České národní listy

Ve svém osobním archivu chovám velmi vzácný dokument. Je to list dopisnice k I. výročí Slovenského národního povstání, vydaný československým podnikem Neografia, a to 29. září roku 1945. Jeho slovenský název zní: " Pamätný hárček v prospech pozostalých po padlých povstalcoch. Výročie Slovenského národného povstania. Turč. sv. Martin. 29.VIII.1944 - 29.VIII.1945." V kartuši listu je grafika truchlící matku se třemi dětmi nad křížem s československou vojenskou přilbou. V základně kartuše jsou zobrazeni bojovníci SNP s výzbrojí dvou polních kanónů v levé části perimetru kulometčík, za nímž kráčejí na frontu vojín s puškou a dva praporečníci s vlajkami SSSR a s vlajkou povstalců. Nad nimi prolétá dvoumotorový dopravní letoun typu DC 3 nebo LI 2, mající zjevně symbolizovat výsadky pro povstání. V pravém směru perimetru vede útok partyzán s automatem před jedoucím tankem a dělostřelci v akci a  v krajnici pravého perimetru pálí dva partyzáni na nepřítele.

Barevný tisk dopisnice zobrazuje též pětici československých poštovních známek v hodnotách 1 koruny 50tihaléřů, 2 korun, 4 korun, 4 korun 50 haléřů, a 5ti korun. První známka zobrazuje vlajky Spojenců -  SSSR, Velké Británie, U.S.A a ČSR, druhá známka zachycuje motiv povstaleckého centra Banské Bystrice, třetí známka motiv Turčanského Sv.Martina se setkáním rudoarmejce s čs.vojínem, čtvrtá známka zříceniny hradu Sklabiňa, a konečně pátá známka pak motiv hradu Strečna proslulého tvrdými boji s fašisty s partyzánem svírajícím v rukou oblíbený a nezničitelný samopal Špagin.

Tato humanitární dopisnice vydaná v revolučním čase osvobození okupovaného státu z pařátů fašistů v dnešním čase inspiruje k mnohému zamyšlení nad situací dnešních dvou nástupnických republik, nad odkazem SNP, a  konečně i nad situací pozůstalých po obětech fašismu a nacismu jak na Slovensku, tak u nás.

V první řadě si uvědomujeme, jak živý byl odkaz SNP v poválečném čase, kdy ještě stále zůstávala spáleniště fašisty barbarsky zničených obcí a městeček jak na Slovensku, tak i v našem protektorátu. Vzpomeňme jen na děsivé symboly fašistického barbarství na Slovensku - na jména obcí jako byly Ostrý Grúň, Klak, Telgárt a mnoho dalších. Byly to obdoby našich Ploštin, Prlovů, Javoříček, Leskovic, Lejčkovů a dalších obcí,  -  a v první řadě našich Lidic a Ležák! Právě z těchto obcí, kde fašisté a nacisté zanechali po sobě jen spoušť hrůzně vypálených a demolovaných domů, usedlostí a zařízení, se rekrutovalo nejvíce civilních obětí fašistického běsnění v době Slovenského národního povstání. V dnešní době vyvstalo mnoho nepovolaných kritiků a bohužel i mnoho hanobitelů SNP, kteří zahnojují atmosféru obou republiky lžemi a bláboly o charakteru, průběhu a významu SNP. Tomu se musíme postavit i my v České republice.

Význam SNP pro znovuobnovení svobodného československého státu je primární, a všichni vědoucí a myslící činitelé v obou nástupnických republikách si toho jsou velmi dobře vědomi. Jaký význam pro ČSR mělo Slovenské národní povstání? SNP především jednoznačně skoncovalo s dosavadním provizorním útvarem, jenž musí ve všech serióznich učebnicích dějin býti nazýván jednoznačně pouze jako takzvaný "Slovenský štát". Proč musíme zásadně trvat na označení takzvaný? Protože v žádném případě nešlo o svébytný státní útvar z jednoznačné vůle celého slovenského národa. Šlo o pastátní útvar vytvořený z milosti a z protektorátu III. reichu, jakožto vládnoucího protektora, naprosto stejně,jako například tomu bylo u  tzv."Nezávislého státu Chorvatska" poglavnika, válečného zločince Paveliče. "Slovenský štát" let 1939-1944 byl opět stát válečného zločince Tisa se společníky Sidorem Tukou, Machem, Durčanským a dalšími. Toto by měli mít na paměti všichni dnešní obhajovatelé válečného slovenského státu a jeho předáků. Tak například dr. Tiso jako kněz zhanobil svou příslušnost k římské církvi souhlasem se slovenským holocaustem židovských občanů a další vstřícností k válečným zločinům na území Slovenska, vysláním divizí proti SSSR atd. Toto vše patří k neodpustitelným válečným zločinům a zločinům proti lidskosti, na kterých se tak či onak podíleli jmenovaní předáci v čele s dr.Tisem.

Ve skutečnosti šlo o pouhé vasalské provincie III.reichu, kde doslova vše probíhalo pod dozorem vládce nacistického Německa a jeho kamarily. Z hlediska státoprávního znamenalo SNP jeden z významných restitučních aktů na obnovení okupované ČSR ( protektorát) a oktrojovaného pseudostátu (tzv.Slovenský štát). I proto znamenalo SNP pro místodržící tehdejšího protektorátu smrtelné nebezpečí, a proto katan Čechů K.H. Frank nařídil hned v prvních dnech hermetické uzavření hranic se Slovenskem. Samozřejmě hermetika fašistům nefungovala a do SNP proudila i z protektorátu řada partyzánských a odbojových skupin, které účinně spolupracovaly se Slováky v boji proti společnému uchvatiteli. Za všechny jmenujme například oddíly Jana Koziny, Delty, Rady tří a ze všech největší - brigádu Jana Žižky.

I z našeho Boskovicka máme dva zářné příklady  moravských bojovníků v SNP  - občany Bláhu a Sedláka. Přitom Josef Bláha se do SNP doslova prostřílel. Jak se to odehrálo? Josef Bláha byl drválovickým příslušníkem jedné z odbojových skupin a při raziích gestapa na Boskovicku byl zatčen na udání známého konfidenta Františka Šmída alias "velkého Franty" z brněnského gestapa. Tomu se zdařilo obloudit některé členy odbojové skupiny Boskovic a organizovat fingované "převozy" na Slovensko. Zatím šlo o zatýkání gestapem. Tentokrát se však vše odehrálo jinak, když gestapáci přivezli zatčeného Bláhu na fingované místo v Ochozi u Brna v zabavené chatě jednoho lékaře, Bláha se gestapákům vytrhl, osvobodil se,a sebranou pistoli si prostřílel cestu do lesů. Odtud se pěšky dostal až na hranici,  zdárně přešel a stal se činným bojovníkem povstání. Do SNP se útěkem dostal též  další člen boskovické odbojové skupiny Josef Sedlák, kterému se zdařil útěk před gestapem již dříve, přešel na Slovensko, a pod jménem "Ján Guštafík" pracoval jako spojka a později jako bojovník v partyzánské skupině. Těmito dramaty byla prozrazena činnost konfidentů na Brněnsku a Boskovicku a další skupiny odbojářů již byly před nimi varovány a ochráněny do konce války. (srovnej práci P.Kopečného-Vl. Poláka, Žijeme jejich odkazem, Blansko 1985, str.53-55.) Nezapomenutelný profesor historie Masarykovy univerzity v Brně, doktor František Hejl, CSc. patřil rovněž významným bojovníkům SNP,  prvním padlým partyzánem SNP byl moravský rodák Jan Bystřický, a tak bychom mohli pokračovat dál a jmenovat i řadu našich žijících účastníků SNP, což je práce historiků. V poslední době vyšla velká monografie dr. Marie Hrošové o skupině Jana Žižky, a tam najdeme příklady spolupráce se SNP přímo v excelentní formě...(M.Hrošová, Na každém kroku boj, Vsetín 2012.)

Co se týče vojenského významu SNP, jenž bývá často znehodnocován a znevažován, je třeba vyzvednout, že SNP vázalo velký počet nacistických divizí jak na samotném území Slovenska, tak i v přilehlém protektorátu, a dokonce v Uhrách a v Rakousku! Ty pak nemohly být v rozhodné době poslány na východní frontu,aby upevňovaly tuhý odpor wehrmachtu proti Rudé armádě. Rovněž speciální vojenská činnost letectva a výsadků v SNP hraje důležitou roli, nepříliš zdůrazňovanou v historických monografiích. Samostatnou kapitolu v dějinách SNP pak tvoří mezinárodní účast odbojářů mnoha zemí antifašistické fronty. V SNP bojovali bok po boku vedle Slováků také Rusové,  Češi, Ukrajinci, Poláci, Jihoslované, Rusíni, Francouzi, Kanaďané a nalezneme v řadách bojovníků i  třeba Italy. Tato mezinárodní účast antifašistů má de facto předvoj v bojích španěláků, interbrigadistů, v první válce proti fašismu v Evropě, na což se dnes téměř zapomíná...

Avšak zpět k našemu dokumentu. Vidíme, že byl vydán na pomoc pozůstalým po padlých SNP. Viděli jsem kdy něco podobného na české straně? Maně si vzpomínám jen na jeden případ, na sbírku ve prospěch Velké Polomi, slezské obce zničené na Opavsku v těžkých bojích. Ale jak se choval stát k pozůstalým po bojovnících a obětech nacismu u nás? To je otázka jak pro náš Svaz, tak zejména pro úřední údy republiky. Jak dlouho například bojuje náš člen Ing.Fryčka z okresu Brno venkov o uznání politických vězňů nacismu a o postavení sirotků a pozůstalých? Myslím, že by o tom mohl napsat celý epos. Copak že to jednou pravila jedna proslavená ministryně o politických vězních?? Prý "nebojovali se zbraní v ruce"...Komentář netřeba.

A dnešní režim? Soudí pozůstalé po obětech nacismu jen proto, že poukázali na temné hříchy jistých protektorátních aktérů? Kam jsme se to dostali v naší justici a právu státu? Do druhé republiky - nebo rovnou do protektorátu?? To vše napadne pozorovatele takového převzácného dokumentu, jako je ten náš  - dopisnice ve prospěch pozůstalých po padlých Slovenského národního povstání.

Jiří Jaroš Nickelli, ČSOL Brno I

Autor je etnograf, pozůstalý po oběti gestapa legionáři Holíkovi,

příbuzný obětí Osvětimi