České národní listy

Útěky a vyhánění z pohraničí českých zemí 1938-1939 I -10 , Jan Benda

Zatýkání a výslechy zatčených probíhaly brutálně

Zatýkání probíhalo od počátku obsazování území tedy od 1. října 1938. Přes značný rozsah se celkový počet zatčených nedá přesně zjistit. Můžeme se opírat o různé odhady. Předpokládá se, že v prvních měsících okupace jím bylo zřejmě postiženo více osob než po nástupu Hitlera v Německu. Lhůta předběžného zadržení při ochranné vazbě byla z deseti dnů v případě sudetoněmeckého území prodloužena na čtyři týdny. Např. jen v koncentračním táboře Dachau bylo umístěno do konce roku 1938 na 2500 sudetských Němců. Z 13 000 předválečných německých členů KSČ jich bylo okamžitě po okupaci zatčeno asi 1400, za celou dobu okupace jich bylo vězněno asi 4500. DSAP zastavila na odstoupeném území ihned činnost všech svých organizací. Před okupací měla přes 80 000 členů, v její odborové organizaci bylo sdruženo přes 218 000 lidí.190 Zatčeno bylo okamžitě asi 7000 sociálních demokratů. Celkový počet zatčených byl asi vyšší, uvádí se až 20 000 osob, realističtější odhad je, že zatýkání postihlo kolem 15 000 sociálních demokratů. Část zatčených byla posléze propuštěna, jiní byli po dlouhou dobu drženi ve vězeních a koncentračních táborech. Převážná většina ve vězeních a na popravištích zahynula. Zpráva z Rakovnicka doslova uváděla, že některé osoby beze stopy zmizely. „Při větších proviněních je dotyčná osoba odvlečena a nikdo se o ní nedoví. Těmito následky jsou postiženi zejména bývalí němečtí sociální demokraté, komunisté již dávno zmizeli. Jednak buď sami uprchli, nebo byli odstraněni německými úřady.“ Ti z odpůrců nacismu, kteří neskončili ve vězení, byli šikanováni pravidelným „hlášením se“ u policejních orgánů. „Jsou střeženi, musí se denně hlásit u bezpečnostních úřadů, hrozí jim zatčení a mnoho z nich prchá na zdejší území a zanechává v obsazeném území svůj majetek.“ Zatýkáním byla také podstatně oslabena počáteční báze odboje.

Situační zprávy dávají možnost detailně nahlédnout do místní situace. V Teplicích-Šanově došlo k zatčení mnoha židů. Novému režimu „nepohodlní“ obyvatelé Břeclavi byli uvězněni na dobu 3–4 týdnů, přičemž po propouštění byli donuceni podepsat prohlášení se závazkem, že se do tří dnů vystěhují. V Chomutově byli po obsazení zatčeni všichni sociálnědemokratičtí funkcionáři. Většina byla po krátkém výslechu opět propuštěna, avšak 16 sociálních demokratů bylo transportováno do Říše částečně do věznic v Dachau, Dessau a Chemnitz. Ve frýdlantském výběžku bylo zatčeno dokonce přes 2500 osob. Na Českokrumlovsku byli uvězněni téměř všichni členové KSČ, z nichž 13 skončilo v koncentračním táboře. Šedesát československých občanů města Hustopečí bylo zavlečeno do Mikulova a po výslechu o původu byli večer propuštěni domů.„Jedinci, kteří byli propuštěni do svých domovů, se museli dvakrát denně hlásit u městského úřadu, případně jsou v noční době kontrolováni ve svých bytech ordnery, kteří konají strážní službu.“ Zvlášť nebezpečná byla situace pro členy RW. Zatýkání a výslechy zatčených probíhaly brutálně, o čemž svědčil záznam z obsazeného Bílovecka. „V Pusté Polomi okr. Bílovec docházelo k týrání při zatýkání německými policisty. Těhotná pí. Adéla Hruzíková byla kopnuta policistou do břicha s nadávkou „böhmische Hure“. Vlasta Tížková, která přišla prosit za propuštění otce, byla policistou zvednuta za nohy hlavou dolů a kopána. Řídící učitel Uhr byl vyslýchán na četnické stranici, kde byl bit pěstmi do prsou a bylo mu spíláno do blbců a pitomců. Při výslechu, který trval od 11 do 18.30, musil stát v pozoru.“ Soupisy zatýkaných, které měly být podloženy určitým šetřením či obviněním podle nacistických právních a ideových měřítek, vznikly i za podílu SdP. Ukazovalo se však, že do seznamu se dostaly i osoby, s nimiž si henleinovci chtěli vyřídit své účty. Při realizaci „očišťovací akce“ se staly pouhým dílčím podkladem. Počet zatčených byl velmi vysoký a vyvolával pochybnosti o důvodech zatčení. Již 6. listopadu 1938 tak říšský komisař pro sudetské území K. Henlein vydal nařízení, že zatýkat osoby z politicko-policejních důvodů a zabavovat jejich majetek smí výhradně gestapo a žádné jiné úřady ani úřadovny NSDAP či SdP. V podobném duchu vydal šéf RHSA R. Heydrich 24. prosince 1938 výnos, kterým nařizoval příslušným vedoucím úřadovnám gestapa přezkoušení důvodů platných zatčení, protože podle došlých hlášení byla řada vězňů ze sudetoněmeckého území zatčena jen proto, že byli členy či funkcionáři marxistické strany či že se dříve chovali protiněmecky. V některých hlášeních se objevovaly důvody ještě nedostatečnější, např. že je Čech. Jindy nebyl důvod uveden vůbec. Byla prováděna i zatčení na základě obvinění, která se potom při prověřování ukázala jako nepravdivá nebo silně přehnaná. Jedna ze zpráv tato konstatování potvrzovala: „Z toho lze souditi, že mnozí Češi v zabraném území jsou velmi často říšskoněmeckým úřadům nevinně udáváni občany německé národnosti nebo ordnery, buďto na základě mylných informaci, nebo ze msty a tím jsou jim působeny ze stran říšskoněmeckých orgánů nepříjemnosti, nejsou-li dokonce zatýkáni a vězněni.“ V prosinci 1938 byla další část zatčených propuštěna, přesto však žila s cejchem nespolehlivosti pod trvalým policejním dohledem a byla vystavena neustálému špiclování i od ostatního obyvatelstva. Zatčení komunisté a sociální demokraté museli při propuštění podepsat revers, že nebudou proti říši a nacismu nikdy podvratně pracovat a že zanechají veškeré politické činnosti. Proti zatýkání mobilizovaných československých občanů bez rozdílu národnosti protestovalo československé ministerstvo zahraničí na konci října bez jakéhokoliv výsledku.

Řada německých uprchlíků, kteří byli donuceni vrátit se z druhé  republiky, byla po návratu zatčena. Britský ministr zahraničí Halifax si stěžoval 7. října 1938 na německém velvyslanectví v Londýně, protože měl několik zpráv, podle nichž s uprchlíky, kteří nebyli členy SdP, bylo po návratu do Sudet špatně zacházeno. Německý velvyslanec to odmítl s tím, že neměl takové informace. Mimoto měla být Halifaxovi tlumočena zpráva, že starost Britů o Němce uvnitř hranic Říše není na místě.

Po vstupu wehrmachtu byl zastaven demokratický tisk a politické strany s výjimkou SdP byly likvidovány. Mimoto přišla řada Čechů, německých sociálních demokratů, komunistů a židů o práci. Starostové, členové obecních a místních zastupitelstev, kteří byli židi, Češi nebo marxisti, byli zbaveni svých mandátů. „Na místo dosavadních českých starostů dosadili si svoje lidi a samozřejmě i němčinu.“

(Z knihy "Útěky a vyhánění z pohraničí českých zemí 1938-1939, Jan Benda, vydala Univerzita Karlova v Praze, nakladatelství Karolinum, Praha 2013, str. 76-80)