Velikonoční dopis
Velikonoční dopis
Před dvěma tisíciletími se udála obrovská změna, která významně zasáhla duchovní
oblast života. Dnes se opět odehrává zásadní změna v lidské společnosti – v oblasti
organizace lidských vzájemných vztahů.
Každá společnost či civilizace má svůj počátek i konec, a to platí i pro současnou
globální ekonomiku. Jedna éra končí, ale druhá začíná. Nyní stojíme na prahu
této změny. Přední světový egyptolog prof. Bárta zabývající se vzestupy a pády civilizací nás upozornil na sedm zákonů rozpadu civilizace/společnosti:
1. Všechny společnosti a civilizace jsou konečné. Mají počátek a konec. Na jejich
počátku i konci je konflikt.
2. Ke změnám dochází skokově. To, co změnu spouští, zpravidla není hlavní příčinou změny.
3. To, co přivede společnost na vrchol, to ji i zahubí.
4. Každou společnost udržuje při životě funkční (i nepsaná) společenská smlouva
mezi elitami a většinovou populací.
5. Každá společnost je založena na sdílených hodnotách a implicitním (podvědomém)
resp. nekanonizovaném (nepsaném) právu, leadershipu (vůdcovství) a vizi.
6. Úspěch každé společnosti závisí na její schopnosti adaptace na vnější vlivy
a měnící se přírodním prostředí.
7. Každá společnost je omezena objektivně levnými zdroji energie.
Není pochyb, že takovou změnu prožíváme v těchto dnech. Krizi, které
čelíme, odstartoval virus neboli konflikt a označil nám konec a následný
začátek celé nové epochy.
Jedná se o skokovou změnu neboli krizi pádu efektivity kapitálu, tedy toho, co tuto
společnost dovedlo na vrchol. Kdybychom si prošli každý ze sedmi uvedených bodů,
tak dospějeme k názoru, že se již všechny body naplnily nebo vyčerpaly.
Zakladatel ekonomie Adam Smith předpověděl krizi efektivity kapitálu, když popsal,
že kapitalismus má svůj začátek a konec. Kapitalismus může fungovat pouze za
předpokladu, že může neustále růst a expandovat. Planeta země má své fyzické hranice, tudíž i kapitalismus při své expanzi na své hranice musí narazit. Ekonomové první krizi vyřešili uplatněním dalších druhů expanze – expanzí v kvalitě a v čase.
Snížení životnosti výrobků přinutilo lidi kupovat nové výrobky a spotřebitelský úvěr
dovolil spotřebitelům pořídit si to, co by si jinak mohli koupit až v budoucnu. Podnikatelé inkasovali zisky, které by také získali až v budoucnu.
To nás přivedlo k masivnímu zadlužení obyvatelstva i států. Kapitalismus už nemá
možnost další expanze. Navíc se dramaticky projevuje role fiktivního, spekulativního
kapitálu. Spekulativní kapitál tvoří bankovní úroky a ničím nekryté peníze, přesněji
řečeno bankovky, které jsou hříčkou v rukou spekulantů, bankéřů a lidí, kteří sice
zákonnou cestou, ale bez jakéhokoli krytí, tisknou obrovské množství peněz, za které
si pak kupují hospodářské statky na jejichž vybudování bylo spotřebováno mnoho sil
a prostředků běžných pracujících lidí. Tito běžní lidé pak přicházejí o svůj majetek
vytvořený prací a předávají ho spekulantům, kteří si peníze natiskli.
Pokud je poměr spekulativního kapitálu k reálnému v poměru alespoň 1:1, tak je ještě dobře, ale po roce 1971 se tento poměr výrazně měnil ve prospěch spekulativního kapitálu a dnes je přibližně tento poměr 40:1.
Je jasné, že EKONOMIKA takovýto nepoměr neunese a v důsledku spekulací skončí. !
Je třeba se vrátit nazpět k HOSPODÁŘSTVÍ. EKONOMIKA se nerovná HOSPODÁŘSTVÍ. Dnes si tato slova zaměňujeme, ale to je špatně.
HOSPODÁŘSTVÍ je vytváření hospodářských statků, tedy budov, mostů, silnic, továren, pěstování a chov zemědělských produktů, výroba potravin, výroba nejrůznějších výrobků a provádění služeb pro potřeby lidstva. Mezi tato hospodářská aktiva můžeme zařadit i intelektuální vlastnosti obyvatelstva, přírodní zdroje a schopnost (znalost) takové zdroje využívat atd.
V okamžiku, kdy hospodářské statky oceníme penězi a zahájíme sledování, srovnávánía hodnocení už jenom čísel (peněz) – nastává EKONOMIKA a hospodářské statky se nazývají kapitálem. Protože ekonomika už vyčerpala všechny možnosti expanze, nemůžedál pokračovat a spekulativní kapitál vyšrouboval dluhy do nesplatitelných výšek, jejasné, že kapitalismus už splnil všech sedm bodů prof. Bárty a dostal se do polohy zlomu.
Koronavirus je oním startovacím prvkem, nikoliv příčinou pádu současné ekonomiky.
Pád se týká EKONOMIKY, ale nikoliv HOSPODÁŘSTVÍ ! Silnice, mosty, domy, továrny i znalosti zůstanou. Co se zhroutí je jejich finanční ohodnocení – tedy EKONOMIKA.
Jaké máme dnes možnosti ?
Musíme pojmenovat základní problémy.
Kapitalismus skončil 1. března 2020, kdy vir vstoupil do České republiky a spustil sérii změn. Globální ekonomika není schopna reagovat na vnější vlivy a jednotlivé státy se začnou přebudovávat na lokální potřeby. Již dnes to vidíme v přímém přenosu. Struktura hospodářství se proto musí zásadně změnit. Není to nic neobvyklého, naposledy takovou změnou prošla Česká republika po 17. listopadu 1989 z východní orientace na západní a nyní to bude na lokální. Lokální strukturou hospodářství se intenzivně zabývá USA.
První krok musí být uvědomění, že automobilový trh se může zhroutit, přitom na
automobilovém trhu je české hospodářství založeno. S automobily se jezdí velmi málo. Podle statistiky automobily nejezdí a stojí na místě v průměru 95 % svého času.
To znamená, že auta se v podstatě vyrábí pro skladování, tento sklad je držen úvěrem a auta se skladují v ulicích našich měst, vesnic a domácností. Projeďte se Prahou, Brnem nebo Ostravou, kde parkoviště i ulice jsou jedním obrovským skladem aut.Každá technologie, která má využitelnost 5 %, je přinejmenším k zamyšlení, zda má smysl. Současná masová výroba aut nemá budoucnost! Osobní doprava se musí přeformulovat a výroba aut bude drasticky omezena – v podstatě už dnes výroba aut stojí.
Co dělat? Nic se neděje na lusknutí prstu. Proto každou zásadní změnu předchází
přechodné období. V našem případě v přechodném období je třeba provést následující změny:
1. Zastavit možnost nakupovat u nás hospodářské statky za spekulativní kapitál
a zamezit vývoz zisku ze spekulativního kapitálu za hranice ČR (tj. zejména zisk bank a zisk zahraničních investorů).
2. Protože výkon hospodářství ČR, zejména při zkolabováni automobilového trhu,
poklesne cca na 50 %, tak bude nezbytné podržet lidi „nad vodou“ do doby, než se
hospodářství zkonsoliduje. Toto období překlene tzv. „základní nepodmíněný příjem“ pro všechny občany ČR včetně dětí, bez rozdílu.
3. Stát se ujme role hospodáře a bude úkolovat podniky pro přestavbu na produkty,
potřebné pro vlastní spotřebu ČR, protože možnost dovozu čehokoliv ze zahraničí bude omezena, stejně jako export z ČR do zahraničí bude minimální.
4. Stát zajistí peníze pro tyto investice, které musí mít jasný smysl a účel. Tyto nové
výrobny musí být maximálně automatizované a robotizované.
5. Není již cílem zaměstnat lidi, ale zajistit lidem všechno potřebné (střechu nad hlavou, jídlo, věci, kulturu atd.).
6. Práce nebude pro lidi nutností ale jen možností, jak si zvýšit svoje příjmy nad rámec základního nepodmíněného příjmu. Svět se už nevrátí do starých kolejí! Žádný ekonom ani ekonomická rada nezastaví pád ekonomiky. V podstatě každý ekonom je příliš zatížen ekonomickými pravidly a má je takříkajíc pod kůží, takže vytvoření nového typu hospodaření s jinými pravidly nebudou dělat ekonomové, ale bude třeba najít někoho jiného - „hospodáře“. Jenom dobrý hospodář může společnost vymanévrovat ze současné nastupující ekonomické katastrofy.
Není třeba se bát základního nepodmíněného příjmu. Je to jednoduchý mechanizmus, který v této kritické době srozumitelně všem zabezpečí základní potřeby obyvatelstva. Přitom to bude vztah přímo občana se státem bez prostřednictví jakéhokoliv podnikatelského subjektu, tedy občan nebude existenčně vázán na podnikatelský subjekt.
Ekonomický pád firem lidi přežijí a stát bude mít volné ruce pro přestavbu hospodářství pro produkci věcí potřebných.Podnik, který nebude mít budoucnost v novém hospodářském modelu nechá stát padnout a do jiných firem může stát vstoupit. Třetí skupina to zvládne bez zásahu, přitom i tato skupina pocítí výhodu nepodmíněného příjmu. Spotřeba trhu bude podpořena a lidé nebudou ze strachu o budoucnost donuceni zavést extra úsporný mód, který by spotřebu dále zhoršoval. Životní úroveň se může tímto opatřením částečně stabilizovat.
Základní nepodmíněný příjem není žádný socialistický výmysl, ale mechanizmus,
jak může stát jednoduše stabilizovat společnost a uvolnit si ruce krizového řízení
při změně struktury hospodářství. Velká část obyvatelstva je už dnes placena ze státních prostředků. Nejenom důchodci, ale i obrovská skupina státních, krajských i obecních úředníků, policie, armáda, školství, zdravotnictví (i to soukromé je placeno ze zdravotního pojištění) dále část stavebnictví (z veřejných zakázek) sektor justice atd. Nepřímo jsou pak z jejich příjmů placeny nejrůznější služby jako stravování, kadeřníci, dopravci i výrobci nejrůznějšího zboží.
Ukazatelem objemu státních financí je „den daňové svobody“, který nám říká,
že přibližně polovina příjmů všech obyvatel je odevzdána státu, který tyto prostředky pak zpět rozděluje. V případě dosavadního modelu ekonomiky, tedy „GLOBÁLNÍHO“ modelu velká část těchto prostředků od nás odcházela do zahraničí, protože postavení ČR je v jedné z podřízených globálních kategorií a přispíváme tak na životní úroveň výše postavených států, např. Rakouska, Německa, Belgie, Francie apod. Přejdeme-li na „LOKÁLNÍ“ model hospodaření, pak všechny tyto prostředky, anebo jejich velká většina zůstane doma! Jenom banky v cizích rukou odsávají od nás ročně okolo 200 miliard Kč do zahraničí, úlevy na daních převážně zahraničním investorům představují dalších 300 mld. Kč.
ČNB před několika lety odsála z našich peněženek přes 3.000 miliard Kč do zahraničí, pod záminkou podpory exportu. Tedy přechodem na lokální ekonomiku vznikne v ČRúspora přes 1.000 miliard Kč ročně, a to je částka převyšující náklady na základní nepodmíněný příjem.
Slušovice 13. dubna 2020
Rostislav Čuba a Petr Blahynka
Přišlo e-poštou
JK
JK
--
