České národní listy

Záhy však přišly z pohraničí další, pro sudetoněmecké občany zneklidňující zprávy. Od 14. října 1918 zasedli ve vládě Maxe Bádenského i sociální demokraté. Když se německá generalita a admiralita rozhodly zvrátit  situaci tím, že by německé válečné loďstvo svedlo boj na otevřeném moři, námořníci v Kielu se vzbouřili. K nim se přidávali dělníci. V německých městech vznikaly nové mocenské orgány, rady vojáků a dělníků. V Bavorsku byla sesazena královská dynastie, německý císař uprchl ze země. Německo bylo 9. listopadu prohlášeno republikou. Vládní moc převzala 10. listopadu rada lidových zmocněnců a 16. prosince začalo zasedání I. říšského kongresu dělnických a vojenských rad v Berlíně. Všechno jasné příznaky revoluce. A situace v Rakousku, zejména ve Vídni, byla také nabita revolučním vzruchem.

Aniž by to sudetoněmecký lid věděl, mnozí státní úředníci, především však průmyslníci, zasedli telefonům a volali na velitelství nejbližších českých vojenských jednotek, žádali obsazení svých měst. Tovární objekty nabízeli k ubytování vojska. Někteří to udělali ještě chytřeji, vhodnou formou podnítili funkcionáře českých spolků, aby o intervenci požádali sami. Ti se obraceli ponejvíce na národní výbory větších českých měst. Také informace dobrovolných důvěrníků byly nadějné a dávaly tušit dokonce možnost bezkonfliktního obsazení. Jen se nevědělo, jak se zachovají oddíly německých městských gard a lidobrany.

V některých místech získaly české jednotky mimořádnou podporu, při osvobození zajateckého tábora v Broumově. Vznikl ze srbských zajatců oddíl, který zajišťoval hranice našeho státu v broumovském výběžku proti Německu. Také na Litoměřicku podporovali Srbové čs. vládu.

Poměrně rychlá konsolidace čs. armády umožnila postupné obsazování pohraniční oblasti. Probíhalo dosti schématicky. Po předběžných informací, získaných od českých důvěrníků a dobrovolníků, nastoupil příslušný český oddíl do vlaku a odjel na místo určení. Došlé informace byly kvalitní, obsahovaly údaje o počtu německé lidobrany, o jejich výzbroji, rozložení, zásobování, dopravní situaci a o morálce. Ta nebyla valná. Na mnoha místech bylo zjištěno, že německým vojákům se nechce bojovat, že nedostali slíbený žold, strava je špatná a velitelé nezodpovědní. Značná část měst byla obsazena jen četou, která vystoupila z vlaku a odebrala se v bojovém zajištění na místní radnici, zde velitel přijal přísahu starosty, aby ho mohl nechat dále úřadovat  a na některé státní budově byla vyvěšena česká vlajka. Současně se žádalo odevzdání zbraní a rozpuštění německé lidobrany, ta se však většinou již rozutekla.