České národní listy

Zábor a první týdny - aktivita různých složek proti Čechům, židům a německým antifašistům 1

Aby byl získán přehled o situaci ve vnitrozemí a po obou stranách demarkační čáry, měli přednostové okresních úřadů podávat nadřízeným orgánům pravidelné týdenní zprávy, ve které mělo být ústřední místo vyhrazeno charakteristice nálady obyvatelstva jak ve vnitrozemí, tak pohraničí. Mimoto mělo být uvedeno hodnocení vztahu obyvatel k civilním a vojenským úřadům, vzájemný poměr různých národností, situace ve školství a hospodářství, zásobování, chování úřadů v obsazených oblastech, zásahy do vlastnických práv, postup ordnerů  v území okupovaném Německem. Všechny konkrétní a prokázané činy, kterých se příslušníci této formace proti českému obyvatelstvu a jeho majetku dopustili, měly být oznamovány již od prvního dne okupace. Závěrem se upozorňovalo na skutečnost, že zprávy měly být pravdivé a všestranně ověřené. Specifický zřetel se kladl na českou populaci, nikoliv tedy na německé antifašisty a židy. Přesto i jejich situace byla částečně reflektována.

V listopadu 1938 přišla modifikace v tom směru, že okresní hejtmanové měli  podat souhrnné hlášení o průběhu záboru, kde měly být uvedeny všechny "průvodní zjevy a také závady", které bránily "jeho hladkému průběhu". Žádost vycházela z faktu, že "okupace byla již definitivně provedena a nová hraniční čára až na nepatrné výjimky definitivně určena". Zaznamenány měly být pouze nesporné skutečnosti, nikoliv "jen domněnky a nepodepřené úsudky. Tyto relace lze použít s dalším materiálem  i pro rekonstrukci pohledu na záborovou a pozáborovou situaci v odstoupeném území, tedy na počátku třetí migrační vlny z pohraničí, které měla opět sví specifika. Tím nejmarkantnějším  znakem byla skutečnost, že prchající lidé přicházeli z území nyní již cizího státu.

Obecně doba záboru pohraničí představovala pro Čechy. Židy i německé antifašisty jedno z nejtěžších období během německé okupace. Jásot a nadšení většiny sudetských Němců z připojení k Říši a sejmutí břemene hrozící války doprovázelo pronásledování a teror "nepřátel nového režimu". Svůj zážitek z obsazování území popsal pohnutě jeden z uprchlíků z Chabařovic u Ústí nad Labem: "V neděli 10 října ve 12 hodin v poledne oznámily hasičské trubky, že v tuto chvíli přestává Československo a jest zde Německo. Rozezvučely se ihned zvony, a to bez přestání do 4 hodin odpoledne, mezitím byly již silnice plné obrněných tanků. Vedle rozsáhlé euforie v řadách sudetoněmeckého obyvatelstva se u některých z nich objevily snahy vyrovnat si účty s někdejšími protivníky - ideovými odpůrci. NS režimu - německými komunisty, sociálními demokraty, ale i českým a židovským obyvatelstvem. Vcelku se dá souhlasit s Volkerem Zimmermannem, že velká část místních lidí se chovala zdrženlivě a násilí páchali radikální členové SdP, ordneři a příslušníci SdF. Na druhou stranu na mnoha místech došlo k výtržnostem, kdy byli antifašisté, židé a Češi vystaveni posměchu a pohrdání právě místních obyvatel (nedá se určit rozsah. Dá se předpokládat a některé záznamy to potvrzují, že při srocení davů a obklopení "nepřátel nového režimu", kdy se stávali terčem opovržení (často byli označeni cedulkami s hanlivými nápisy), došlo i na pohlavky a bití. "Hodili mě do hasičského auta, zdrželi jsme se a přijeli jsme do Chabařovic až o půl desáté a tam nastala ta hrůza. Tisíce lidí, Němců, muži jako ženy plivali, bili.  Řev to byl, soudný den. Zabte ho, špion, oběste ho, dejte nám jej, odsoudíme ho, postavte ho ke zdi, lotr. vrah, voni nás Němce tady zrazovali, utiskovali, dětem chléb užírali, utlučte tu pakáž, s hlavami chtěli celé náměstí vydláždit. Byli to pouze zdejší civilisté a ona legie (nejspíš SdF - poznámka J:B.), uváděl jeden z funkcionářů Sokola. Německým antifašistům bylo vyčítáno "jejich přisluhovačství a špiclování" při předchozím "pronásledování Němců" v republice.  V Nové Vsi u Jablonce nad Nisou zatčení němečtí komunisté a několik českých občanů, seřazených do čtyřstupů, pochodovali špalírem henleinovců s tabulí, na níž byl nápis: "To jsou ti komunisté, kteří nás týrali a zradili!" Henleinovci na ně plivali. nadávali jim a házeli po nich kamení. V Liberci chodili "soudruzi" ulicemi s tabulkou jsem zrádce národa. Někteří domácí Němci spolu s ordnery zatčené osoby ztýrali (Štětí), nebo poplivali (Mikulov na Moravě).

Další incidenty byly zaznamenány u lidí, kteří si přišli pro věci do svých domovů.František Lexa, který se vrátil do Loučovic pro svůj nábytek, byl napaden tamějšími dělníky. "Než četnická hlídka přišla, shromáždila se skupina loučovických obyvatel, mezi nimiž byli i dělníci u loučovické továrny bratří Poráků, začala nás tlouci.

Ráno nás měla odvést četnická hlídka, místo toho přišli 4 ordneři, kteří nás vyzvali, abychom okamžitě opustili Loučovice." Četnická stanice v Malé Skále se zmiňovala o fyzickém násilí místních žen vůči manželce jednoho ze spolkových pracovníků. "Uprchlík Josef Soldát má v Rychnově u Jablonce nad Nisou domek. Jeho manželka za několik dnů po obsazení německým vojskem odešla k jejich domku, chtíc odstěhovati některé věci. Byla tam však napadena německými ženami, které jí do očí naházely pepř a pak ji ztýraly." Uprchlice z Jirkova se také setkala s tvrdým chováním německých žen. Před domem ji neznámá Němka poplivala a křičela: "Ty česká kanálie, teď tě mohu od shora dolů poplivat, teď můžeš volat tu svoji státní policii, ta ti nepomůže." Ostatní ženy se k tomu připojily a nadávaly nejsprostším způsobem do "českých sviní", "české pakáže",přičemž se jí vysmívaly.

Z díla „Útěky a vyhánění z pohraničí českých zemí 1938-1939“ I n, Jan Benda