Za Rusko a proti USA - Zápas Německa uvnitř NATO pokračuje

Konstantin Kotlin

28. ledna 2022

Německá vláda trvá na tom, aby pro ruský energetický sektor neplatila omezující opatření vztahující se na ruský finanční sektor v případě eskalace situace kolem Ukrajiny. Informovala o tom agentura Bloomberg. Podle ní se německé vedení bojí, že nebude-li taková výjimka na seznamu sankcí, budou omezeny dodávky ruských energetických surovin do Evropy. Berlín předpokládá, že zmrazení ruských aktiv v EU a zákaz transakcí s bankami RF je schopno způsobit velké škody ekonomice EU a hlavně finančnímu odvětví Německa.

Národní zájmy Německa hrají značnou roli v odmítání Německa zavádět proti Rusku citelné sankce a není to nic nového. Divné je jen to, že oficiální Berlín tak dlouho vydržel. V posledních měsících USA a jejich sateliti unisono vyzývají německé vedení, aby ustoupilo od SP-2. Od Němců dostávají stále tutéž odpověď, odkazují na známou adresu. Rozpory mezi Washingtonem a Berlínem trvale narůstají.

Diplomatická hra Berlína

Německo se v zásadních otázkách nehodlá podřídit. Jistě, vzhledem ke svému členství v EU a v NATO nemůže zcela odmítnout podporu sankcí proti Rusku. Přesto dělají Němci všechno možné, aby sankce změkčili. Poslední události ukazují, že klíčovou roli v této otázce hraje především německý establishment, a ne politické vedení. Loňská výměny kancléřky a celé vládní koalice rétoriku Berlína prakticky nezměnila, přestože se posílila proamerická Strana zelených a její spolu předsedkyně Baerbocková se stala ministryní zahraničí.

Z diplomatického hlediska vede Berlín velmi vybroušenou diplomacii. Na jednu stranu souhlasí s USA, že sankce se přijmout musí. Ale v prohlášení mluvčího německého ministerstva zahraničí z 26. ledna stojí: „Západní partneři jsou jednotní v názoru, že Rusko musí za vpád na Ukrajinu zaplatit vysokou ekonomickou, politickou a strategickou cenu.“

Bez ohledu na uvádění „vpádu“ omezuje se německé ministerstvo zahraničí na obecná slova a ne na konkrétní opatření. Tím kříží cestu Washingtonu, který žádá proti Rusku přijetí mimořádně tvrdých opatření. Vedení SRN na druhou stranu dává jasně na vědomí, že si nenechá nikterak od nikoho rozhodovat za sebe to, jaké sankce budou a nechává si prostor k manévrování.

Dodávky zbraní a „červené čáry“

Vztah Německa k Rusku není omezen výlučně vlastními hospodářskými zájmy. Považuje za důležité požadavky Ruska ohledně červených čar v ukrajinském směru a je ochotno plnit spíše požadavky Moskvy než Washingtonu. Například kategoricky odmítá dodávat zbraně Ukrajině, a to i přes postoje Ameriky a mnoha zemí NATO. Na rozdíl od USA, Británie a dalších spojenců zakázala německá vláda vyvážet na Ukrajinu letální zbraně, jak napsal list Wall Street Journal.

Tallinn se rozhodl dodat Kyjevu houfnice 122 mm vyrobené v NDR. Po sjednocení Německa byly prodány do Finska a odtud do Estonska. Německo si údajně vyhradilo právo zakázat jejich vývoz hned při prvním prodeji. Když vazalské Estonsko chtělo zbraně prodat Ukrajině, Německo to vetovalo i přes námitky Washingtonu a Tallinnu.

Spojené státy se snažily dosáhnout svého jinou cestou, ze strany Kyjeva. Dne 21. ledna se ukrajinský ministr zahraničí Kuleba obrátil na Berlín. Řekl, že nyní nastal okamžik pravdy ve věci bezpečnosti a budoucnosti Ukrajiny a že jde o euroatlantickou bezpečnost celkově. Je potřeba podpořit nejsilnější sankce proti Rusku ze strany Německa, a to je Severní proud-2. Jedná se přitom o dodávky zbraní.

Dále Kuleba dodal, že nebude postačující jen ekonomická pomoc Německa. Ukrajinští poslanci poslali Bundestagu dopis, v němž Německo žádají, aby svůj postoj k dodávkám zbraní změnilo a také aby nebránilo jiným zemím Evropy, aby zbraně dodávaly. Pohrozili, že jinak dojde k narušení dobrých vztahů mezi Kyjevem a Berlínem.

Je s podivem, že Německo na všechno odpovědělo, a to velmi krásně. Na všechny uvedené žádosti a na další žádost Ukrajiny o dodávku sto tisíc přileb a neprůstřelných vest dodalo Německo pět tisíc přileb. Je to jen symbolické, ale dnes už nikdo nemůže tvrdit, že Německo stojí stranou a že podrývá principy aliance. Lze ještě očekávat dodávku pěti tisíc souprav spodního prádla. Jestli přilby po překročení ukrajinské hranice nedojdou až do Kyjeva, budou rozptýleny v dalších neznámých místech.

Oficiální Berlín tak dokazuje, že se jeho reálná zahraničně politická doktrína značně liší od té, kterou se snaží prosazovat USA. Německo a Rusko jsou dávno známy svými těsnými sociálními a hospodářskými vazbami. Ani Velká vlastenecká válka, která stála miliony životů, nedokázala zničit historické vazby těchto dvou zemí. Dnes jsou důležitými obchodními partnery. Pochopitelně, že Německo v této době nemůže vystoupit otevřeně jako spojenec Ruska, ale i to, co dělá nyní, je stejně cenné a užitečné. Ochlazování horkých rusofobních hlav v Evropě, snaha o přerušení dodávek zbraní na Ukrajinu a brzdění agresivní sankční politiky USA je samo o sobě drahé. Snahy Ruska a Německa jsou v čele evropského politického programu, přestože to dráždí USA a jejich pobaltské příchmasty. Samozřejmě, že bojovníci proti Moskvě, podněcovaní uvnitř EU a NATO Washingtonem, pokračují. Pro Rusko a zbytek Evropy je velmi závažné, že alespoň někde v EU existují síly, schopné nejen vzdorovat americké zahraniční politické agresi, ale i podrývat její iniciativy zevnitř.

Převzato z Topcor.ru

 outsidermedia.cz