Z prvního evropského kongresu vyhnanců, uprchlíků a obětí fašismu a nacismu v Lublani v roce 2009 10
Z prvního evropského kongresu vyhnanců, uprchlíků a obětí fašismu a nacismu v Lublani v roce 2009 10
Prof. Ivica Žnidaršič, prezidentka Spolku Slovinských vyhnanců a
uprchlíků - spojených stejným osudem trpících
Shromáždili jsme se na prvním evropském kongresu vyhnanců a uprchlíků, obětí fašismu a nacismu v letech 1920 až 1945. Sponzorem kongresu je prezident Republiky Slovinska, dr. Danilo Türk, kterému vyslovuji vděčnost za jeho uvítací proslov. Zdravím zástupce státních představitelů Republiky Slovinska, velvyslance evropských států, které vyslaly jejich delegace vyhnanců a uprchlíků a všechny ostatní vzácné hosty a všechny s námi spolupracující osobnosti.
Jménem Slovinské společnosti vyhnanců1941-45 a jménem svým zvláště vítám delegace organizací a spolků, které zahrnují vyhnance a uprchlíky z evropských států a vyjadřuji jim vděčnost za zaslání jejich úvodních příspěvků, které byly přeloženy do slovinského a anglického jazyka a publikovány v kongresovém sborníku, takže všichni účastníci kongresu mohou mluvit svým vlastním jazykem.
Náš sborník, týkající se vyhnanců Slovinska, organizace slovinských vyhnanců, nuceně nasazených pracovníků a uprchlíků usiluje o posílení jejich statutu a práv. Je k disposici pouze ve slovinském a německém jazyce. Ráda bych vyjádřila spokojenost a radost ze skutečnosti, že všichni máme možnost se lépe poznat, zjistit více o našich společných osudech, a jakým ukrutnostem jako svědkové druhé světové války je třeba zabránit, včetně formování nových fašistických a nacistických organizací.
Vracíme se zpět, pokud jde o období mezi oběma světovými válkami, protože velká část slovinského teritoria zůstala součástí Itale a Rakouska, kde agrese a útlak Slovinců začal již před začátkem druhé světové války- Slovinci stále bojují v sousedních zemích o svá národní práva.
Ohromné množství životů bylo ztraceno ve druhé světové válce, což zahrnuje 55 milionů mrtvých, z toho přes 30 milionů civilistů, 35 milionů zraněných, 3 miliony pohřešovaných a značná část majetků zdevastována. Bolest, ponížení a smutek zanechaly mnoho následků, které my vyhnanci a uprchlíci dodnes cítíme. Čas zhojil naše rány, ale zanechal v nás trpké vzpomínky, které nás nutí připomínat všem představitelům Evropy a světa tyto dny a vyzvat je, aby zvýšili svá úsilí zabránit návratu těchto hrůz, které jsme prožili. Měli bychom všichni usilovat a zabránit tomu, aby bohatství světa bylo používáno na zbrojení, což se v současnosti děje. Mělo by být využito k zabránění válkám, hladu a ke zlepšení úrovně života všech národů a lidstva. Ve 20. století bylo vyhnáno nebo muselo uprchnou ze svých domovů 251 milionů lidí. Navíc, vládnoucí politici nebyli schopni zabránit masakrům, které mohou být dosvědčeny v celém světě i dnes. Je důležité sdružovat se, spolupracovat na přátelské bázi a navzájem si věřit. Jsme spojeni společným osudem a reprezentujeme spolky a organizace, pracující speciálním a ušlechtilým způsobem, jsme lidé určitého věku, který nás zastrašuje a posiluje v nás vědomí důležitosti života, solidarity a mírové koexistence mezi lidmi a národy.
Až 11 delegací a spolků z evropských států se zúčastnilo kongresu lidí, kteří sdíleli stejný osud fašistického a nacistického násilí jako Slovinci. Po více než 64 letech se očekávalo, že nebude nadále nutné vysvětlovat znovu formy násilí a genocidy, které byly praktikovány fašistickými a nacistickými režimy na národech Evropy po první světové válce a během druhé světové války.
Doufali jsme, že civilní oběti válečné agrese budou schopné posílit své postavení, získat práva na osobní a materiální reparace brzy po skončení druhé světové války.
Doufali jsme, že rezoluce týkající se reparací válečných škod, schválená spojenci na mírové a reparační konferenci, budou uskutečněna. Ale krutá světová realita nám denně připomíná, že fašismus a nacismus stále žije. Jsme si vědomi, že rezoluce mírových konferencí nejsou plněny, protože některá práva stále zůstávají neuznávána.
Je naprostý nedostatek hodnocení okupace a rozdělení Slovinska během druhé světové války a nic jsme také nenašli o odnárodňování a politice genocidy, vedené proti slovinské populaci v době okupace i předtím.
V roce 2007 prohlásil italský prezident, že italské koncentrační tábory nebyly nic více než letní tábory. Unie Istrijců, složená z Italů, kteří opustili Slovinsko v roce 1945, poslala Evropské unii v březnu téhož roku výzvu, zahrnující požadavek jejich návratu do lokalit, které opustili po skončení druhé světové války a žádají, aby státy Slovinsko, Litva, Lotyšsko, Estonsko, Polsko, Česká republika, Slovensko a Maďarsko vyhověly jejich požadavkům. Vyzvali také sudetské a ostatní Němce, aby se vrátili do svých domovů z předtím uvedených států po skončení druhé světové války. Avšak Němci z Kočevje byli jediní, kteří žádali Hitlera o přemístění ze Slovinska zpět do Říše. Prodali své majetky, okupovali pozemky a domy vyhnaných Slovinců a jejich návrat pochopitelně nepřichází v úvahu.
Musíme zabránit Evropské Unii, aby přijala jakýkoliv evropský dokument, který by byl vypracován na podkladě falsifikace dějin.
