Jdi na obsah Jdi na menu
 


Základní vzdělání pro českou mládež

16. 8. 2022

Základní vzdělání pro českou mládež

 

V rámci povinné docházky bylo od roku 1942 omezeno na obecné školy. Českých obecných škol v roce 1940 -1941 bylo celkem 290 s 809  třídami. Zamyšlená změna českých učitelů za německé se nedařila pro značný nástup Němců na frontu.

Obsahová stránka výuky musela odpovídat německým požadavkům. Například v kreslení měl být vyroben rodokmen každé rodiny. Vznikla zasvěcena rozprava, zda dovolit výuku dějepisu pro české žáky. Na jedné straně měla být pěstována citová vazba na říšské myšlení, na druhé straně neměly být Čechům sdělovány podrobnosti o Zlaté bule sicilské, která již v roce 1212 potvrzovala některá výsostná práva českého panovníka v době císaře Fridricha II. České děti se měli naučit jen tolik, aby mohli být k užitku v práci pro německou výrobu.

 

Zásahy

Ty se odvíjejí ze závěrů rasového pojetí, pěstovaného právě v řadách tohoto militaristického a rasového zaměření. K rasovému hodnocení se mělo přihlížet u rodin, které studenty a žáky posílají do militaristických organizací HJ a BDM. Z těchto nacistických kruhů se odvozovala kategorie poněmčení schopen, poněmčení hoden. Příslušníci SS mohli navštěvovat i nižší třídy škol, aby to zjistili. Zjištění mělo vliv pro české školáky ze smíšených rodin na jejich dalším výběru povolání, případně dalšího vzdělávání. Přednárodnostní akce se realizovala v dubnu 1941.

 

Vysídlování českých zemědělců z pohraničí

To také zasáhlo do školských otázek. Horliví nacisté, především z řad členů Sudetoněmecké strany, vytvářeli nátlak na vyhnání českých zemědělců z pohraničí. Operovalo se tvrzení o skrytém počešťování pohraničí, kam museli nastupovat čeští pracující. Školské úřady v sudetoněmecké župě pohotově připravily směrnici o převodu dětí z německých škol do škol protektorátních.

 

Situace české menšiny a tím i českého školství se zhoršila v roce 1940. Po porážce Francie německé sebevědomí vzrostlo. Německo se cítilo pánem nad Evropou. Nedostatek pracovních sil ještě citelně nedoléhal na mírovou a válečnou výrobu. Volání po pracovních silách přijde až ve větším rozsahu až po roce 1941, což ovlivní také ochotu okupačních úřadů o pracovní síly ze školských záloh. A opět se vynoří otázka. Máme dovolit Čechům odborné vzdělání či je držet jen na pozici pomocných pracovních sil, kterým stačí jen číst, psát a počítat? Právě v této době se vyhodnocovaly zkušenosti s nasazením prvních českých železničářů, pošťáků, lodních dělníků v celkovém počátečním počtu 37 000 osob. V dalších letech počet českých pracovních sil rostl. Důvodem byla probíhající válka. Kolem roku 1942 vznikl rozpor. Nacističtí odborníci přišli s poznatky, že existují Češi schopní poněmčení a Češi hodni počeštění. Pro oba typy rasového převodu se ovšem doporučovalo takové Čechy přesídlit rozptýleně do Německa. Sudetoněmečtí rasoví šarlatáni s tím nesouhlasili. Dokazovali. že poněmčovánÍ je zdlouhavé a Čechů v pohraničÍ přibývá a bude záhy dosahovat počtu před vyhnáním českého etnika. Němečtí pedagogové záhy rozpoznali, že v některých českých a německých rodinách jsou tradiční povolání, ve kterých se předávají zkušenosti. Potom by bylo zcela nežádoucí zakazovat mladým příslušníkům z tohoto prostředí přístup k odborným školám. Jednalo se nejčastěji o opravu aut, strojírenství, železničářská povolání, kuchařská umění apod. Rasoví fanatici prosadili i odlišný postup. Tak např. německý vládní prezident v Opavě vydal výnos, že ve školním roce 1939-1940 nesmějí být české děti přijaty do hlavních (dříve měšťanských) škol. Naopak se doporučovalo otevření šesté třídy školy obecné, ta měla zastavit nával Čechů do škol hlavních. Praktické výsledky se dostavily na Opavsku, Mostecku a ve Falknově. Výnos říšského místodržitele z 13.7.1940 zakazoval přijímat českou mládež do odborných škol. Průmysl však žádal mládež vyučenou.

 

V Roudnici nad Labem se na pokyn nacistických úřadů usadilo několik německých rodin s protisovětským zaměřením a plně se zapojilo do agenturních služeb gestapa. Mluvčím této protisovětské skupiny byl ing. Stefan Rjazamcev. K nim se přidal Němec Alfred Bauer, který byl jmenován německým řiditelem místní německé obecné školy. A také neměl zájem být odeslán na frontu. Od Alfréda Bauera přišla negativní hlášení o českém veřejném mínění s citacemi protiokupačních výroků. Zmíněný Němec se stal za horlivé plnění špiclovské aktivity ještě v roce 1942 členem Sicherheitsdienstu. Hlásil, že jeden roudnický student si vymyslel akci na vyvraždění německé, pronacistické rodiny. Byla to lež.

Kladenské gestapo zahájilo vyšetřování 20.června 1942. Okamžitě bylo zatčeno 16 studentů gymnázia a 38 studentů Vyšší průmyslové školy. K zastrašení studentů byl výslech konán v malé pevnosti v Terezíně. Prokázány byly jen protiokupační názory a někteří studenti se provinili tím, že se zdravili komunistickým pozdravem, sevřenou pěstí. Kolektivní obvinění studentů spočívalo v tom, že nikdo nehlásil na německá úřední místa protiokupační nálady studentů. Studenti jsou drženi v Terezíně, později budou rozesláni do různých koncentračních táborů. Někteří studenti v koncentračních táborech zahynuli. Akce roudnických studentů vyvolala různý ohlas. Protektorátní ministerstvo školství využívalo případu k vyvolání kolaborantské poslušnosti s pohrůžkou, že české střední školy mohou být zavřeny.

V sudetoněmeckém školství se nejprve chválila konkrétnost zásahu gestapa, dokonce se navrhovala poprava českých studentů, ale ještě v roce 1942 přišlo doporučení, aby se o věci již nemluvilo, aby se Roudnice nestala vzorem pro český odboj. Pokyn zněl, udržovat klid, ale tajně připravovat germanizační opatření. Zvýšit dotaci vyučovacích hodin pro německý jazyk a pro německou literaturu, aby Češi poznali vyšší německou kulturu a "raději se podřídili" germanizačnímu vývoji.

 

Prof. PhDr. Jiří Frajdl, CSc.,České školství v okupovaném pohraničí (1939-1945)