Válečný stav s Německem
Počátek válečného stavu byl stanoven podle definice agrese vypracované ve Společnosti národů v roce 1933 a toho roku převzaté do londýnské Úmluvy o agresi, již Československo podepsalo 4. července 1933. Podle této úmluvy není třeba válku vyhlašovat a za útočníka (agresora) je považován ten stát, který jako první poskytne podporu ozbrojeným skupinám, jež se utvoří na jeho území a vpadnou odtud na území druhého státu. Na základě dotazu britského ministerstva zahraničí sdělila československá exilová vláda 28. února 1944 oficiální názor britskému, sovětskému, americkému a čínskému velvyslanectví, že Československo je ve válečném stavu s Německem od 17. září 1938, tedy „ode dne, kdy byly vytvořeny jednotky Sudetendeutsche Freikorps, které z německého území útočily na území Československa a napadly jeho objekty a instituce. Tím začaly akty agrese proti Československu.“
Také Ústavní soud České republiky konstatoval ve svém nálezu (VS 307/1997), že „dnem, kdy nastal stav války, a to s Německem, je den 17. září 1938, neboť tento den na pokyn Hitlera došlo k utvoření Sudetoněmeckého svobodného sboru (Freikorps) z uprchnuvších vůdců Henleinovy strany a několik málo hodin poté již tito vpadli na československé území vyzbrojeni německými zbraněmi.“
Válečný stav s Německem Československo formálně zastavilo prohlášením prezidenta ČSR 3. února 1955. Pro úplnost je třeba dodat, že s výše vymezeným válečným stavem se nekryje faktické vedení války.
