České národní listy

Z vyjádření  prof. PhDr. Jaroslav Valenta, DrSc., k Česko-německé deklaraci

…Byly to opět především tlaky z Mnichova, jak od SKS, tak od bavorské vlády, které vedly k dlouhým a obtížným, v přísném utajení vedeným jednáním o česko-německé deklaraci z ledna 1997. V české veřejnosti nálada pro jakési další jednání rozhodně nebyla. Byla tedy chlácholena přísliby, že to bude konečně "tlustá čára" za minulostí, že vyřeší i ekonomické otázky, atd. Zcela zřetelně je deklarace dílem kompromisu. Je dokumentem jen politickým, nikoli právním, není smlouvou, není tedy ani "tečkou", ani "tlustou čárou" za minulostí. Co do vyváženosti deklarace vůči oběma stranám lze mít velmi vážné pochybnosti.[37]    Ihned po podpisu H. Kohl prohlásil, že ekonomické záležitosti zůstávají neřešeny; je v živé paměti, jaké rozčarování to vyvolalo. Podle zpráv obvykle dobře informovaných německých listů byla opět v důsledku tlaku z Mnichova v poslední chvíli z deklarace vyškrtnuta věta o podílu sudetských Němců na přípravě Mnichova. To není pouhá stylistická úprava, to je zásadně důležitý krok s dalekosáhlými důsledky, byť nikoli právními a nikoli okamžitými. Přiznání viny nacistického Německa na Mnichově a následujících událostech je jen potvrzením pouhého takřka axiomatu, okolnosti zcela obecně mezinárodně uznávané. Ovšem důvodem odsunu nebyla jen politika Berlína vůči Praze, za Hitlerovu politiku samu o sobě nemohou být sudetští Němci činěni odpovědnými. Jde o to, co bylo v deklaraci bohužel vypuštěno: fakt, že sudetští Němci zcela masově (90% hlasů je podpora vskutku masová), drtivou většinou tuto politiku nejen akceptovali, ale nadšeně vítali a podporovali. (Benešovy dekrety.)