Zákon na ochranu republiky přijalo Československo až po úmrtí ministra A. Rašína
Zákon na ochranu republiky přijalo Československo až po úmrtí ministra A. Rašína, který podlehl vražednému útoku
Po odsouzeníhodném útoku na prezidenta republiky M. Zemana na Albertově v Praze ze dne 17. listopadu 2014, jsme byli přesvědčeni, že policie nebo státní zastupitelství bude vyšetřovat jednání „účastníků pietní akce“ z vlastní iniciativy nebo na podnět někoho dalšího, např. z řad ústavních činitelů republiky. Ani po týdnu se tak nestalo, alespoň nejsme o tom informovaní, proto jsme se jako občané rozhodli podat podnět sami.
Jsme přesvědčeni, že právě následná nečinnost orgánů činných v trestním řízení, již sama o sobě navozuje otázku, zda naše současná právní úprava ochrany republiky a ústavních činitelů je dostatečná a v příští ještě méně klidné době s ní vystačíme? Jsme přesvědčeni, že nikoliv!
Útoky na prezidenta republiky, ing. M. Zemana, a na předsedu vlády ČR, ing. A. Babiše probíhají již delší dobu. Nabývají i vulgární formy, jejich obsah se mijí se skutečností a pravdou. A konce nikde nemají. Jsme přesvědčeni, že takto nezodpovědní jednotlivci či skupiny občanů ztěžují řádný výkon jejich ústavních povinností a narušují tak i činnost republiky. Nám ke škodě.
Proto nám nejde jen a jen o řízení, které by mělo dojít k závěru, zda byl spáchán trestný čin, a pokud ano, kdo je pachatelem a jaký trest mu bude, to je již záležitost příslušného soudu, vyměřen.
Jde však také o příp. další legislativní kroky. První republika potřebovala jako podnět nejdříve smrt ministra A. Rašína, který byl zavražděn, a teprve poté přijala zákon na ochranu republiky.
My bychom si měli počínat jako ti, kteří se z historie dovedou poučit a naše kroky by měly svědčit o tom, že jsme se skutečně poučili.
Podnět k diskusi kolem příp. návrhu zákona na ochranu republiky, který by poskytoval zvýšenou ochranu jak republice, tak i všem našim ústavním činitelům, jsme tímto způsobem opětovně dali. Uvažujeme v tomto směru i o dalších nutných krocích. Především však vycházíme z reálných možností, jak uvedený podnět legislativně vyjádřit. Poslanecké a senátorské kluby mají legislativní aparát, který jim umožňuje vypracovat příslušné legislativní návrhy a předložit je, po ukončení řádného legislativního procesu, k projednání a schválení zákonodárnému sboru. Tam by měl být všeho dalšího počátek.
Otázku, zda bude nutné přijmout zákon na ochranu republiky nebo doplnit, novelizovat trestní zákon, jistě budou příslušné kluby samostatně řešit v průběhu legislativního procesu. V tomto směru se zdaleka necítíme být kompetentní cokoliv navrhovat. O všem by měli rozhodovat především legislativci a v souladu s nimi i politici. Právo není služkou politiky, ale politika musí probíhat v právním rámci! Jakékoliv vyjadřování o uvedeném procesu by nemělo preferovat pouze politickou složku rozhodování, ale také vzít v úvahu celkovou situaci, její nejen vnitřní, ale také i celoevropský a dokonce světový pohyb, který naznačuje, bohužel, že vcházíme do období celkové nestability a zvýšeného násilí. To je realita, v níž se nacházíme.
Dr. O. Tuleškov
