V Polsku pranýřují papeže Františka, mají ho za zrádce

Dnes 7:09, 18.1.2020 – Varšava

Pavol Minárik, Právo, novinky.cz

Papež František Foto: Yara Nardi, Reuters

Ačkoliv Polsko platí za jednu z nejkatoličtějších zemí Evropy, vztahy mezi tamním konzervativním duchovenstvem a liberálnějším papežem Františkem byly od začátku napjaté. Chladný vztah v poslední době začíná přerůstat v otevřené nepřátelství.

Ukazuje na to i analýza sociologa Rafala Cekiery, jenž se církvi dlouhodobě věnuje a jenž analyzoval populární weby katolických konzervativců v čele s portálem wPolityce.pl.

„Nebyl, není a ani nikdy nebude papežem polských katolíků. Jeho pontifikát je třeba nějak přečkat,“ píše se například o hlavě Vatikánu v jednom z textů. „Náměstek sv. Petra na zemi je už nejen příliš starý, směšný, ale i hloupý a nechápe specifika katolického Polska,“ dodává se dále.

Modlitba za smrt pontifika

Seznam výhrad polských kritiků z řad věřících je ale mnohem delší. Kritici Františkovi zazlívají, že nenásleduje kroky a učení jejich slavného rodáka, papeže Jana Pavla II., a navíc se stal jeho výrazným protikladem. Zároveň mu vyčítají až příliš velké milosrdenství a bratření se s ateisty, rozvedenými, sexuálními menšinami a jinými „hříšníky“, vypočítává Cekiera

Věci došly tak daleko, že známý krakovský duchovní, profesor a bývalý rektor katolického semináře Edward Staniek před časem prohlásil papeže Františka za kacíře, který podkopává základy katolické církve a je zodpovědný za hlubokou krizi, jakou prochází. Zároveň se veřejně modlil za jeho rychlou smrt, respektive „aby ho Pán urychleně povolal do svého domu“.

Jak je možné, že mnozí polští biskupové i řadoví duchovní nechali bizarní modlitbu víceméně bez povšimnutí? Právě proto, že většina z nich uvažuje stejně jako krakovský kněz. František je irituje, považují ho za zrádce, jehož učení třeba ignorovat, a nejraději by ho viděli planoucího na hranici,“ míní portál Onet.pl.

Zatímco již nežijící papež Jan Pavel II. mimo jiné vehementně odsuzoval interrupce, antikoncepce či umělé oplodnění žen, které jinak nemohou otěhotnět, priority papeže Františka jsou jiné.

Trápí ho osud nejchudších, ponižování, vytištěných na okraj společnosti. Na zásadu polského předchůdce, že „katolická církev je jako matka, která se nikdy nekritizuje“, odpovídá, „jestliže vidíš v církvi zlo a nereaguješ na něj, stáváš se jeho spolupachatelem“.

Mají strach z transformace církve, o kterou usiluje nejvyšší představitel Vatikánu.

právník Artur Nowak

Papež František zároveň představil 15 největších hříchů církve, v jejímž čele stojí. Zařadil mezi ně patologie moci církevními hodnostáři, ale i kněžími, pýchu a amorálnost spojenou s bohatstvím či byrokracií, kterou se obklopili.

„Pokud bychom nevěděli, že tato trpká slova vyšla z úst papeže, mohlo by se zdát, že je vyslovil zarytý nepřítel katolické církve,“ komentoval to publicista a právník Artur Nowak. Papežova vyjádření, že „nejzarytějšími nepřáteli obnovy katolické církve nejsou nevěřící, ale často samotní duchovní, kteří se obávají ztráty moci“, vyvolala mezi značnou častí polských církevních hodnostářů, ale i běžných kněží nenávist k jejich autorovi.

„Mezi papežem Františkem a polským episkopátem neexistuje příznivá chemie. Většina biskupů v Polsku zastává jiné zásady. Mají strach z transformace církve, o kterou usiluje nejvyšší představitel Vatikánu a jež by je připravila o množství privilegií. Navíc hierarchie nechce přiznat, že závažný problém pedofilie existuje i v polské katolické církvi a plnění pokynů, které dostávají z Říma, jen předstírá,“ tvrdí Nowak.

Poznámka redakce: Chceme být objektivní. Vidíme však na straně papeže nečinnost v jedné zásadní otázce, kde by měl vyvíjet silnou aktivitu. Jde o  pronásledování křesťanů, které má již světový rozměr. Křesťané jsou v současnosti nejpronásledovanější ze všech náboženství. K nim se blízko pojí i nové pronásledování Židů. A ještě jeden problém vidíme. V době maximální aktivity muslimů v Evropě křesťanství představované právě papežem zaujímá spíše stanovisko slabě obranné. Za pontifikátu Františka církev se „obohacuje o liberální prvky“ a opouští své pozice zdravě konzervativní i svou sociální doktrínu.  

Kdyby církevní činitelé postupovali stejně lhostejně a téměř netečně v době expanze Turků do Evropy, byla by dávno Evropa, či její značná část,  osmanská. Cožpak dnes nehrozí poislámštění Evropy, či alespoň některých jejích států?