Jdi na obsah Jdi na menu
 


Vojenskobezpečnostní komplex USA si zlého nepřítele, když není, musí vyrobit.

10. 5. 2019

Když prezident USA  Dwight Eisenhower v lednu 1961 končil svůj úřad, varoval ve svém projevu na rozloučenou svou zemi před sílící mocí vojensko-průmyslového komplexu USA (dnes nazývaného komplexem vojenskobezpečnostním). Šlo o výrok, který se dle britského listu the Independent stal nejzásadnějším varováním v historii lidstva, které ovšem ti, jichž se týkalo, odmítli vzít na vědomí. Zbrojení se totiž během 2. světové války stalo natolik výnosným kšeftem, že vzdor Eisenhowerovu výzvě se  v USA nezačalo o jeho omezení nikdy ani uvažovat, a zbrojilo se vesele dál, jako kdyby se v Evropě i Tichomoří i nadále střílelo a bombardovalo jako kdysi ve Stalingradu či na Okinavě. A bylo-li tempo tohoto vyzbrojování už tehdy úctyhodné, pak se po 11. září 2001 (útok na budovy WTC v New Yorku), stalo neslýchaným. To už mezitím vojenskobezpečnostní komplex USA prorostl do struktur vládních a státních, a to, co bylo dobré a prospěšné pro komplex, začalo být dobré a prospěšné i pro vládu a stát. Komplex a vláda byli stále více a více tímtéž, až vývoj došel tak daleko, že nejvyšší představitelé komplexu Dick Cheney a Donald  Rumsfeld zasedli i do nejvyšších funkcí vládních. (Jen mimochodem - nebyl na místě hořících budov Světového obchodního centra v New Yorku v r. 2001 prezident Bush ml. ale byl tam Cheney, a to i v okamžiku, kdy se přesně do svého půdorysu zřítila po Dvojčatech též jen mírně prohořelá železobetonová budova č. 7, do které vůbec nic nedrclo, a která se schoulila k zemi až 17 minut poté, co její zkázu oznámila britská BBC). Jak to jen ti fešáci z BBC mohli dopředu vědět?

Jak tedy vidno, práce ve prospěch komplexu se neodbývala, a díky ní představuje dnes vojenský rozpočet USA  už 50 procent celosvětových obranných výdajů. A jak uvedla Eisehowerova vnučka Susan v listu Washington Post, obranné výdaje Ameriky vzrostly od roku 1961 (a to i po započítání inflace), o 119 procent, čili více než dvakrát. Roční rozpočet komplexu USA dosáhl tak dnes 1,1 bilionu dolarů, a aby se ještě dál zvyšoval, což se ze strany komplexu a tím i vlády považuje za nezbytné, je zásadně nutné zvyšovat i úděsnost a děsivost nepřítele, kvůli němuž se ona kolečka zbrojního průmyslu tak utěšeně točí.

Po 11. září 2001 se dostalo cti být tímto nepřátelským netvorem Střední východ, který byl ovšem v několika málo letech zbombardován a vystřílen natolik, že přestal coby přízračný sok a vrah Ameriky vyhovovat – a bylo tedy nutné porozhlédnout se po nepříteli novém a pokud možno ještě strašidelnějším. A výběr byl nasnadě – bude to země dost velká i mocná na to, aby vytvořila hrozbu velkou a hlavně i trvalou - a tedy Rusko.

A šlo se na věc. Do kyjevského Majdanu se vrazilo 10 miliard dolarů s výhledem, že Rusko si  na ukrajinské půdě buď nechá posun amerických raket do bezprostřední blízkosti Moskvy líbit, a nepodnikne nic ani poté, co se Američané usadí na Krymu a uzmou tak Rusku jeho jediné teplé moře zvané Černé. Anebo si tohle všechno líbit nenechá, postaví se na zadní, ale i pak to bude pro vojenskobezpečnostní komplex i USA ou kej, protože západní presstitutky v tu ránu učiní z Ruska agresora, jakého matička Země ještě nenosila. A aby toho tento netvor neměl na hrbu málo, nasadí se na něj navíc příběh Russiagate, vyprávějící o tom, že Trumpa zvolil americkým prezidentem vlastně Putin. Ten se na obálkách amerických časopisů bude zobrazovat jako Hitler s knírkem, a hromadně se rozšíří pověsti i o chystaném ruském útoku na Polsko, Litvu, Lotyšsko, Estonsko a na Evropu vůbec atd atd. Že současný vládní dluh USA mezi tím díky tomuto válečnickému mumraji vzroste do výše 14 bilionů dolarů a každým dalším dnem poroste o další miliony, nechme stranou, protože ono je toho i na velkou zemi už i tak dost.

Takže shrnuto: Jakkoli úděsná je představa, že pro prospěch jednoho sektoru americké ekonomiky se někomu zjevilo nezbytné učinit z Ruska toho nejdivočejšího agresora, přece jen pro někoho může být tato uměle vytvořená představa užitečná.  A to právě pro lidi, jež jsou v komplexu zaměstnaní. Jsou jich statisíce a možná i miliony a jedině jim by konstrukce o hodné Americe a zlém Rusku, jakkoli zvrácená a nepravdivá, mohla v existenčním smyslu vyhovovat.

Ale přenesme se k nám. Pro koho u nás, pro jakou vrstvu našich lidí je prospěšné představovat Rusko jako obludu, která se na nás chystá vrhnout a trhat. Cožpak i u nás existuje nějaký vojenskobezpečnostní komplex, zaměstávající statisíce lidí, který potřebuje neexistující ruskou hrozbu k tomu, aby rostl a vzkvétal?

Nesmysl! Takže proč i my musíme malovat ruského čerta na tabule našich škol? Proč i my musíme dělat obludu ze země, která netouží po ničem víc než po přátelství okolního světa a tedy i po přátelství našem. To proto, že nás kdysi vytrhl z tlamy, ve které jsme měli jako národ i jako živoucí lidé zmizet? To proto odmítáme jeho ruku, napřaženou k nám s přáním, abychom ji stiskli?

Jistě, možná byla a možná dosud i je tato česká rusofobie výhodná pro kariéru generála Pavla, možná dodala chybně cílený elán panu Koudelkovi z BISu a jeho stejně laděným  podřízeným, možná vytvořila výhodné politické pole pro prozápadní patolízaly typu Kalouska a dalších, možná přináší Sorosovy miliony do našich mainstreamových médií i do kapes jejích šéfredaktorů, ale propánakrále, vždyť to všechno je vrstva národa tenká jak papír. To pro ni se chováme jak loutky, cizíma rukama ovládané? Jako hanebníci, neschopní rozlišit dobro a zlo, upřímnost a faleš? A potlačující v sobě pravdu, jejíž Husovu oslavu jsem si s velkou hrdostí přečetl kdysi i ve sborovně jedné skotské školy?

Opravdu jsme rozhodnuti tohle velké z naší tradice a historie vyhodit do popelnice? Ale proč? Pro lež? To je ten artikl, který se po nás dnes tak vehementně vyžaduje?

Lubomír Man

 

 

 

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář