Už bych nechtěla zažít to, co jsme zažili za těch šest roků
Už bych nechtěla zažít to, co jsme zažili za těch šest roků
Byla jsem vyhnána se dvěma dětmi ve věku 8 a 11 let, jenom se dvěma uzlíky a s tím, co jsme měli na sobě. Bydleli jsme v hájovně, měli jsme dvě kravky, kozu, slepice, kachny, prasátko, nábytek do kuchyně a světnice a také 20 m3 dřeva. Musela jsem tam všechno nechat, manžel narukoval do Brna a já jsem s dětmi jela do Kardašovy Řečice, kde jsem měla tetu. U ní jsem nechala dětí, sama jsem jela do Jemčiny a tam jsem pracovala v lese, abych mohla tetě dávat na děti peníze.
Dětí přišly na neděli domů a druhý den jsem je zase dovedla do Řečice. Po půl roce jsme dostali byt a mohli si dětí vzít domů. Tam jsme bydleli celou válku. Muž jezdil s koňmi a pracoval v lese jako já. Po válce jsme se vrátili domů na Markétu, koupili si nějaký nábytek a mohli žít zase jako lidi.
Už bych nechtěla zažít to, co jsme zažili za těch šest roků.
Ema Růžičková, tehdy Markéta
