Vlasovci
1. 12. 2019
Vlasovci
Vojenské jednotky generál-poručíka A. A. Vlasova, bývalého sovětského generála, vznikly z protistalinsky a protisovětsky orientovaných osob, získaných v zajateckých táborech, kde panoval hlad. Ve velitelském sboru bylo i větší množství důstojníků bývalé carské armády, kteří odešli do emigrace často již po únorové revoluci 1917, neboť nesouhlasili s republikánským zřízením a s prozatímní vládou. Sám A. A. Vlasov byl 11. 6. 1942 zajat na frontě u Petrohradu. Není vyjasněno, zda upadl do zajetí, nebo se sám vzdal. Jeho protistalinská orientace má morální trhlinu, neboť krátce předtím než se stal zajatcem, podepsal rozkaz k popravě několika svých vojáků, kteří prý chtěli zradit Stalina a SSSR.
Zásluhou H. Himmlera A. A. Vlasov mohl koncem roku 1944 organizovat armádu, složenou ze dvou divizí. 30. 12. 1944 byl se souhlasem A. Hitlera jmenován velitelem této armády a 14. listopadu 1944 v Praze na Hradě oznámil její utvoření a současně utvoření organizačního politického výboru. Ve službách okupantů Vlasovci plnili strážní úkoly, podíleli se na protipartyzánských akcích, byli využíváni jako konfidenti proti obyvatelstvu a agenti provokatéři. Někteří z nich získali zkušenosti při potlačování varšavského povstání. Na frontě na Odře byla nasazena 1. divize, vedená generálem Buňačenkem. Stalo se tak 14. dubna 1945, ale její protiútok nebyl úspěšný. V rámci 9. německé armády nechtěl žádný německý generál vlasovce na svém úseku.
Vzniklo přesvědčení, že přidělený úsek uhájí lépe každý sám a vlasovci byli považováni za přítěž.. Předpokládalo se, že sovětské velení nasadí tam, kde bude vlasovská divize, mimořádně větší síly, aby tuto divizi dostalo do zajetí. Po přeložení do zálohy se 1. divize přesouvala územím Čech a dorazila do prostoru západně od Prahy. 2. divize se teprve formovala. Ještě před zahájením povstání bylo v Lánech vyjednáváno s generálem Buňačenkem, velitelem 1. divize. Jednání vedli zástupci vládního vojska a protektorátního četnictva.
Vlasovci předpokládali, že účast v povstání jim zajistí právo azylu u nás, případně v pásmu americké armády. Do povstání zasáhli silou čtyř pluků na přiděleném úseku 15 km fronty, Praha hájila 60 km fronty. Nelze tvrdit, že jejich pomoc neměla význam, po dva a půl dne bojovali proti německé armádě. Lid jejich pomoc uvítal z obav, že povstání bude krvavě potlačeno. Tvrzení, že Prahu osvobodili, je nadsazené. Neměli tolik sil a prostředků, aby mohli sami čelit skupině armád Mitte, která měla k dispozici 62 divizí a ze strategických důvodů chtěla uvolnit pražský komunikační uzel, zablokovaný povstáním. Když vlasovci zjistili, že se ku Praze blíží sovětská vojska, Prahu opustili a snažili se dostat do amerického zajetí. Sám A. A. Vlasov vyjednával v americkém štábu v Plzni převzetí celého sboru, ale neúspěšně, a byl vrácen do pásma, kde již operovala sovětská armáda. Ucelené vlasovecké jednotky nebyly do amerického pásma vpuštěny, jen jednotlivcům a menším skupinám se podařilo vstoupit do amerického pásma. Někteří důstojníci a političtí představitelé armády A. A. Vlasova byli americkou armádou vydáni sovětským orgánům. Sovětská strana hodnotila příslušníky jednotel A. A. Vlasova jako sběhy a také je tak trestala. Obdobně jednaly se sběhy i jiné armády. V německé armádě bylo na 30 tisíc sběhů, z toho 25 tisíc popraveno. Také generál A. A. Vlasov byl v srpnu 1946 popraven.
***
Nasazení při Pražském povstání: 1. divize, celkem 4 pluky, odhad jejich stavu se pohybuje od 10 do 14 tisíc mužů, velitel generál Buňačenko, padlo 308 mužů.
Prof. PhDr. Jiří Frajdl, CSc., České povstání v květnu 1945, Praha 2005
Komentáře
Přehled komentářů
Zatím nebyl vložen žádný komentář
