Wehrwolf
- je málo známou skutečností, že vznik teroristické organizace známé jako wehrwolf má své první kořeny v roce 1923, kdy v Německu ještě žila takzvaná Výmarská republika. Již tehdy to byla militaristická organizace zaměřená na teror proti těm Němcům, kteří byli ochotni plnit mírová ujednání přijaté německou vládou po prohrané světové válce (1914 - 1918). Vedle verbálních útoků organizovaných v tisku, ale i psaním nepodepsaných dopisů, výhružným telefonováním, pomluvami a podobně se uplatnil i fyzický teror a vraždy. Program wehrwolfu se rozšiřoval postupně na oslavu německého nacionalismu, militarismu. Byl zaměřen proti pacifistům, důsledným demokratům, cizincům, tehdy zejména proti Čechům, Francouzům a Polákům. Od let hospodářské krize také proti židům, socialistům a kritikům nacismu. V roce 1933 byl totiž wehrwolf vtělen jako speciální teroristická organizace do SA. Dodnes se německá historiografie nevyrovnala s historií této organizace, která měla své prsty v nejedné vraždě politických odpůrců.
K wehrwolfu se nacistické Německo začalo vracet na přelomu roku 1943 - 1944, kdy i na nejvyšších místech se uvažovalo o tom, že značná část německou armádou obsazeného území bude osvobozena antifašistickými armádami spojenců. Výzvědná služba, armáda, SS a nacistická strana urychleně studovaly zkušenosti z partyzánské války v SSSR, Polsku, Jugoslávii, dokonce i ze Slovenska a z českých zemí, které vedly ilegální boj v podmínkách průmyslově vyvinutého státu s hustou sítí komunikací a s relativně nevhodným zeměpisným prostředím. Také zkušenosti sudetoněmeckých teroristů (FREIKORPS) z let 1937-1939 byly předmětem pozornosti. Cílem bylo vytvořit taktické a strategické předpoklady pro diverzní a teroristickou činnost na území obsazeném vojsky protifašistické koalice.
Název sám byl vzat ze staré germánské mytologie, ve které člověk-vlk dokázal nadlidské činy v boji proti nepřátelům. Převtěloval se ve zvíře, záhadně mizel, nepozorovaně škodil a podobně. Wehrwolf v novém nacistickém pojetí měl zajišťovat zpravodajské spojení se ztraceným územím, provádět sabotáže, diverze, trestat zrádce nacistické ideologie, udržovat morálku Němců výraznými akcemi (výbuchy, sabotáže, vyhazování mostů, železnic, muničních skladů) a všemi dostupnými prostředky škodit spojeneckým armádám a jejich administrativním orgánům, organizující civilní život. Měla se především prokázat neschopnost nenacistické správy. Koncem války, kdy bylo jasné, že Německo ji prohraje, doplnil úkoly také K. H. Frank. Pro české pohraničí stanovil v tajném rozkazu ze dne 29. 4. 1945, že „sudetoněmecké obyvatelstvo má vyvolat mezinárodní pozornost ke svému postavení“, tak jak to učinilo v roce 1938 a „dosáhnout jiného než očekávaného statutu, určeného směrodatnými místy v Praze“. K tomu měly sloužit demonstrace, manifestace odporu, sabotáž, diverze, dvěma slovy občanská neposlušnost vyúsťující v případnou občanskou válku. Věřil, že potom pohraničí nebude součástí Československa, ale pod dozorem západních armád. Proto je také opakovaně zval k obsazení Prahy, dokonce i za pomocí kolaborantské delegace protektorátní vlády.
Zásadní politické vedení si osvojil ministr nacistické propagandy J. Goebbels a pro případ okupace byl také vybudován silný vysílač „Sender Wehrwolf", jen v přesně stanovených hodinách oznamoval příslušné pokyny a rozkazy. Vojenským velitelem byl jmenován generál H. Kieling. Velitelem záškodnických skupin důstojník SS H. A. Prützmann. Byl podřízen Himmlerovi, nacistická strana nechtěla ponechat vývoj organizace jenom v rukou armády. Uplatnil se také vliv hitlerjugend, výzvědné služby a SS.
Na českém území byla budována síť wehrwolfu od prosince 1944 za dohledu Konráda Henleina a Karl Hermana Franka. Třítýdenní kurzy se konaly na příklad v Ústí nad Labem a již tím byl dán předpoklad, aby instruktoři výcvikového střediska právě zde předvedli ukázkovou akci. Po výbuchu v Krásném Březně okamžitě opustili naše území útěkem do Německa. Další školicí střediska byla otevřena ve Cvikově, Benešově, Doksech, Kadani a na dalších místech.
Wehrwolf byl jednou z několika desítek podzemních teroristických organizací. Další vznikaly z osobní iniciativy jednotlivých vysoce angažovaných nacistů, jiné zakládal abwehr, štáb skupiny armád Mitte (Střed), místní vedoucí SA, SS a NSDAP.
Ilegální organizací byla skupina Guttenberg, založená z iniciativy sicherheitsdienstu. Působila v severozápadních Čechách. Budovala sklady střeliva, zbraní, potravin a připravovala se na několika měsíční boj. Na teroristické činy byla zaměřena také organizace Zeppelin. Používala i služeb kolaborantů snad ze všech okupovaných zemí v Evropě. Vraždy a diverze prováděla i v uniformách spojeneckých armád. Americká armáda je po zadržení okamžitě popravovala, pokud někdo po datu kapitulace držel zbraň, byl členem ilegální organizace a byl současně starší 16 let, byl zastřelen. V té době naše soudy pečlivě vyšetřovaly každého chyceného člena wehrwolfu. Většinou zjistily účast na záškodnickém školení, členství v organizaci, ale nikdo se nepřiznával k vraždám a sabotážím. Vznikl tak dojem, že jejich činnost neměla valnou cenu a někteří naši kolaborující historici o tato ujištění opírají svá tvrzení o celkové neškodnosti wehrwolfu. Je to však krutý omyl. Kdo žil v pohraničí, to ví a měli by to vědět i historici, pokud si dají práci a pečlivě a v ucelené podobě prostudují archivní fondy. Rádi bychom je upozornili, že v květnu a červnu 1945, kdy tato aktivita nacistických bojůvek byla velmi intenzivní, zakročovaly proti nim především americké, sovětské, ale i polské a rumunské oddíly. Naše armáda se teprve budovala: Američané odváželi zadržené záškodníky k vyšším vojenským soudům i mimo naše území. Ani sovětské jednotky nám nepředaly všechny teroristy. Před našimi soudy stanul jen menší počet záškodníků z 265 nacistických ilegálních organizací. Mnohé se nepodařilo odhalit, spasil je útěk do Německa. Na našem území bylo vypátráno také 40 skladů zbraní a výbušnin. Jen jako příklad uvádíme, že dne 24.6.1945 ve Škrovádu štábní šikovatel Ludvík Helmut zavraždil Čeňka Půhodného. V Liberci byla dne 19.6.1945 vyvražděna celá rodina německého antifašisty ing. Rottera. Do vzduchu bylo vyhozeno české skladiště v Chotyni a usmrceno bylo 14 osob. Jen do konce května 1945 byla narušena železniční trať na 123 místech. Prameny hlavního štábu uvádějí 260 sabotážních akcí a zadržení 200 ozbrojených členů wehrwolfu a to jen v září 1945. To je jen malý výčet krutosti a zvůle sudetských Němců v našem českém pohraničí v létech 1938-1945.
Výňatek z knihy: „Kalich utrpení“,
sestavili PhDr Stanislava Klímová, Zdeněk Gavalec
vydalo OREGO
