Jdi na obsah Jdi na menu
 


Válka v Jugoslávii vypustila démona válek v Evropě

12. 12. 2022

Válka v Jugoslávii vypustila démona válek v Evropě

9. 12. 2022 josh-xy komentářů: 40 Jugoslávie

ze sítí: Ivan David

Na webu NachDenkSeiten jsem narazil na článek, který v perexu jmenoval Jiřího Paroubka jakožto bývalého politika, který si dovolí vidět příčinu války na Ukrajině odlišně od mainstreamu. „Zatímco evropská mainstreamová média důsledně ignorují historii války na Ukrajině, aby svým čtenářům – v zájmu USA a NATO – naznačovala, že za to může sám samotinký Putin, naštěstí stále existuje několik vysoce postavených bývalých politiků, kteří znají tuto historii velmi dobře a kdo se odváží na ni veřejně upozornit. Mezi nimi i bývalý český premiér Jiří Paroubek. Jeho recenze rozhodně stojí za přečtení i mimo Českou republiku. Jiří Paroubek, z češtiny přeložila Anna Wetlinská. S laskavým svolením Globalbridge.ch.“

Předkládám celou úvahu J. Paroubka, kterou laskavý čtenář už možná četl, ale v tom případě jistě odpustí:

„Kancléř Scholz mluvil s Putinem po telefonu. Mluvčí kancléře Scholze uvedl, že kancléře znepokojuje válka na Ukrajině a zejména systematické ruské raketové útoky na energetickou infrastrukturu. Scholz prý navíc požádal prezidenta Putina, aby ukončil válku a stáhl ruské jednotky z Ukrajiny.

Jak už jsem v minulosti několikrát psal, po skončení jakéhokoli válečného konfliktu (tentokrát už v průběhu války) se jaksi zapomíná, co ho spustilo. Stojí za připomenutí, že měsíce před ruskou vojenskou invazí na Ukrajinu ruská diplomacie a prezident Putin četným návštěvníkům Kremlu řekli, že Rusko bude ukrajinské členství v NATO vnímat jako hrozbu pro své bezpečnostní zájmy. Abych byl upřímný, rozumím tomu velmi dobře. Je to trochu jako kdyby Mexiko podepsalo vojenský pakt s Čínou. Pak by pro mě bylo také pochopitelné, kdyby to USA znepokojovalo a snažilo se tomu všemu zabránit.

Pokud proběhnou mírová jednání mezi hlavními aktéry celého konfliktu, a jak známo, jde především o Rusko a USA, bude tento bod jistě jedním z požadavků ruské strany na ukončení konfliktu. Představa, že se Rusové prostě vzdají v situaci, kdy na bojišti zdaleka nejsou poraženi, je nereálná, zvláště když realita na bojišti je velmi odlišná od toho, co vyprávějí česká mainstreamová média. To znamená, že Rusové se jen tak nevzdají území, kterých se na Ukrajině zmocnili vojenskými operacemi. Jsou to přece oblasti, kde většinu obyvatel tvoří lidé ruského původu.

Dovolte mi vrátit se o 23 let zpět. Letectvo zemí NATO (zejména americké letectvo) v té době provádělo „humanitární nálety“ na Jugoslávii, jak to krajně nevhodně vyjádřil prezident Václav Havel. Tehdejší mluvčí NATO J. Shea po zahájení masivních náletů na jugoslávskou (srbskou) elektrickou infrastrukturu na začátku května 1999 komentoval: „Skutečnost, že na 70 procentech země zhasla světla, ukazuje, že NATO má nyní prsty na vypínači”. Je třeba připomenout, že během této operace NATO proti Jugoslávii byly bombardovány i elektrárny. To zahrnovalo i největší uhelnou elektrárnu poblíž Bělehradu, pojmenovanou po Nikolovi Teslovi, která zásobovala hlavní město elektřinou. Mluvčí NATO Jamie Shea se tehdy k průběhu operace vyjádřil: „Můžeme vypnout proud, kdykoli potřebujeme a kdykoli chceme“. A na tiskové konferenci v Bruselu 25. května 1999 mluvčí NATO Shea obhajoval tento typ války jako nezbytný a legitimní. Na otázku norské tiskové agentury, proč nálety NATO připravily 70 procent srbské populace o dodávky elektřiny a vody, Shea odpověděl: „Bohužel, systémy velení a řízení jsou také poháněny elektřinou. Pokud prezident Miloševič skutečně chce, aby jeho lidé měli vodu a elektřinu, stačí, když přijme pět podmínek NATO a tuto kampaň ukončíme. Dokud tak neučiní, budeme pokračovat v útocích na cíle, které pohánějí jeho ozbrojené síly, což bude mít dopad i na civilisty.”

Pamatuji si, jak jsem v roce 2005 při státní návštěvě Bělehradu jako český premiér daroval jménem českého státu vybavení pro jednu z (samozřejmě „omylem“) vybombardovaných nemocnic. Srbský ministr zdravotnictví Leposava Milićević tehdy řekl: „Chtějí znemožnit život. Jednak přímo zabíjením, za druhé nepřímo ničením zásobování vodou, elektřinou a vším ostatním.“

Zdá se, že (dnešní) ruské vojenské vedení si prostě vzalo ponaučení z nelidské vojenské operace NATO proti Jugoslávii. Už tehdy trpěly miliony lidí nedostatkem elektřiny, tepla a vody.

Samozřejmě se jednalo o cílené teroristické útoky proti obyvatelstvu. V zásadě je jedno, zda se odehrály v Srbsku nebo nyní na Ukrajině. Sotva je však možné posuzovat tento postup dvojím metrem.

Nezbývá než doufat, že se politici na obou stranách válečné linie poučí a budou hledat přijatelné mírové řešení. Například na základě mírového plánu Elona Muska (uznání Krymu jako ruského území a mezinárodně řízené hlasování na Donbasu, pozn. red.). Představa, že NATO s pomocí ukrajinské armády, kterou bezvýhradně a masivně podporuje, může vynutit stažení ruských jednotek z Ukrajiny bez bezpečnostních záruk, které Rusko požaduje, není příliš reálná. Kancléř Scholz to musel vědět, když to řekl svému ruskému protějšku během posledního telefonátu. Takové mírové podmínky bývají uvaleny na ty státy, které spějí k bezpodmínečné kapitulaci. Ale Rusko v takové situaci není a nebude. Ruská armáda je vzhledem ke svému obrovskému lidskému, surovinovému, vojenskému, průmyslovému potenciálu daleko vzdálená od neschopnosti, o níž zatvrzele píší a mluví někteří čeští komentátoři, kteří snad chtějí některé čtenáře povzbudit a uklidnit. O válečných misích však nerozhoduje propaganda, ale bojiště.

Bylo by moudré nepoužívat dvojí metr při hodnocení ruských válečných operací. To, co bylo „humanitárním bombardováním“ v Jugoslávii, mohou ti samí lidé jen stěží označit za „zločinnou operaci“.

Tolik Jiří Paroubek. U článku je ještě dovětek:

P.s: „Echo der Zeit“, který je stále nejlepším informačním pořadem ve veřejnoprávním německy mluvícím švýcarském rádiu, opět zkreslil nejnovější ruské bombové útoky na Ukrajině – z nedbalosti nebo pravděpodobně více záměrně. David Nauer, novinář zodpovědný za Rusko, řekl, že Rusko má v úmyslu svým bombardováním vytvořit – doslova – „humanitární katastrofu“ na Ukrajině. Každý, kdo je alespoň trochu informován z více zdrojů ale ví, že Rusko bombarduje elektrickou infrastrukturu, aby zabránilo nebo alespoň zkomplikovalo dovoz západních zbraní. I na Ukrajině železnice potřebuje elektřinu. Aby Ukrajina zabránila přímému bombardování vlaků naložených zbraněmi, mísí nyní ve stejných vlacích vagóny pro osobní dopravu a transportní vozy s tanky, děly a dalším vojenským materiálem, protože ví, že Rusko na tyto vlaky nestřílí. A právě proto je zbývající obranou Rusů proti masivnímu dovozu zbraní zničení elektrické infrastruktury, aby už nemohly jezdit žádné vlaky. Viz příspěvek Jiřího Paroubka výše: Tak to dělalo NATO v Jugoslávii. Pokud by cílem bylo způsobit „humanitární katastrofu“, jak tvrdí David Nauer, mohlo by Rusko jednoduše bombardovat město Kyjev a další velká města. Něco, co Rusko zatím záměrně neudělalo, protože nemá zájem na totálním zničení Ukrajiny.”

MUDr. Ivan David