České národní listy

Úloha páté kolony - Sudetoněmecké strany

Nezastupitelnou úlohu při rozbití ČSR a odtržení pohraničních oblastí sehrála Sudetoněmecká strana jako klíčový nástroj psychologické války a rozvratného působení německého šovinismu. V roce 1938 žilo v ČSR 3,2 milionu občanů německé národnosti. V červenci 1938 měla Sudetoněmecká strana (SdP) již 1,3 milionu členů, to je 40,6 % občanů německé národnosti. V květnu 1938 získala SdP ve volbách 88 % hlasů od občanů německé národnosti. Byla nejsilnější politickou stranou a ovládla také většinu obecních a městských správ v pohraničí.

SdP fungovala včetně svých přidružených organizací jednoznačně jako politický nástroj řízený Hitlerovou vládou. S využitím tzv. Volksdeutsche Mittelstele a vyhrocováním politické krize je přímo řídil Hitler prostřednictvím Henleina a Franka. Sudetoněmečtí poslanci v parlamentu v čele s K. H. Frankem a Kundtem pracovali na rozvracení republiky cílevědomě, a tak porušovali velezrádně přísahu republice. SdP tak hrála dvojí roli. Vedle oficiální politické činnosti se zúčastňovala tajných jednání s německými fašisty k přípravě agrese a zničení ČSR.

Na pokyn Hitlera z Norimberku 12. září vyvolala SdP v pohraničí protistátní puč. Po jeho neúspěchu uprchlo vedení SdP i s řadou funkcionářů do Německa. Za vše-stranné pomoci fašistického Německa vytvořili Sudetoněmecký dobrovolnický sbor – freikorps, který měl k 2. říjnu 41 000 členů. K teroristickým akcím v pohraničí vůči československým objektům a ozbrojeným silám znovu na pokyn Hitlera dochází v noci z 18. na 19. září 1938.

Po ulicích a náměstích se valily zástupy stoupenců nacismu; vykřikovali „Heim ins Reich“, „Ein Volk, ein Reich, ein Fűhrer!“ Po okupaci pohraničí se podíleli na vyhánění všech antifašistických občanů a českého oby-vatelstva.

V březnu 1939 se znovu mobilizuje pátá kolona v druhé republice, vyvolává nepokoje jako jednu z dalších záminek ke konečné likvidaci ČSR.

Zničení Československa a nastolení protektorátu Čechy a Morava vedlo k další etapě, jejímž cílem byla konečná likvidace českého národa. Sudetští Němci tvořili v protektorátu více jak 60 % potlačovatelského aparátu včetně gestapa. K. H. Frank byl autorem programu na likvidaci českého národa. Tímto dokumentem vyjádřil odvěkou nenávist Germánů vůči českému etniku. Tento plán byl Hitlerem schválen a za vydatné pomoci sudetských Němců byl postupně uskutečňován. Došlo k likvidaci všech protifašistických sil, členů komunistické strany, pokrokové inteligence a k uzavření českých vysokých škol. Rozpoutání druhé světové války vyžadovalo využití hospodářské, průmyslové i zbrojní výroby v českých zemích ve prospěch fašistických armád. Ze Sudeťáků se rekrutovaly elitní divize Allgemeine SS a ty se podílely na likvidaci Slovanů a Židů v karpatských zemích. Krach bleskové války, zejména na východní frontě, znemožnil v českém prostoru realizovat likvidační plány německých fašistů i Sudeťáků.

Němečtí fašisté měli v protektorátu výsadní postavení ve všech oblastech. Vedle utlumení mírové průmyslové výroby a záboru zemědělské půdy to pociťovalo obyvatelstvo nedostatkem potravin. Lístkový systém nezajišťoval základní kalorickou spotřebu; české obyvatelstvo hladovělo, zatímco Němci dostávali o třetinu vyšší příděly a byli všestranně zásobeni. Sudeťáci se více jak šest let podíleli na drancování českého hospodářství ve prospěch fašistického Německa; ukradený národní majetek představuje mnoho miliard.

Značná část národa se s okupací a plány okupantů nesmířila, pokračovala v odporu. Těch tři sta šedesát tisíc mrtvých odbojářů, vojáků na frontách a popravených v koncentračních táborech i věznicích svědčí o tom, že vlastenci v této zemi nevymřeli. Nelze také zapomínat na desetitisíce do Německa totálně nasazených mladých lidí, z nichž se mnozí nevrátili.

V odsunu, který stanovily vítězné mocnosti v Postupimi, byly touhy Sudeťáků naplněny, ovšem jinak, než si oni představovali. Před válkou vykřikovali „Domů, do říše!“ Osud jim přinesl odplatu jakou si zasloužili za to, co v českých zemích napáchali. Ukázalo se, že váleční zločinci, nacisté a všichni další, kteří vědomě usilovali o zničení českého národa i dalších slovanských národů, museli nést zodpovědnost za své zločiny.

Na rozhodnutí postupimské konference o odsunu německého obyvatelstva nebo jeho části z Polska, Československa a Maďarska do Německa reagovalo nacistické podzemí organizováním teroristických akcí organizací werwolf. Atentáty, vraždy, ničení všech hodnot, to byla „pokora“ původců války a válečných hrůz i zločinů. Seznam těchto poválečných zločinů uvádí Jaroslav Kojzar (Haló noviny 6. 8. 2012) v článku Odsun nebo vyhnání? Je to seznam dlouhý – Podmokly, Folnava, Liberec, Tachov, Karlovy Vary, Srbská Kamenice, Šluknov, Bretnov … přepadení vlaku, zastřelení Češi a němečtí antifašisté, atentát na redaktora českého listu, na důstojníka Čs. armády, střelba na československé vojáky – svobodovce. Vyšetřování ukázalo, že šlo o akce nacistického podzemí. A k takovým akcím docházelo až do odsunů německého obyvatelstva.

Z knihy „1938 – 1939. Likvidace Československa fašistickým Německem

PhDr. Václav Šůstek, CSc.