Volba - Globální nadvláda nebo globální vedení část 5
Volba - Globální nadvláda nebo globální vedení část 5
Zbigniev Brzezinski
Přirozená doktrína globální hegemonie
… Globalizace se stala neformální ideologií amerických politických a obchodních elit, čímž byla určena americká role ve světě a Spojené státy se ztotožnily s dobrodiním předpokládané nové éry. …
Globalizace je přirozenou doktrínou globální hegemonie. … Spojené státy dávají ze všech států nejvíc peněz na výzkum a vývoj a mají značný podíl na globálním trhu s rozvinutými technologiemi. Americké nadnárodní koncerny mají pod kontrolou několik trilionů dolarů v zahraničí a americká ekonomika … je motorem globální ekonomiky. Spojené státy si proto mohou dovolit formálně vyhlásit, že nejsou povinny měnit své zákony, snižovat obchodní bariéry nebo odškodnit cizí země podle rozhodnutí Světové obchodní banky. Z vnitřních politických důvodů Amerika skálopevně trvá na vysoce ochranářských opatřeních proti zahraničním zemědělským produktům a uvalila přísné kvóty na dovoz oceli a textilu z chudších zemí, které zoufale potřebují přístup na americký trh. Rozvíjející se země neustále naléhají na Spojené státy, aby snížily své obchodní bariéry, ale nemají dostatečný hlas, aby byly opravdu slyšet.
Skutečné rovné hrací pole je pouze mezi Spojenými státy a Evropskou unii. Pokud jsou ve shodě, mohou společně diktovat celému světa pravidla, jimiž se řídí globální obchod a finance.
Navíc Spojené státy … mají ohromnou vojenskou moc a spojení vojenské a ekonomické síly má za následek nesrovnatelný politický vliv. … jestliže mezinárodní uspořádání narušuje americkou hegemonii a mohlo by potlačit americkou suverenitu, americká oddanost globalizaci a multilateralismu má přísné meze. …
Ve skutečnosti je globalizace spíše důsledkem toho, že moderní technologie samovolně rozlamují tradiční časové a prostorové bariéry, než aby šlo o americký doktrinální záměr. Nicméně časová souslednost vzniku interaktivního globálního společenství a kulturně přitažlivého národa svádí fenomén globalizace a amerikanizace dohromady.
Terč anti-symbolizace
Globalizace vzbuzuje silně protiamerické nálady, protože se nevnímá pouze jako prostředek socioekonomické přeměny, ale také jako nástroj kulturní homogenizace a politické nadvlády. Zcela přirozeně pak vytváří svou vlastní antitezi…
Právě z toho důvodu, že globalizace má v nejlepším případě mlhavý mravní obsah a její nejhorlivější zastánci zpravidla nejsou zrovna citliví vůči otázkám společenské spravedlnosti, záhy se ozvaly hlasy, které cejchovaly globalizaci jako novou univerzální vykořisťovatelskou doktrínu. Globalizace z kritického hlediska mravně neutrální a duchovně bezobsažná, byla označena za novou ideologii naprostého materialismu, ještě horšího než marxismus. Parodovala se jako sebestředná nauka obchodních organizací, kterým je zcela ukradená společenská spravedlnost, vlastenectví, mravnost a etika. ( Index odpovědnosti za rozvoj, který zveřejnilo Centrum globálního rozvoje, ´seřazuje některé nejbohatší země světa podle toho, nakolik jejich politika napomáhá nebo škodí ekonomickému a společenskému rozvoji chudých zemí.´ … Země G-7, které společně ´vytvářejí dvě třetiny světové ekonomické produkce´, obecně dopadly špatně, přičemž Spojeným státům a Japonsku připadlo dvacáté a dvacáté první místo z jedenadvaceti zemí.) ..
Antiglobalizace …se stala opozičním vyznáním, které emočně těží z antiamerikanismu. … Sociální a politickou bojovnost roznítí … intenzivní pocit společenské nespravedlnosti. (Z pera velmi známého francouzského filozofa Jeana Baudrillarda … dnes lidstvo zakouší čtvrtou světovou válku, první se vedla proti kolonialismu, druhá proti nacismu, třetí proti bolševismu a čtvrtá je proti globalizaci.)
Aby ospravedlnili své veřejné urážky, kritici globalizace občas používají jemnější a mravně motivované výhrady, jimiž se proto bezuzdnému kapitalismu obraceli církevní představitelé již od konce devatenáctého století. Jan XXIII. se ve své encyklice z roku 1961 Mater et Magistra soustředil na ´nárůst sociálních vztahů´v moderním světě, který si podle jeho mínění žádá více starostí o ´socializaci´.Tato narážka a obzvláště použité slovo se vykládaly jako skrytá, ovšem zásadní kritika kapitalismu.
O čtyřicet let později papež Jan Pavel II. ve své řeči k pontifikální akademii společenských věd 27. dubna zdůraznil, ´že globalizace, stejně jako každý jiný systém, musí sloužit lidské osobě; musí stát ve službách solidarity a společného dobra.´ Papež varoval, že ´technologické změny a proměny pracovních vztahů jsou příliš rychlé, než aby kultura dokázala včas odpovědět´, a vyzval lidstvo, aby ´mělo úctu ke kulturní rozmanitosti´. Ačkoli Jan Pavel II. byl dostatečně obezřetný, aby poznamenal, že ´globalizace a priori není ani dobrá, ani zlá, záleží na tom,, jak s ní lidé naloží´, v jeho slovech je cítit znepokojení, pokud jde o základní pohnutky, jimiž se řídí zastánci globalizace. …
Pro vyznavače nového kréda tedy globalizace není ´evoluční projev´, který způsobily moderní technologie. ´Globalizaci vymysleli a vytvořili lidé, kteří měli specifický cíl: vyzdvihnout ekonomické, to znamená korporativní hodnoty nad všechny ostatní.´(John Cavanagh, Alternativy ekonomické globalizace: Lepší svět je možný, San Francisco 2002). …
Francouzi často a otevřeně vyjadřují své podezření, že globalizace rovná se homogenizace. … Značná část Rusů je instinktivně protiamerická … antiglobalismus je vlastně antiamerikanismem. …
Globalizace, místo aby se považovala za důsledek technologicky scvrknutého světa, by se proměnila v globální spiknutí proti obecné vůli. (´Dovolíme malé vládnoucí elitě, která se schází v tajnosti a daleko od veřejnosti, aby stanovovala pravidla, která určují budoucnost lidstva? … Ústřední složkou živoucí demokracie je odpovědnost. … Ta je však nemožná, pokud je rozhodovací pravomoc v rukou cizích korporací, jejichž ředitelé žijí tisíce mil daleko a které zákonitě usilují o maximální návratnost investic do rukou akcionářů.´J. Cavanagh, Lepší svět je možný)
