V těchto souvislostech a zvláště vzhledem k tomu, že současná Evropa se vyznačuje nebývalým růstem násilí, kdy v podmínkách chaosu, společenského neklidu umírají naprosto nevinní lidé, považujeme za důležité zabývat se i níže uvedenou částí našeho podání Vrchnímu státnímu zastupitelstvu v Praze ze dne 24.11.2014.

Po odsouzeníhodném útoku na prezidenta republiky M. Zemana na Albertově v Praze ze dne 17. listopadu 2014, jsme byli přesvědčeni, že policie nebo státní zastupitelství bude vyšetřovat jednání „účastníků pietní akce“ z vlastní iniciativy nebo na podnět někoho dalšího, např. z řad ústavních činitelů republiky. Ani po týdnu se tak nestalo, alespoň nejsme o tom informovaní, proto jsme se jako občané rozhodli podat podnět sami.

Jsme přesvědčeni, že právě následná nečinnost orgánů činných v trestním řízení, již sama o sobě navozuje otázku, zda naše současná právní úprava ochrany republiky a ústavních činitelů je dostatečná a v příští ještě méně klidné době s ní vystačíme? Jsme přesvědčeni, že nikoliv!

Proto v našem podání nejde jen a jen o řízení, které by mělo dojít k závěru, zda byl spáchán trestný čin, a pokud ano, kdo je pachatelem a jaký trest mu bude, to je již záležitost příslušného soudu, vyměřen.

Jde však také o příp. další legislativní kroky. První republika potřebovala jako podnět nejdříve smrt ministra A. Rašína, který byl zavražděn, a teprve poté přijala zákon na ochranu republiky.

My bychom si měli počínat jako ti, kteří se z historie dovedou poučit a naše kroky by měly svědčit o tom, že jsme se skutečně poučili.

Podnět k diskusi kolem příp. návrhu zákona na ochranu republiky, který by poskytoval zvýšenou ochranu jak republice, tak i všem našim ústavním činitelům, jsme tímto v té nejjednodušší možné podobě dali. Uvažujeme v tomto směru i o dalších nutných krocích. Především však vycházíme z reálných možností, jak uvedený podnět legislativně vyjádřit. Poslanecké a senátorské kluby mají legislativní aparát, který jim umožňuje vypracovat příslušné legislativní návrhy a předložit je, po ukončení řádného legislativního procesu, k projednání a schválení zákonodárnému sboru.

Proto se s našimi podněty obrátíme na určité poslanecké a senátorské kluby, nebo i na jednotlivé poslance a senátory s prosbou, aby je prostudovali, doplnili a učinili podle svého nejlepšího vědomí a svědomí vše potřebné k jejich realizaci. Jistě si budou vědomi toho, že každá právní úprava vzniká za určitých konkrétních společenských podmínek, a proto při jejich viditelné změně musí dojít i k odpovídajícím úpravám příslušných právních norem. Otázku, zda bude nutné přijmout zákon na ochranu republiky nebo doplnit, novelizovat trestní zákon, jistě budou samostatně řešit v průběhu legislativního procesu. V tomto směru se zdaleka necítíme být kompetentní cokoliv navrhovat. O všem by měli rozhodovat především legislativci a v souladu s nimi i politici. Právo není služkou politiky, ale politika musí probíhat v právním rámci! Jakékoliv vyjadřování o uvedeném procesu by nemělo preferovat pouze politickou složku rozhodování, ale také vzít v úvahu celkovou situaci, její nejen vnitřní, ale také i celoevropský a dokonce světový pohyb, který naznačuje, bohužel, že vcházíme do období celkové nestability a zvýšeného násilí. To je realita, v níž se nacházíme.

Ing. P. Rejf, CSc., Dr. O. Tuleškov

Z podání Vrchnímu státnímu zastupitelství v Praze ze dne 24.11.2014

"Jsou zde však ještě další možnosti, jak upevnit právní stát. Domníváme se, že v určitých kruzích neexistuje potřebná míra právních znalostí o naplňování určitých demokratických práv a svobod, které mohou být zneužity i proti demokratickému zřízení, jak plyne i z uvedených excesů. Dále se domníváme, že část společnosti postrádá i základní znalosti o postavení našich nejvyšších ústavních činitelů, zvláště o tom, že jsou představiteli republiky.Jejich funkce by se měly těšit vážnosti a nikoliv hrubým útokům téměř až fyzické povahy. Je naléhavou otázkou, zda nepostrádáme zákon, který jsme měli již za první republiky, na ochranu republiky, který by zajišťoval i zvýšenou ochranu ústavních činitelů, zvláště těch nejvyšších, především prezidenta České republiky. Zvolíme-li si prezidenta velkou nezpochybnitelnou většinou přímou volbou v demokratických a svobodných volbách, máme povinnost ho také ochraňovat i právními normami, jejich sankcemi. Nejde jen o současného prezidenta ČR, ale zásadně o zvýšenou ochranu této ústavní funkce vůbec. Ne z něj dělat otloukánka pro uspokojení zejména těch, kteří ve volbách prohráli a otevřeně říkali, že zvolený prezident není jejich prezidentem, a pro ostudu republiky. Otázka zvýšení ochrany funkce prezidenta jako nejvyššího ústavního činitele je v současnosti již velmi naléhavá. Odklady řešení předmětných problémů jsou společensky nebezpečné. Doporučujeme v úvahu, zda byste nemohla dát podnět příslušným ústavním orgánům k urychlenému řešení uvedených problémů i legislativní cestou."