Podle Ravančího Spojené státy "zavražděním" Sulejmáního otevřely novou kapitolu po "ekonomické válce" vedené prostřednictvím hospodářských sankcí. Íránský generál, který byl podle agentury Reuters považován za druhého nejmocnějšího muže režimu v Teheránu, zahynul v noci na pátek při americkém raketovém útoku v irácké metropoli Bagdádu.
"To byla... nová kapitola, která se rovná zahájení války proti Íránu," uvedl íránský velvyslanec při OSN. "Takže co jiného se dá od Íránu čekat? Nemůžeme jen zůstat zticha. Musíme jednat a budeme jednat," dodal.
Ravančí slíbil za smrt bývalého velitele oddílů Kuds íránské revoluční gardy "tvrdou odplatu", odpovědí na vojenskou akci podle něj musí být opět vojenská akce. Ohledně konkrétnější podoby takového kroku řekl: "Toho bude svědkem budoucnost".
Americký prezident Donald Trump naopak v pátek označil zabití Sulejmáního za krok směrem k odvrácení války, nikoli jejímu rozpoutání. USA prý konaly na základě informací o tom, že íránský generál plánoval "bezprostředně hrozící" útoky na americké představitele. Trumpův bezpečnostní poradce Robert O'Brien pak při telefonátu s novináři označil jakoukoli íránskou snahu o odvetu za "velmi špatné rozhodnutí".
Ravančí zase v dopise adresovaném RB OSN a Guterresovi popsal americký úder v Bagdádu jako "zjevný příklad státního terorismu" a "hrubé porušení základních principů mezinárodního práva". Teherán si prý v rámci těchto mantinelů vyhrazuje právo na sebeobranu.
| Tichý muž Sulejmání |
| Sulejmání, tichý muž, který prý nikdy nezvýšil hlas, své první úspěchy začal sbírat už v roce 1979, bezprostředně po islámské revoluci a krátce poté, co vstoupil do revolučních gard. Přestože neprošel téměř žádným výcvikem, pomohl coby řadový gardista potlačit kurdskou vzpouru na severozápadě Íránu. V září 1980, kdy vojska iráckého diktátora Saddáma Husajna vtrhla do Íránu, už byl Sulejmání povýšen na poručíka. S postupem osmiletého konfliktu se vypracoval až na velitele 44. divize. Stal se jím, když mu ještě nebylo třicet. |
| V devadesátých letech sbíral zkušenosti jako velitel revolučních gard v rodném jihoíránském Kernánu. Vysloužil si tu pověst bojovníka proti obchodu s opiem směřujícím přes Turecko do Evropy a nenávist pašeráků. Kariérní vrchol ale přišel v roce 1998, kdy byl jmenován velitelem elitních jednotek Kuds, které působí zejména při tajných a zahraničních operacích. |
| Když se USA po 11. září 2001 rozhodly udeřit v Afghánistánu, navázaly kontakt s nepřátelským Íránem, spojoval je společný nepřítel – radikální islamisté ze sunnitského Tálibánu. Íránští vojáci pod vedením Sulejmáního pomohli určit cíle pro bombardování, Američané díky nim chytili několik významných radikálů z al-Kájdy. Spolupráce ale po pár měsících – podle některých zdrojů na izraelský nátlak – náhle skončila. Irán se ocitl v „ose zla“ a Sulejmání byl v roce 2006 zařazen na americký seznam teroristů. |
| Doma ale jeho vliv i nadále rostl. Ajatolláh Chameneí, který prý zařadil schopného stratéga a někdejšího chráněnce ajatolláha Chomejního mezi své přátele, ho jmenoval generálem a označil ho za „žijícího mučedníka revoluce“. Získal za to loajalitu stoupence tvrdé linie íránského teokratického režimu. |
