České národní listy

V Nosálově vyhrožovali tamním Čechům, že "s českými lidmi budou krmit prasata".

Řáděni ordnerů byla učiněna přítrž alespoň částečně příchodem říšskoněmeckého vojka, které vyžadovalo důkazy o protiněmeckém smýšlení a vystupování. Dálnopis generálního štábu o provedení okupace přikazoval zabránit jakémukoliv nepřátelskému jednání vůči Čechům na jedné nebo na druhé straně linie. Okupační branná moc měla na zabraném území zabezpečit klid a pořádek. Tento příkaz nebyl naplňován absolutně, ale ve většině případů se tak stávalo. "Na některých místech ujímají se též němečtí vojáci a důstojníci občanů české národnosti proti případným ústrkům ze strany německých obyvatel.

Rovněž další směrnice k provádění výkonné moci jednotkami a policií stanovovaly zákaz poškozovat příslušníky české národnosti na životě a majetku. "Také oni podléhají v celém rozsahu ochraně říše.". Některé zprávy dokládají spoluúčast německých vojáků na násilnostech, nebo také pasivitu k ordnerským excesům. Podle svědectví uprchlice z Vyšného v jižních Čechách říšskoněmecké vojsko nezakročilo , když si obchodníci brali věci z bytu uprchlíků, nebo jiných osob české národnosti, které obchodníkům dlužily za nákup potravin nebo u nich měly jiné dluhy. Obdobně chladné zůstalo k ordnerským provokacím vůči českému a německému demokratickému obyvatelstvu v Jablonci nad Jizerou či excesům v Bulharech (okr. Mikulov). Identicky odmítl příslušný důstojník zakročit proti zvlášť surovým násilnostem, které na Domažlicku páchali místní henleinovci. Ti (nepřátelé henleinovců - pozn. J.B.) byli kopáni, po nich šlapáno, slečna Straková byla škrcena a popotahována. Ne nepřístojnosti jsem upozornil poručíka německé armády a byl jsme briskně odmítnut s poznámkou , že nemá čas na urovnávání civilních sporů, že má jiné starosti, v prvé řadě vojenské." V Holýšově a Studénce se na akcích ordnerů přímo podíleli.  Důvody spoluúčasti spočívaly i v zavádějících informací, které armáda od příslušníků SdP dostala. "Zde opět ordnéři na svoje protivníky žalovali různé věci, většinou nepravdivé, takže i německé vojsko dosti ostře proti Čechům zakročovalo. Když se pak přesvědčili, že většina udání je nepravdivá, bylo od tohoto počínání ve značné míře upuštěno. Byly zaznamenány taktéž jednotlivé případy vlastního svévolného postupu vojáků - především zcizování majetku.Statkáři Sommerovi z Bělé pod Bezdězem zabili ze zlomyslnosti  dvanáct psů a jednu kozu. Při obsazování Vimperku vtrhla četa vojínů do domu jedné české vdovy a vyhnala ji i s dvacetiletou dcerou z postele na půdu. Dům "vyjedli"  a odnesli si i vdoviny úspory. Provinilci byli zatčeni. Většina zpráv však uváděla, že vojenské útvary se chovaly k obyvatelstvu korektně v kontrastu s počínáním ordnerů, či Freikorpsu, avšak jejich odchod využili ordneři k tomu, aby opětovně začali uplatňovat svůj vliv. "Bezohledné, brutální a brachiální zacházení s českými lidmi děje se právě tzv.ordnery, kteří se vracejí k známému způsobu svého počínání, kdykoliv zůstanou bez dozoru říšskoněmeckého vojska nebo jiných oficiálních říšskoněmeckých orgánů.

Někteří ordneři spolu s Freikorpsem vyháněli české a židovské obyvatelstvo do republiky. Přesný počet případů není možné uvést, protože řada zpráv toto počínání pouze "zaznamenala" bez konkrétního rozsahu. Jednalo se pravděpodobně jen o jejich iniciativu, neboť žádný pokyn orgánů NSDAP či SpD ani nařízení státních úřadů, jimiž by organizované vyhánění bylo možno doložit, se nedochovalo. Postup ordnerů popisovala detailně relace pocházející z roudnického okresu. "V několika případech donutili české rodiny k vystěhování a nedovolili jim, kromě nepatrného majetku nic vyvést. Mezi nimi byli i majitelé větších usedlostí, kteří museli opustit svoje pole, dobytek a inventář. Bylo jim dokonce zakázáno vrátit se." Poličský okresní hejtman potvrzoval, že ordneři vyháněli obyvatelstvo ze smíšených obcí. "Namnoze je v noci přinutili, aby se v noci vystěhovali, kupř. vdovu Vítovou s dětmi v České Radoměři, obuvníka Štěpánka v Jedlové, dělníka Krejčího v Jedlové atd." Deset ordnerů chodilo po obci Vyšné u Českého Krumlova, kde vyhledávali domky českých rodin, které tloukli holemi a vyháněli je do republiky. V Pohořelicích na jižní Moravě vypudili všechny chudáky z chudobince. Čtyři české rodiny z Heřmanic vystěhovali do Milovic nad Bečvou a do Vysoké. Podle zprávy z Jablonecka si vyhnanci nesměli sebou vzít nic, kromě nejnutnějších věcí. "Museli odejít ihned, poněvadž Němci (tzv. ordneři - pozn. J.B.) chtěli, aby byli dříve pryč, než přijde německé vojsko."

Vedle vyhánění ordneři prováděli i vyhošťování nepohodlného obyvatelstva, k čemuž neměli na rozdíl od gestapa oprávnění. „Ordneři, ač se tak děje zřejmě proti nařízením německých úřadů dávají různým českým rodinám výpovědi z bytů.“ Ve Vrchbělé, Holýšově, Maštířovicích (okres Dubá) vypovídali české rodiny. Mimoto vyhrožovali násilím i fyzickou likvidací. V Horní Dobrouči na Ústeckoorlicku, Včelné a Buku na Chodsku hrozili ztýraným Čechům, že „jakmile se nevystěhují, bude prý to ještě horší.“ Vůči jakým kategoriím českého obyvatelstva bylo toto násilí nasměrováno, nelze ze situačních zpráv vyčíst. Zimmermann předpokládá národnostní pracovníky, členy Sokola a československé státní zaměstnance. Dá se předpokládat, že rozsah násilí byl širší a týkal se obecně osob, na něž měli ordneři tzv. „spadeno“. Negativistické chování ordnerů mělo i jinou formu, neboť často pronášeli na adresu Čechů, židů a německých antifašistů veřejně různé urážlivé výroky a činili udání na různé politické odpůrce strany SdP. Německé antifašisty častovali nadávkami do „rudých sviní“, „českých pacholků“, „bolševických psů“ a „zrádců národa“. V Nosálově vyhrožovali tamním Čechům, že "s českými lidmi budou krmit prasata". Mimoto znemožňovali příděly pomoci pro sociálně potřebné Čechy.

Z díla „Útěky a vyhánění z pohraničí českých zemí 1938-1939“ I n, Jan Benda