České národní listy

Výňatky ze Sudetendeutsche Zeitung č. 22 z 31. května 2002

(dále SdZ), týdeníku Krajanského sdružení Němců odsunutých z Československa po 2. světové válce.

Toto číslo SdZ se v několika článcích vrací k nedávnému sudetoněmeckému dni. Především cituje z různých německých novin, co o tom největším srazu sudetských Němců napsaly. S jistou škodolibostí uvádí, že tak velkou pozornost mu ještě nikdy v minulosti nevěnovaly. Letos je tak tomu především díky cynickým výrokům českého premiéra Zemana a předsedy sněmovny Klause, namířeným proti sudetským Němcům. Autorem přehledu Německý tisk k sudetoněmeckému dni: Kritika Prahy převažuje, je šéfredaktor SdZ Gernot Wildt.. Mj. uvádí, že se nevyskytly, až na jednu výjimku články, které hodnotily tento stav negativně. „Jedinou špinavou skvrnou v tomto hodnocení byl deník Neues Deutschland, který označil Stoibera za pravé křídlo, pro které začíná čas teprve rokem 1945. Konečně, od této politiky PDS (pozn: Strana demokratického socialismu) jsme ani nic jiného nemohli očekávat“. Zatímco v uplynulých letech psaly SdZ i o účasti Čechů  a českých Němců na sudetoněmeckém dni, tentokrát ani slovo, s výjimkou předsedy české biskupské konference Graubnera, který dokonce sloužil mši a přednesl němčině kázání.. Ještě dvě zmínky přece jen byly. V tomto čísle je zpráva o tom, že v rámci srazu se konalo Ženské fórum, na kterém vystoupila i „česká novinářka Lída Rakušanová“. Druhá zmínka je ještě zajímavější, protože se o tom nikde jinde, ani v českém tisku neobjevilo ani jedno slovo: Pod titulkem Mezinárodní zájem o sudetský den se mimo jiné uvádí, že: „Vedle diplomatických zástupců z Rakouska, Polska, České republiky, Slovenska a Maďarska…“ Měli bychom se zeptat našeho ministra zahraničí, co je na tom pravdy.

Hlavním tématem tohoto čísla SdZ je Edvard Beneš a tzv. Benešovy dekrety. Sprostota, se kterou SdZ a jeho autoři a dopisovatelé útočí proti prezidentu Benešovi, nemá obdoby a jen prokazuje podlost sudetoněmeckého landsmanšaftu.  Směr tomu dává již zmíněný šéfredaktor SdZ Wildt v komentáři „Šlechetný vrah Beneš? Češi nemají rádi, když je, když je vyhnanecký prezident stavěn do jedné řady s Hitlerem, Stalinem a Miloševičem. „To je konec každého rozhovoru“. Podle Wildta bychom vlastně neměli ani hovořit o dekretech prezidenta, Protože „Beneš žádným státněprávním prezidentem vůbec nebyl“ – sudeťáci totiž prezidenta Beneše v exilu neuznávají. To, že bylo ve srovnání s Hitlerem Stalinem „vyhnáno jen 3,5 milionů sudetských němcl a povražděno čtvrt milionu, nemění nic na tom, že stolní vrah Beneš musí být jmenován jedním dechem s největšími  masovými vrahy 20. století…Benešův Osvětim se jmenuje Ústí, jeho Bergen-Belsen se jmenuje Brno, i když s výhradou zcela rozdílných počtů obětí“. Proti Benešovi a tzv. Benešovým dekretům vyrukoval v tom to čísle SdZ i nám neblaze známý císařsko-královský potomek Otto von Habsburk. V příspěvku  Perspektivy Česka se snaží dokázat, že postoj Čechů k Benešovi a Benešovým dekretům škodí Čechům samotným. Podle Habsburka jsou dekrety „vzdor lživému popírání, stále v platnosti a zvěčňují rasistické prvky proti němcům a Maďarům podle hitlerovského vzoru.“. Díky dekretům jsou u nás v České republice diskriminováni nejen Němci a Maďaři, ale i Židé. Habsburk se rozepsal o právě probíhajících volbách do českého parlamentu. Sociální demokraté ani ODS nemají žádná volební témata a proto rozněcují extrémní nacionalismus., ve znamení extrémního  nacionalismu je vedena celá volební kampaň.. Příspěvek je opět zakončen připomenutím beneše: „nemělo by se zapomínat, že svého času, za prezidenta Beneše, Československo vzdor své mocné armádě, bez jediného výstřelu před Hitlerem kapitulovalo. Díky osvědčené šikovnosti však dosáhlo toho, že na konci války byl jmenován vítězem. O tom, zda je trvalou zárukou, musí však být právem pochybováno“. To je Habsburkovo varování před vstupem ČR do Evropské unie.

V duchu protibenešovského štvaní šéfredaktora  SdZ jsou zařazovány i Dopisy   čtenářů: J. Weinmann, Männersdorf. Nejdříve zaútočil na místopředsedkyni Spolkového sněmu SRN A. Vollmerovou za její článek, kterým vzala v ochranu prezidenta Beneše a poté uvádí: „Sudetští Němci a všichni lidé, kteří milují spravedlnost, nemohou nemít naprosto žádnou omluvu pro Němce, nenavádějícího Edvarda Beneše. Ještě dnes žijí vrazi 240 000 lidí, kteří měli být odsouzeni.  Vražda podléhá, alespoň v Evropě, potrestání. Beneš však potrestání vrahů svými dekrety zrušil. Žádný vrah proto nesmí být obžalován. Kdyby Beneš ještě dnes žil, musel by být postaven před soud v Haagu a obdržet trest“.Předseda krajské organizace landsmanšaftu v Mnichově J. Slezak označuje dekrety prezidenta Beneše za „české rasové zákony proti Němcům, které jsou rovnocenné s norimberskými rasovými zákony proti Židům“.

Přeložil PhDr. Vladimír Novák, CSc.

Listy č. 12, vydalo Křesťanskosociální hnutí ve spolupráci s Klubem českého pohraničí, Praha, červenec 2002