Vzpomínky našich hraničářů z doby předmnichovské a pomnichovské jsou nejen časem odnášeny v zapomnění.
Vzpomínky našich hraničářů z doby předmnichovské a pomnichovské jsou nejen časem odnášeny v zapomnění.
Tzv. sudetští Němci lživě tvrdí, že k vyhánění Čechů v době po Mnichovu, nedocházelo. Z těchto i dalších důvodů budeme dále publikovat hraničářské vzpomínky. Sdílejte je, prosíme, a dále šiřte. Historické pravdě tak napomůžeme, lži odhalíme.
Motto: "Spolkový ministr vnitra Otto Schily přivodil na letošním sudetoněmeckém dni v Norimberku účastníkům rychlou změnu jejich pocitů. Potěšil je svou výzvou české vládě, aby zrušila tzv. Benešovy dekrety z let 1945-46 jako odporující lidským právům. Za to sklidil srdečný potlesk. Rozrušil je ale hned svým následujícím odstavcem, ve kterém je nabádal, aby nezapomněli, že "vyhnáni Němců předcházelo po Mnichovu vyhnání Čechů".
Toto tvrzení kvitovali jeho sudetoněmečtí posluchači potřásáním hlavy a výkřiky nevole. Ministr přesto ještě jednou důrazným hlasem opakoval s tím, že tomu tak skutečně bylo a oni se s tím musí smířit.´ Autor příspěvku dále rozvádí, že Schily nemluvil pravdu, k žádnému vyhnáni Čechů po Mnichovu 1938 nedošlo.“
(Dr. Alfred Schickel, Následky lehkomyslnosti, Sudetendeutsche Zeitung č.34 z 21.8.2002, přeložil PhDr. V. Novák, CSc
„Vyhnání Čechů z pohraničí r.1938 - ze vzpomínek hraničářů, část I až IX“, o němž píšeme na předcházejících stránkách, je jen malou částí ze vzpomínek Čechů žijících v pohraničí. Další najdete na naší webové stránce www.ceskenarodnilisty.cz Text „Soužití Čechů a Němců na Znojemsku“, je na stejné webové stránce. Rovněž jsme vydali Zapomenuté pohraničí, část I až IV, jehož spoluautory jsou Jan Kouřil, Josef Bartoš, Jaroslava Čajová. Pokud se chcete seznámit s životem Čechů, kteří zůstali v zabraném pohraničí i po vzniku tzv. protektorátu, a získat tak informace, které nejsou běžně k dohledání, nahlédněte do tohoto díla též na naší webové stránce www.ceskenarodnilisty.cz
Pláč Hitlera nad tzv. sudetskými Němci, v jeho projevech v září 1938 či dříve, byl zcela falešný, lživý, byl divadlem hraným pro cizinu. Velkým utrpením však procházeli nikoliv sudeti, ale Češi v pohraničí ještě v době dávno před přijetím mnichovské smlouvy. Pronásledovali je právě znacizovaní Němci. Mnozí z našich lidí nepřežili. Jiní utekli jen s tím, co měli na sobě do českého vnitrozemí, aby si zachránili holé životy.
Pravda nemůže být potlačena lží, jíž zarytě a dlouhodobě, bez jakéhokoliv studu, šíří značná část Němců, zvláště odsunutých a jejich potomků, za vydatné finanční a jiné pomoci různých německých institucí a některých „českých“ médií a „českých přátel sudetské věci“.
V době tzv. protektorátu žil téměř jeden milion Čechů, jsou uváděna v různých přehledech i čísla nižší, v oblastech připojených k nacistické říši. Byli bez jakýchkoliv národnostních práv, docházelo k zabavování jejich majetku, české školy byly hromadně rušeny, činnost spolků byla zakázaná, české knihovny ničeny. Z Čechů v říši se stali bezprávní lidé. Jejich děti nemohly studovat, směly vykonávat jen méně kvalifikovaná povolání. Zatímco znacizovaní sudeti v době první republiky neustále žádali větší a větší menšinová práva pro sebe, aby později chtěli autonomii a nakonec k připojení k říši, pak sami Čechům žádná práva nepřiznali. Čechy v blízké budoucnosti chtěli germanizovat.
Němci náš národ chtěli zničit, z části poněmčit, z části vyhnat daleko na východ a zčásti fyzicky likvidovat. A naši zemi si přisvojit. My jsme sudety odsunuli. Přesto z nás dělají zločince a ze sebe oběti, ač to bylo nacistické Německo, a sudeti s ním, které rozpoutalo světovou válku a vedlo ji barbarským způsobem. Krev 50 milionů obětí padá jako na spoluviníky i na tzv. sudetské Němce, kteří za panskou rasu bojovali proti „podlidem“, především Židům a Slovanům. Nyní se z toho hodlají vylhat.
Připravil Dr. O. Tuleškov
