České národní listy

Václav Šůstek

Zmaření útoku wehrmachtu Rudou armádou

Po několikerém odsunu termínu operace rozhodl Hitler zahájit útok 5. července. Tohoto dne za svítání přešla mohutná uskupení německých vojsk na severním i jižním úseku kurského oblouku do útoku a ihned narazila na houževnatou obranu armád Středního i Voroněžského frontu. Sovětský průzkum - vojskový, operační i agenturní - zjistil nejen den, ale i hodinu zahájení útoku - 5. červenec ve tři hodiny ráno. Tak získalo sovětské velení dostatek podkladů pro naplánování protipřípravy. Na pěší a tankové svazky nepřítele, připravené k útoku ve výchozích postaveních, na jeho dělostřelecké baterie, štáby i sklady střeliva a pohonných hmot se snesla mohutná dělostřelecká palba. Zároveň bitevní a stíhací letouny 2. a 7. letecké armády udeřily na osm nepřátelských letišť a zničily 60 letounů.

Německé svazky utrpěly značné ztráty již ve výchozích postaveních. Palebný systém jejich dělostřelectva byl dezorganizován a řízení vojsk narušeno. Němcům se nepodařilo využít momentu překvapení a utajit dobu zahájení útoku. Sovětská dělostřelecká protipříprava zdržela zahájení útoku německých svazků proti Střednímu frontu o dvě a půl hodiny, proti Voroněžskému frontu o tři hodiny.

5. července po páté hodině, po dělostřelecké přípravě a leteckých úderech, zaútočila německá vojska na čtyřicetikilometrové frontě na celé pásmo 13. armády generála Puchova a přilehlá křídla armád generála Romaněnka a Galanina. Nepřítel zasadil do boje devět divizí, z toho dvě tankové, sedm oddílů samohybných děl a také samostatný tankový prapor. Hlavní úder hitlerovců směřoval na Olchovatku. Tam působilo kolem pěti set tanků a samohybných děl. Hitlerovci nepochybovali o úspěchu. Podle jejich výpočtů měla nová bojová technika spolehlivě zlomit obranu sovětských vojsk. Sovětští vojáci však ničili nepřátelské tanky palbou z děl, protitankových pušek a zapalovali je lahvemi s hořlavou směsí. Nepřátelské tanky a samohybná děla ztroskotávaly na minových polích, sovětské střelecké jednotky úspěšně oddělovaly pěchotu od tanků a všemi prostředky ji ničily.

V první den útoku odrazily sovětské jednotky čtyři prudké zteče. Všechny pokusy hitlerovského vedení vrazit mezi sovětské armády tankové klíny ztroskotaly. Teprve pátou ztečí se podařilo Němcům vklínit se do předního okraje 13. armády a zatlačit její útvary. Nepřítel s vynaložením obrovského úsilí postoupil na poměrně úzkém úseku o 6 až 8 kilometrů.

Hned první den bojů tak ukázal, že se Němcům nezdařil záměr jedním úderem prolomit sovětskou obranu. Velitel skupiny armád Mitte von Kluge zasadil proto druhé sledy a zálohy. Za dva dny bojů pronikli Němci do hloubky 6 - 10 km, ale utrpěli přitom značné ztráty - přes 25 000 vojáků a obrovské množství bojové techniky. Velení německé armády bylo nuceno od dalšího útoku na široké frontě upustit. 8. července vrhli hitlerovci do boje čerstvé síly. Znovu se pokusili o prolomení obrany na olchovatském směru. Ráno zaútočilo 300 tanků spolu s pěchotou na bojové postavení protitankové dělostřelecké brigády. Sovětští dělostřelci přesnou palbou ničili nepřátelskou obrněnou techniku. Po ztrátě velkého počtu tanků byli Němci nuceni útok zastavit. 3. protitanková dělostřelecká brigáda dokázala na tomto směru obranné postavení udržet.

Do 9. července zasadilo velení skupiny armád Mitte celé úderné uskupení 9. armády - sedm pěších a pět tankových divizí. Hrdinný odpor vojsk Středního frontu silně podlomil útočné možnosti německých svazků. Hitlerovské velení muselo vydat rozkaz k zastavení útoku a přeskupilo vojska k úderu na rozhraní mezi dvěma sovětskými armádami. Útok byl obnoven 10. července. K posílení úderu nařídil Hitler předat skupině armád Mitte téměř třetinu letectva skupiny armád Süd. Avšak i další pokusy nepřítele rozvinout útok skončily nezdarem. Údernému uskupení se ani v dalších dnech nepodařilo proniknout do hloubky sovětské obrany.

Pouhý týden potřebovaly armády Středního frontu, aby zmařily německý útok na orelsko-kurském směru. Obklíčit sovětské svazky v prvních dnech bojů, jak to předpokládal plán Zitadelle, se hitlerovcům nepodařilo.

Velení Středního frontu v hlášení hlavnímu stanu vrchního velení uvedlo: „Vojska Středního frontu ničivou palbou, vytrvalostí a houževnatostí vyčerpala v nepřetržitých urputných osmidenních bojích nepřítele a zastavila jeho nápor. První etapa bitvy skončila.“ (Dějiny II. světové války, sv. VII, s. 143.)

Intenzívní boje se rozpoutaly i na jižním úseku kurského oblouku v pásmu Voroněžského frontu. Dělostřelecká protipříprava - stejně jako na severním úseku - způsobila nepříteli značné ztráty. V 6 hodin ráno 5. července přešla hitlerovská vojska po dělostřelecké přípravě a hromadných náletech do útoku. Hlavní úder zasazovalo pět tankových, jedna motorizovaná, dvě pěší divize, dva samostatné prapory těžkých tanků a oddíl samohybných děl na obojaňském směru sovětské 6. armádě. Druhý úder směrem na Koroču zasadily tři tankové a tři pěší divize 7. gardové armádě.

Sovětští vojáci se bránili s nesmírnou vytrvalostí. Dělostřelci ničili nepřátelské tanky přímou palbou. Mnohé tanky uvázly na minách. Příkladný hrdinný čin vykonali vojáci a velitelé 214. pluku 73. gardové střelecké divize. Odrazili útok 120 tanků (mezi nimi bylo 35 tanků Tiger) postupujících společně se samopalníky. Ve dvanáctihodinovém boji zničili přes vlastní ztráty 39 tanků - Němci neprošli.

Ráno 6. července zasadil nepřítel opět hromadné tankové údery. Na některých směrech bylo na kilometr fronty až sto tanků a samohybných děl! Na obojaňském směru se rozpoutaly obrovské tankové boje. V několika hodinách zbyly ze stovek tanků hromady železa. Současně s prudkými tankovými boji se rozpoutaly i boje ve vzduchu. Sovětské letectvo si vybojovalo nadvládu ve vzduchu i na jižním úseku kurského oblouku. Dvoudenní bitva na obojaňském směru nepřinesla hitlerovcům očekávaný úspěch. Postoupili za tyto dny o 10 - 18 kilometrů, utrpěli však obrovské ztráty a před druhým pásmem sovětské obrany byli zastaveni. Jen na úseku Jakovlev-Lučki se jednotky tankového sboru SS vklínily do druhého pásma obrany. K posílení Voroněžského frontu přidělil hlavní stan dva tankové sbory k zahrazení průlomu druhého pásma. Německé velení přesunulo do prostoru Kurska několik dalších divizí, aby v průběhu bojů dosáhlo obratu. Zkušenosti ukázaly, že když Němci narazili na obojaňském směru na prudký odpor, přenesli hlavní úsilí na prochorovský směr, aby se dostali ke Kursku oklikou. Hitlerovci dále na prochorovském směru posilovali útočící uskupení. Stáhli sem své nejlepší svazky, tankové divize Das Reich, Totenkopf a Adolf Hitler, i hlavní síly 3. tankového sboru. V tomto uskupení byl značný počet těžkých tanků Tiger a samohybných děl typu Ferdinand. Údernému uskupení poskytovalo podporu veškeré německé letectvo operující na jižním úseku kurského oblouku. Nepřítel stále stupňoval sílu úderu a dral se kupředu. Byly to poslední pokusy vyhrát třetí útok na Východě.