v rozhovorech s prezidentem Putinem o opatřeních na budování důvěry, která vytvoří příznivé podmínky pro cestu k míru mezi Ruskem a Ukrajinou“, uvedlo středeční prohlášení jihoafrického předsednictví.
Rusko v příštích měsících dodá africkým zemím zdarma obilí a zajistí jeho bezplatnou přepravu:
„Budeme připraveni poskytnout Burkině Faso, Zimbabwe, Mali, Somálsku, Středoafrické republice a Eritreji každý 25–50 000 tun obilí zdarma v příštích třech až čtyřech měsících."
Rusko loni vyvezlo 60 milionů tun obilí, z toho 48 milionů tvořila pšenice.
Rusko jedná o odpuštění somálského dluhu ve výši více než 684 milionů dolarů. Uvedli to představitelé z tzv. Afrického rohu (Etiopie, Somálsko, Džibutsko, Eritrea).
Komorský prezident, Azali Assoumani, jenž rovněž od 18. února 2023 zastává funkci předsedy Africké unie, prohlásil, že by měly být vyslyšeny stížnosti Ruska:
„Nehodlám posuzovat, zda Rusko má nebo nemá pravdu. Jednalo ze svých vlastních důvodů; Teď je potřebujeme slyšet, abychom se pokusili posunout vpřed."
Nedělejme si o úmyslech ruských představitelů žádné iluze. Hájí především zájmy své země – a to na velmocenské úrovni. Za současné konstelace je to ale pro řadu afrických států příležitost, jak se vymanit z neokoloniálních pout a závislosti na USA a EU. To samo o sobě by bylo – viděno historickou perspektivou – cosi převratného.
Je signifikantní, nakolik české média neplní svou informační roli – a o tomto důležitém summitu pojednávala toliko s úšklebkem a hrubě zkresleně. Přitom každý občan našeho státu by měl vědět, co se ve světě odehrává – a k čemu to může vést.
Již přítomnost předsedy Africké unie na petrohradském summitu říká více, než odstavce slov. Afrika vycítila svou šanci – a nevzdá se jí. Byla by to ironie osudu, kdyby jednu z citelných ran americkému impériu zasadil právě kontinent, z něhož byly do Spojených států amerických dovezeny miliony otroků. Mohli jsme se však již mnohokrát přesvědčit, že si historie často ve škodolibé ironii přímo libuje.
