České národní listy

Varování Němcům v Čechách

Německý sociální demokrat píše dopis, 

R. Bechyňe  odpovídá

"Po divných oklikách stihl mne váš dopis, napsaný v Chebu. Šest neděl bloudil ze země do země, než se dostal do mých rukou.

Chápu, že jste se nepodepsal pravým jménem. Vím přesto, kdo mi to píše. Dobře se pamatuji na poslední Vaši návštěvu v Praze. Měl jste zprávu, že Hitler se chystá ke vpádu do Rakouska a nemohl jste skrýti zoufalého zmatku. Chtěl jste ode mne ujištěni, že Československo ochrání sudetoněmecké demokraty před osudem demokratů říšskoněmeckých. Nemohl jsem vám říci nic jiného, než to co říká velitel lodi námořníkům před strašným útokem bouře: Odvahu a víru!

             Odcházel jste zhroucen a před 1. květnem 1938 přeběhl jste se všemi svými do tábora nepřítele. Mnozí z vás se pokusili zachrániti u Henleinů své politické existence výstřední horlivostí protičeskou. Neříká se nadarmo, že poturčenec horší Turka. Marně jste se prostituovali.

A nyní píšete: "Nezbylo nám nic jiného, než se z důvodů taktických přizpůsobit a vstoupit do Henleinovy strany, to zajisté uznáte". To zajisté neuznávám, protože to není pravda. Zbylo vám něco jiného. Existuje zrcadlo, v němž vy, bývalí němečtí demokraté, můžete kdykoliv spatřit ubohost svých postava činů.To zrcadlo se jmenuje německá sociální demokracie. Chování této skupiny sudetských Němců zůstane obžalobou vašeho zběhnutí.

Uvedl jsem příklad německých sociálních demokratů, abych Vám ukázal, že ne všichni Němci ze samého smyslu pro taktiku ztratili smysl pro zásady a čest.

Z Vašeho listu zvěděl jsem několik nových podrobností, ale úhrnný stav věcí v t. zv. Sudetenlandu jsem znal. Potvrzujete, že v německých krajích u nás převládá nedostatek, spojený se zklamáním a nespokojeností. Strachujete se o svůj průmysl, o rozkvět svých měst, o budoucnost svých dětí a děsíte se válečné porážky Německa. Brzo, drahý pane, příliš brzo si zoufáte nad německou svobodou, kterou vám přinesli hitlerovští osvoboditelé. Příliš brzo jste zatoužili po svobodě československé, kterou jste pomohli zničiti. Chtěli byste nazpět k Československé republice a ke ztraceným zdrojům blahobytu. Ale ještě jste se neodhodlali k velkému pokání, které v každém spravedlivém řádě věcí lidských musí přijít po každém velikém provinění. Píšete mi: "Tak jak to nyní dopadá, jsme to nemysleli a nechtěli. Žádali jsme jen autonomii v rámci Československa. Velice by prospělo, kdyby jste z Londýna a Paříže vydali prohlášení, že v obnoveném Československu zřízena bude pro nás autonomie. Většina sudetských Němců ráda vymaže ze své minulosti éru henleinovskou a hitlerovskou a ráda se vrátí k Československu, až bude nacismus na bojišti poražen. Přičiňte se o takové prohlášení . . ."

Nepřičiním se, pane. Nikdo z Čechů se nepřičiní. Vidím, jak málo jste porozuměl tomu, co se stalo a ještě děje. Tedy vám o tom něco povím. Nabízíte nám, že se vrátíte do Československé republiky a myslíte si snad, kdož ví, jakou radost nám tím uděláte. My však nejsme biblický hospodář, který vše odpustil synu marnotratnému, když se vrátil z vandru domů a ještě na jeho počest zabil tučné tele. Vám by se role takového syna hodila, to věřím. Což vás nikdy nenapadla otázka, zda my Čechové budeme státi o Váš návrat? Opravdu nevíte, že se v českých zemích zrodil fanatik? Tážete-­li se, kdo to je, odpovídám: Je to veškeren československý národ!

            V našich nedávných dějinách byl den, kdy český lid triumfoval nad cizími pány za staletou křivdu a za stále obnovovaný útisk. Dne 28. října 1918 jsme se ujali vlády ve svých zemích. Mnozí z nás oplakávali své syny, bratry, otce a manžely, popravené ve válce na německý rozkaz; my jsme však neodevzdali katům ani jediného Němce na oplátku. Mnozí z nás zažili strádání Thalerhofu a jiných koncentračních táborů; my jsme však nezřídili ani jediného koncentráku pro ty z vás, kteří na nás posílali za vlády válečné diktatury agenty tajné policie a pochopy státního návladního Premingra. Nesčetným našincům otevřely se dveře německých žalářů teprve v den státního převratu; my jsme nechali kobky těch žalářů prázdné, aniž jsme dali Němcům okusit své moci. Zřekli jsme se rozkoše pomsty, neboť jsme si mysleli, že pomsta náleží Bohu; a že pomsta není politika, jaké je třeba osvobozené vlasti. Nikomu jsme se nemstili. Nikoho jsme nezabili ani nezmrzačili. Nikoho jsme nezbavili svobody. Nikoho jsme neoloupili o majetek. Nikoho jsme nevyhnali ze své země. Nabídli jsme vám ruku ke smíru, ač na vašich rukou lpěla ještě krev našich bratří. Ponechali jsme vám vše, čeho jste nabyli za časů našeho poddanství; dopřáli jsme vám německých škol od nejnižších po vysoké; nevyhnali jsme vás z veřejných úřadů, soudů a podniků; nikde jsme nevykořenili váš jazyk a neutiskli vaše kulturní instituce s jedinou výjimkou Stavovského divadla v Praze; a tento konfiskační nález ulice vám naše vláda zaplatila hotovými penězi, ačkoliv šlo o

divadlo zemské. Nechali jsme ve vašich rukou široce rozvětvenou lokální autonomii. A když jsme tvořili novou ústavu, úzkostlivě jsme dbali, aby vaše práva lidská, občanská a politická byla navlas stejná s našimi. Nečinili jsme rozdílu mezi vítězem a poraženým. Tak se po svém vítězství choval národ spravedlivý.

A co jste nám učinili vy? Jak jste se nám odměnili při první příležitosti? Zradou, násilím a zotročením. Českou snášenlivost jste splatili německou nenávistí; českou velkomyslnost německou bestialitou; českou demokracii německým herrenschaftem. Z vašeho násilí, z vašeho cynismu, z vašich mučíren zrodil se v českých zemích fanatik. Něco se změnilo v samotné buněčné tkáni českého ducha. Až vyjdeme z vašeho pekla, budeme jiný národ.

Na to myslete se všemi svým! Ale vy už zase myslíte jen na svá práva a mluvíte o nich i nám, zatím co ještě trvá naše bezpráví, do kterého jste nás uvrhli a které do této chvíle pomáháte držet.

Choďte po špičkách, pane! Choďte po špičkách s kloboukem v ruce a uctivě mlčte, abyste v českém mučedníkovi neprobudili mstitele. A modlete se k Bohu všemohoucímu, jste-li ještě schopni modlitby. Modlete se o zázrak. Jenom Bůh mohl by pohnouti českého mučedníka, aby vám ještě jednou odpustil. My lidé neumíme dělat zázraků. Modlete se, aby český lid se nenaučil od Němců až příliš mnoho!

Neřekl jsem ještě vše, co mám v peře. Přesto se vám poroučím, aniž bych toužil po setkání s vámi.

Československý boj, březen 1940."