Jdi na obsah Jdi na menu
 


Vzpomínám si jako na hrůzný sen na vyprávění o řádění fašistických bojůvek v blízkých Suchohrdlech, v Dobšicích a jinde

19. 11. 2019

Přestože větší část účastníků druhé světové války již nežije, u nás se ta válka připomíná často, hlavně díky každoročně se opakujícím srazům Sudetoněmeckého krajanského sdružení. Každoročně pláč sudetoněmeckého landsmanšaftu, osočující nás z nespravedlnosti a krutosti vůči českým Němcům v r. 1945, vyvolává  svou stupňující se kategoričností a ne všem zřejmou ahistoričností pojem bezpráví, jemuž prý byli Němci u nás vystaveni. Pokud jejich nářky posloucháme a reagujeme na ně nepřesvědčivě, bez hluboké znalosti tehdejších poměrů a specifických skutečností, kterým jsme byli vystaveni a na jejichž základě jsme se s nimi vyrovnali, pak nevyvrátíme skličující dojem, vykreslený o nás našimi bývalými spoluobčany. U jednostranně informovaného nebo neinformovaného člověka mohou výročně se opakující lamentace na zlé Čechy vyvolat soucit a dokonce i pocit nezbytnosti napravit údajnou dějinnou křivdu. Když totiž onen odsun vytrhnete z dobového kontextu, budete plakat spolu s nimi, neboť není těžké vcítit se do pocitů lidí, kteří proti své vůli opouštěli rodný kraj, rodný dům, svá hospodářství a živnosti, kteří tu zanechávali hřbitovy se svými předky. Odcházeli sklíčeni osudem, nešťastni i v obavách z budoucnosti. Někteří z nich okusili i brutalitu svých bývalých sousedů a nových osídlenců. Sběrné tábory soustřeďující odsunované Němce jistě také nebyly rekreačním zařízením – kolik nešťastníků v jejich prostředí neuneslo tíhu té doby psychicky ani fyzicky. Bylo jich hodně? Nebylo jich málo.

Sudetoněmecké krajanské sdružení by rádo celé Evropě vsugerovalo obraz předchozího odstavce. Co ovšem tomuto obrazu předcházelo, k tomu se buď neznají, anebo to zlehčují. Je proto na nás doplnit obraz chybějícími souvislostmi a fakty. Jsem si téměř jist, že mladší generace naší společnosti vinou rodiny, školy i médií mají jen malé povědomí o této problematice a proto několik mých rozptýlených vzpomínek a údajů ze znojemských poměrů adresuji právě jim. Odhodlávám se k tomu i proto, že v posledních letech se stále častěji zejména v tisku objevují pohledy na závěrečnou část války zjevně akcentující a zveličující  naši vinu na některých excesech ve vztahu k odsunu. V roce 1945 snad všichni Češi vnímali odsun Němců z ČSR jako naprostou samozřejmost, vyplývající z jejich počínání před druhou světovou válkou a ve válce samotné. Pro Čechy ve Znojmě a okolí začala válka fakticky už na podzim 1938, kdy byl kraj okupován německou vojenskou mocí v důsledku Mnichovské smlouvy mezi Německem, Francií a Velkou Británií. Celá staletí určité národnostní problémy existovaly a komplikovaly život obyvatel pohraničních oblastí, avšak řešily se většinou bez extrémních krajností, teprve příchod Hitlera k moci rozdmýchal protičeskou štvanici nebývalých rozměrů. Malicherné spory se ze strany Němců změnily v zásadní rozpory osudového rázu. Vzpomínám si jako na hrůzný sen na vyprávění o řádění fašistických bojůvek v blízkých Suchohrdlech, v Dobšicích a jinde.Místní německá fanatická spodina svými činy předznamenala násilí a nelidskost, jimž byli vystaveni obyvatelé ČSR, Polska a postupně i dalších zemí pod hitlerovskou nadvládou. Podzim 1938 tedy zásadním způsobem změnil život českých obyvatel Znojemska. Značná část Čechů v poměrech propukajícího teroru a nesnášenlivosti prchá do vnitrozemí. Zůstávají jen ti, kteří tu mají větší majetek či živnost a chtějí je i za cenu příkoří a ústrků zachovat a pak ti, kdo nemají šanci nalézt ve vnitrozemí podmínky pro svou existenci.. Zvláštní kapitolu pak představují ti, kteří se odhodlali cílevědomě protivit německému násilí. Mnozí z nich měli své domky popsané sprostými a urážlivými nápisy typu tschechische Sau, tschechische Hure apod.

Emil Adam, Znojmo

Pokrtačování

 

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář