České národní listy

Vážnému zranění z demonstrace nakonec podléhá

Komentátor Olis Čavnický

Neberte mě špatně. Jen Opletal byl nešťastná oběť. Ne nacismu, ale údajně nějakých osobních sporů. Před par lety jsem o tom viděl nějaký dokument, kde patolog rozebíral jeho zranění. Z revolveru, blízká vzdálenost atd. Ne z pušky a z dálky. Takže z Opletala jsme si udělali maskota. Ostatní studenti samozřejmě trpěli Jinak bych s Vámi ve všem souhlasil.

„Když spisovatel Jozef Leikert v průběhu 80. let připravoval publikaci, která vyšla v roce 1989 pod názvem Ráno přišla noc, přistoupil k této práci s pečlivostí sobě vlastní. Procházel nejen archivy a dobový tisk, ale zejména trpělivě vyhledával ještě žijící pamětníky událostí podzimu 1939, aby řadu do té doby publikovaných údajů nejen doplnil a upřesnil, ale také aby vyvrátil nepřesnosti předtím opakovaně publikované. Přitom se setkal i s lékařem, který tehdy Opletala operoval. Byl jím profesor Pačes. Ten si i po mnoha letech živě vybavil řadu podrobností souvisejících s ošetřováním Opletalova zranění: „Pamatuji si, že měl na sobě rozepnutý tmavý raglán, zpod něhož trčel cíp zakrvácené košile. Stačilo ho trochu nadzdvihnout a hned jsem věděl, na čem jsem. V levé polovině břišní stěny, ve vzdálenosti asi čtyři prsty od středu, byla kulatá rána s krevními sraženinami. Bližší vyšetření potvrdilo příznaky podráždění pobřišnice. Raněný byl stále při vědomí, i když byl velmi zeslaben…. Odhadoval jsem, že od zranění uplynulo třicet minut. A to je dlouhá doba. Operace byla nezbytná. Ihned jsem se do ní pustil. Asistoval mi doktor Adámek, narkózu dával doktor Wintrich a instrumentovala sestra Stříbrná…. Operace probíhala normálně. Šlo o škaredý průstřel. Předpokládal jsem, že projektil bude někde ve středu. Při otevření břišní dutiny bylo evidentní, že jde o vícenásobný průstřel střev jedním projektilem. Vše nasvědčovalo tomu, že vystřeleno bylo zblízka. Přemýšlel jsem nad tím několikrát a vždy jsem došel k závěru, že pachatel střílel z nedaleka. Možná mířil na srdce. Střela zasáhla jednou tlusté a čtyřikrát tenké střevo. Všechny rány jsem lege artis – podle tehdejších nejlepších poznatků medicíny sešil a do malé pánve zavedl drén. Potom jsem do břišní dutiny aplikoval peritonitis serum a antivirus podle Besredky. Tím byla operace skončena. Trvala 45 minut. Celkově si nevyžádala náročný operační výkon. Pacient se po operaci klidně probouzel, byl v dobrém tělesném stavu, takže mohl být převezen na pokoj.“    Profesor Pačes dále zmínil důležitou skutečnost – ihned po operaci jej v nemocnici zastavila trojice mužů, šlo o příslušníky gestapa, mezi nimi byl i doktor Golla zajímající se o Opletalův stav. Vyžádali si i vyoperovaný projektil. O jiné zraněné se nezajímali.

Janu Opletalovi zbývaly již jen poslední dny z jeho nedlouhého života. Po počáteční stabilizaci se v dalších dnech po operaci jeho stav stále zhoršoval. Sám jako medik dobře věděl, co znamená, když se funkce střev stále neobnovila. Zejména v posledním týdnu velmi trpěl, stále se toužil vrátit domů a byl velmi neklidný, choval se však dle svědectví lékařů statečně. Jan Opletal nakonec skonal v sobotu 11. listopadu 1939 krátce před polednem. Pitva zemřelého byla stanovena na pondělí 13. listopadu. S odstupem téměř 50 let opět vzpomínal profesor Pačes: „Do Ústavu soudního lékařství na Albertově jsem šel s profesorem Jiráskem. Utkvělo mi v paměti, jak cestou profesor prohodil: Jsem zvědav, zda přijdou i Němci. Vědí o tom, ale čekat nebudeme. Nikdo nešel….. Pitval sám přednosta ústavu profesor Hájek. Zjistil, že všechny průstřely jsou pevné. Nenarušené bylo také krevní zásobování střev. Příčinou smrti byl postupný difúzní zánět pobřišnice. Tak zněla i klinická diagnóza. V té době jsme ještě nic nevěděli o penicilínu a vůbec o antibiotikách, proto zánět pobřišnice býval onemocněním s vysokou úmrtností.“ 

Výňatek z článku „Jan Opletal - Žil jen krátce, inspiroval však mnohé“, autor Bc. Miroslav Pořízek