České národní listy

Volba - globální nadvláda nebo globální vedení, Zbigniew Brzezinski

„Jádro mých úvah o roli Spojených států ve světě je prosté: americká moc, hájící především národní suverenitu, je dnes hlavním garantem celosvětové stability, přitom však ame­rická společnost vyvolává globální společenské trendy, kte­ré tuto tradiční národní suverenitu narušují. Americká moc ve spojení s dynamikou americké společnosti by mohla po­stupně vytvářet celosvětové společenství, které bude sdílet společné zájmy. Pokud však Amerika použije svou moc ne­správně a obě tendence budou ve vzájemném sporu, může nastat světový chaos, ve kterém Spojeným státům připadne role nenáviděného nepřítele.

Na úsvitu jedenadvacátého století je americká moc ve všech ohledech nevídaná. Amerika má globální vojenskou sílu, zdraví její ekonomiky zásadně ovlivňuje dobré fungo­vání ekonomiky světa, z amerického technologického po­kroku vychází většina inovací a po celém světě působí mno­hotvárná, byť často nekvalitní americká masová kultura. Ať už je to dobře nebo špatně, Spojené státy v globálním mě­řítku určují krok a na dohled není nikdo, kdo by jim mohl konkurovat.

Evropa by snad mohla stačit ekonomicky, ale zabere ješ­tě hodně času, než bude natolik jednotná, aby dokázala soupeřit se Spojenými státy také na politické rovině. Ja­ponsko, o němž se kdysi říkalo, že vytvoří nový superstát, je mimo hru a Čína navzdory svému ekonomickému pokro­ku nejspíš zůstane poměrně chudá přinejmenším příští dvě generace, přičemž se může potýkat s vážnými politickými problémy. Rusko už nestačí. Krátce řečeno, Spojené: státy na gjobální úrovni nemají a dlouho mít nebudou sobě rov­ného.

Není proto reálné, že by Amerika přišla o svou hegemo­nii a že by ji v roli klíčové složky globální bezpečnosti nahradil někdo jiný. Na druhé straně americká demokracie­ a vzor amerického úspěchu - způsobuje ekonomické, kul­turní a technologické změny, které podněcují růst globál­ních vztahů, překračujících a přesahujících národní hrani­ce. Tyto změny mohou podkopat právě onu stabilitu, kterou se americká moc snaží zajistit, a dokonce mohou živit pro­tiamerické nálady.

USA proto čelí zvláštnímu paradoxu: jsou první a jedi­nou opravdu globální mocností, přitom však Američané mají stále více starostí s hrozbami ze strany mnohem slab­ších soupeřů. Skutečnost, že Amerika má nesrovnatelnou a nedostižnou politickou moc, z ní dělá terč závisti, zášti a někdy i intenzivní nenávisti. Z těchto protiamerických nálad mohou těžit a přímo k nim podněcovat také tradiční američtí rivalové, ačkoli jsou sami příliš obezřetní, než aby riskovali přímý střet se Spojenými státy. Nad americkou bezpečností se tak vznášejí skutečné hrozby.

Vyplývá z toho, že USA mají nárok na vyšší míru národ­ní bezpečnosti než ostatní státy? Američtí vůdci, kteří jsou zároveň manažery hegemonické moci své země a předsta­viteli demokratické společnosti, musejí usilovat o pečlivě vyváženou rovnováhu mezi těmito dvěma rolemi. Výlučná vazba na multilaterální spolupráci by se mohla zvrhnout ve strategickou letargii ve světě, ve kterém evidentně ros­tou rizika pro národní a posléze také globální bezpečnost, která zásadně dopadají v podstatě na celé lidstvo. Na druhé straně pokud bychom spoléhali primárně na jednostranný výkon suverénní moci, zvláště pokud by tuto taktiku do­provázela účelná definice hrozeb, mohlo by to vést k me­zinárodní izolaci, způsobit národní paranoiu a zeslabit imunitu Spojených států vůči globálně se šířícímu proti­americkému viru.

Mohlo by se stát, že Amerika plná úzkosti, posedlá sta­rostmi o svou vlastní bezpečnost, zůstane v nepřátelském světě osamocena. Kdyby se jí úsilí o zajištění vlastní bez­pečnosti vymklo z rukou, svobodná americká země by se snadno proměnila v pevnost, ve které lidé mají pocit, že jsou v obležení. Přitom je třeba podotknout, že po skonče­ní studené války mají nejen státy, ale dokonce i politické skupiny s teroristickými pohnutkami daleko větší technic­ké znalosti a lepší schopnosti vyrobit zbraně hromadného ničení než kdy dřív.

Americká veřejnost se udatně vyrovnala s hrůzostrašným faktem "dvou škorpiónů v jedné láhvi": Spojenými státy a Sovětským svazem, jež se navzájem zastrašovaly poten­ciálně zničujícím jaderným arzenálem. Avšak více ji znepo­kojuje infiltrované násilí, opakované teroristické útoky a ší­ření zbraní hromadného ničení. Američané cítí, že v tomto politicky nejasném, někdy mravně dvojznačném a často mystifikujícím prostředí politické nepředvídatelnosti číhá nebezpečí pro Spojené státy právě proto, že se staly domi­nantní světovou mocností.

Na rozdíl od někdejších hegemonických říší Spojené stá­ty operují ve světě, kde se vše dostává do stále bezprostřed­nějšího a bližšího kontaktu. Dřívější imperiální mocnosti jako velká Británie v devatenáctém století, Čína v různých obdobích svých tisíciletých dějin nebo Římská říše více než polovinu tisíciletí (abychom vyjmenovali pouze několik příkladů) byly poměrně imunní vůči vnějším nebezpečím. Svět, kterému vládly, byl jasně rozčleněn a nepřipouštěl bezprostřední vzájemné působení.

(Praha, Mladá fronta, 2004)