Z prvního evropského kongresu vyhnanců, uprchlíků a obětí fašismu a nacismu v Lublani v roce 2009 8
Z prvního evropského kongresu vyhnanců, uprchlíků a obětí fašismu a nacismu v Lublani v roce 2009 8
Delegace z České republiky
Delegaci ČR měli původně tvořit PhDr. Václav Kural, CSc., a Ing. Jiří Prokop. Dr. Kural se bohužel nemohl ze zdravotních důvodů zúčastnit, jeho referát však ve sborníku z kongresu byl (sborníky byly vydány slovinsky a anglicky). I když oba referáty byly už uveřejněny ve “Zprávách z Kruhu“, uvedeme je i zde.
Dr. Václav Kural, CSc.,
Kruh občanů České republiky vyhnaných v r. 1938 z pohraničí
Neopodstatněné požadavky sudetských Němců
Rád bych se aspoň letmo zmínil o tom, jak na česko-sudetskou problematiku působí Sudetoněmecké krajanské sdružení (landsmannschaft, SL), usídlené ve Spolkové republice Německo. Vzhledem k nezbytné stručnosti můžeme se zde věnovat jen období od r. 1989. Jeho povaha byla předurčena sloganem tehdejšího mluvčího SL Franze Neubauera na sjezdu v květnu 1989: „Čas pracuje pro nás, neboť sovětský systém se hroutí… a přesně zde je teď moment, v němž sudetoněmecká otázka přichází na pořad dne a začíná hrát svou roli. Proto teď nelze složit ruce v klín, ale musíme vytáhnout plachty po příznivém větru a dobře plachtit. Jednejme!“
Sudetoněmecké krajanstvo v této první fázi doplachtilo až k přijetí téze rakouského profesora Felixe Ermacory, že „vyhnání“ sudetských Němců je „vraždou národa“ (Voelkermord, genocida). Po různých peripetiích, (zejména v souvislosti s česko-německou deklarací), se nová garnitura vedení SL v čele s duem Boehm-Posselt dostala do jisté defenzivy. Charakterizoval ji zejména fakt, že ČR byla na základě posudku německého právního znalce prof. J.A.Froweina přijata do Evropské unie.
Brzy však došlo k radikální obnově útoku - jak na půdě rakouského a německého parlamentu, tak na vnitřním plénu konaném v Augsburgu 14.-15.května 2005, kde měl hlavní slovo tehdejší bavorský premiér Stoiber. Ten svůj vyhlášený projekt útoku na ČR pro svůj volební neúspěch nemohl uskutečnit, nová bavorská vláda jej však v podstatě převzala.
Tím bylo posseltovské vedení SL výrazně posilněno a restartovalo svůj příklon k Ermacorovu pojetí „Vyhnání=genocida sudetských Němců. Dem Recht auf die Heimat gehoert die Zukunft“. Stalo se tak na norimberském sjezdu SL v Norimberku 2.-4.června 2006.Už v pódiové diskusi vřazené do jednání „letnic“ však dané pojetí neuspělo, a to zejména zásluhou šéfa Collegia Carolina prof. Schulze-Wessela; neuspělo však ani v celoněmecké politice a tak vedení SL v dalším roce vyhlásilo jen snahu dosáhnout v česko-německé koordinaci sepsání „pravdivého obrazu o sudetoněmeckém vyhnání“. Jak práce na tomto tématu na německé straně pokročily, přesně nevíme; předběžně však lze soudit, že bude mířit směrem, který naznačují radikalistické výsledky výzkumu skupiny ovládající rozsáhlý německý grant (po vytlačení renomovaného znalce D. Brandese). V jejím čele stojí švýcarský Němec von Arburg a orientuje ji na maximalizování skutečných nebo i údajných excesů české strany, aniž by (soudě podle stati otištěné v českých „Soudobých dějinách“) vzal ohled na roli německého faktoru v dějinách druhé světové války a okupace Evropy vůbec a českých zemí zvláště.
Bude zajisté zajímavé i důležité pozorně sledovat výsledky sudetoněmeckých „letnic“ v roce 2009 a zaujmout k jejich kurzu koordinované stanovisko.
Ing. Jiří Prokop,
Kruh občanů České republiky vyhnaných v r.1938 z pohraničí,
Vážené dámy, vážení pánové,
jsem velmi rád, že Vám mohu poskytnout informace o naší organizaci, která je obdobou té vaší. Kruh občanů ČR vyhnaných v r.1938 z pohraničí vznikl v r. 1993 s cílem čelit politickému tlaku, který je na Českou republiku vyvíjen sudetoněmeckými organizacemi, a účastnit se probíhajícího česko-německého dialogu.
Těžko budeme hledat v historii katastrofálnější politiku než byla politika appeasementu. Přivedla do neštěstí nejen český národ, ale poškodila celou Evropu, když zbraně, pohraniční pevnosti i vyspělý průmysl, vše, co mohlo pomáhat ve válce proti Hitlerovi, se stalo jeho snadnou kořistí. Přitom by Československu stačila i pouhá podpora morální, alespoň jistota, že nebude demokratickými státy Evropy vnímáno jako viník války.
Po Mnichovu opustilo pohraniční oblasti 230 000 lidí, kromě Čechů také němečtí antifašisté a Židé. Existovala sice možnost opce, ale bez řešení problému nemovitého majetku, takže přibližně půl milionu lidí své domovy neopustilo. Pozbyli však veškerá občanská práva, děti v základních školách s českým jazykem byly vystaveny germanizaci, střední školy pro Čechy neexistovaly. 15.3.1939 byl zbytek státu německou armádou obsazen a vytvořen tzv. Protektorát. Úděl českého obyvatelstva byl - zejména budeme-li srovnávat se Slovinskem – přece jen lepší než v jiných Němci okupovaných zemích. Hitler totiž potřeboval, aby mu sloužil český průmysl. Přesto vypadá závěrečná bilance nacistického panství takto: zahynulo 340 000 čs.občanů, z toho 220 000 z důvodů rasových, jen během heydrichiády dosáhl počet popravených pěti tisíc. Příprava na to, co budou nacisté dělat po případně vyhrané válce, však už začaly: pod záminkou budování střelnic docházelo k nucenému vysidlování obyvatelstva i z ryze českých území (Benešovsko, Sedlčansko). Se svými plány se ostatně nijak netajili, když R. Heydrich nastoupil do úřadu říšského protektora, prohlásil: „Tento prostor se musí stát německým a Čech tady konec konců nemá co pohledávat.“
Pro nás, Čechy, nezačala válka jako pro ostatní svět přepadením Polska. Pro nás začíná Mnichovskou dohodou, uprchlíci z pohraničí byli prvními oběťmi války. Pro naši organizaci to ale je nevýhodou. V době vzniku byl počet členů 1500, dnes je nás kolem tisíce a průměrný věk dosahuje k osmdesáti. Ti, kdo museli opustit v r. 1938 pohraničí, nedostali nikdy žádné odškodnění, i když u některých nejde jen o ztráty na majetku, ale henleinovský teror má na svědomí i ztráty na životech a zdraví. Odškodnění ostatních českých obětí nacismu bylo postupné: v r.1994 byly odškodněni vězni koncentračních táborů a vdovy a sirotci po zavražděných v koncentračních táborech a popravených. V r. 1997 byli odškodněni nuceně nasazení z peněz tzv. Česko-německého fondu budoucnosti, do něhož přispěla ČR i Německo (takže jedině v tomto případě se na odškodnění podílelo Německo) a v r.2004 byly zvýšeny důchody pozůstalým a vězněným. Odškodnění však není prioritou naší organizace. Chceme především čelit politickému tlaku, který je na Českou republiku vyvíjen ze strany sudetoněmeckých organizací, často s podporou bavorské zemské vlády, někdy i s podporou vlády spolkové. Chceme všechny své síly věnovat tomu, aby pohled na nedávné dějiny zůstal pravdivý a nebyl zkreslován. Velice jsme uvítali snahu předsedkyně Društva izgnancev Slovenije o mezinárodní spolupráci a rozhodně ji v tomto úsilí budeme podporovat. Přejeme Vaší organizaci mnoho úspěchů, a úspěch chci popřát i tomuto Kongresu.
