Tvrdý budíček pro země střední a východní Evropy v případě ruského jaderného úderu

Co vidíme ve válce na Ukrajině? Paradoxem této války je, že každá strana věří, že je v rámci jejích práv v této válce; Rusové v právu invaze, Ukrajinci v právu odrazit ruskou invazi, píše se v komentáři na francouzském webu AgoraVox.

Ilustrační foto

18. září 2024 - 06:20

Pokud se Rusko rozhodlo pro invazi na Ukrajinu a zahájilo svou „zvláštní vojenskou operaci“, je to také proto, že existují specifické příčiny, které jsou „lidské“ i „geostrategické“; a ty jsou zásadní, protože souvisí s jejím postavením jedné z největších jaderných mocností na světě. 

Severoatlantická aliance (NATO) chtěla rozšířit svou sféru vlivu až k hranicím Ruska; rozšířila se do většiny zemí bývalé oblasti vlivu Sovětského svazu, která se po jeho rozpadu stala Ruskou federací. 

Rusko, které je pevně přesvědčeno o svých právech, a zejména poté, co se většina zemí bývalého sovětského regionu připojila k Evropské unii a NATO, nenašlo nic, na co by si stěžovalo, kromě vágních slibů, které mu byly dány během těžkého období po konci sovětské války SSSR v prosinci 1991.

Co se týče Spojených států a Evropy, které sílily s tím, jak se země východní Evropy integrovaly do Evropské unie a NATO, nebraly v úvahu sliby dané Rusku a pokračovaly ve své expanzi do východní Evropy. Jejich postupné úspěchy ve střední a východní Evropě je posouvaly touto cestou, až přišla řada na Ukrajinu s integrací západní oblasti. 

Jestliže se většina ukrajinského lidu rozhodla pro Západ, přesto zůstává, že rusky mluvící národy ruského původu z východních oblastí Ukrajiny odmítly svou integraci do Evropské unie a NATO; raději se oddělili od státu Ukrajina a založili vlastní státy. Po několika letech krizí a bojů se v roce 2022 prostřednictvím referend připojili k Rusku; jejich připoutanost k Rusku, která jim umožňuje chránit se před kontrolou centrální moci v Kyjevě; situace, která přerostla ve válku.

Co můžeme říci o této válce? Nutno říci, že je to opravdu překvapivé. za co? Pokud země, národ, a v tomto případě Ukrajina, vidí, že jeden z jeho regionů chce opustit národní stát a tento region argumentuje, že se necítí být národnostně Ukrajincem a jako původem Rus chce založit samostatný stát, Ukrajinský stát logicky může bojovat proti separatismu, ale přijde čas, pokud válka poroste a nedokáže separatistické státy přivést k rozumu, nakonec oddělení přijmout.

Válka, která skončí bez větších problémů. Obyvatelstvo nového státu bude jen jednotnější; jako nezávislé státy. Problémem je ale vměšování cizích mocností. A těmito cizími mocnostmi jsou v podstatě Spojené státy a Evropská unie, které chtějí „založit“ Evropskou unii postupně zahrnující všechny země Eurasie, jako je Albánie, Arménie, Ázerbájdžán, Bosna a Hercegovina, Gruzie, Kazachstán, Kosovo, Severní Makedonie, Moldavsko, Černá Hora, Uzbekistán, Srbsko a Turecko, z nichž některé jsou již členy. 

Problémem těchto separatistických regionů Ukrajiny je, že jsou podporovány Ruskou federací, se kterou mají hranice. A protože Rusko je spolu se Spojenými státy jednou ze dvou největších jaderných mocností na světě, válka na Ukrajině se stává složitou z toho prostého důvodu, že bere tyto separatistické regiony pod svou ochranu; jsou připojeny k jeho území na jejich žádost (referenda).

Pak chápeme obtíže, kterým čelí Západ, zejména Spojené státy, Spojené království a Evropská unie; což vysvětluje válku od invaze Ruska na Ukrajinu 24. února 2022, která se proměnila ve válku opotřebování; dnes se skutečně ocitá ve slepé uličce. 

Zejména proto, že cokoli může vyplynout z války na Ukrajině pro Rusko, ovlivní Čínu; Solidarita mezi Ruskem a Čínou, dvěma velkými asijskými zeměmi, které se staví jako protichůdné mocnosti ohrožující vedení a hegemonii Západu nad světem, je pochopitelná.

Putin: Oprávnění zasáhnout ruské území západními zbraněmi je casus belli

V obecné historické rovině lze říci, že mimo zájmy různých velmocí je tato nová etapa dějin součástí přirozeného procesu pokroku světa v jeho evoluci. To, že dnes Rusko napadne Ukrajinu, je skutečnost, která vstupuje do pochodu dějin lidstva; invaze na Ukrajinu byla pouze souhrou historických okolností. Vezmeme-li pouze jadernou zbraň, která byla objevena v roce 1945, podíváme-li se na historické události, které následovaly od konce druhé světové války, zjistili bychom, že invaze na Ukrajinu v roce 2022 nevznikla ex nihilo, ale že byly způsobeny přesnými příčinami. 

Říkat, že to byl prezident Vladimir Putin, kdo spustil invazi na Ukrajinu, znamená nepochopit síly dějin. Ruský prezident Putin je jen jeden muž, invazi na Ukrajinu může spustit pouze tehdy, budou-li všechny prvky historického procesu na místě a budou invazi velet. Je zřejmé, že ruský prezident pouze spustil to, co bylo potenciálně v historii. Abychom plně porozuměli rébusu historie, kdyby například neexistovaly jaderné zbraně, nemohla a nebyla by invaze, a proto by neproběhla ruská speciální vojenská operace (SVO), ani revoluce na Majdanu, ani krize v Donbasu. 

Nesmíme ztrácet ze zřetele skutečnost, že objev jaderných zbraní umožnil 79 let míru mezi mocnostmi; bez jaderných zbraní by se války mezi velmocemi nezastavily; to ukazuje důležitost nové éry, která nastala od roku 1945. Nová „jaderná éra“ zakazuje války mezi velmocemi; aby si vyrovnali své skóre v aspiracích na nadvládu, jaderné zbraně jim umožňují pouze „války proxy“. A stejně tak Ukrajina, zástupná válka proti Rusku.

Navzdory hrozbám Ruska použitím jaderných zbraní nemůže mezi mocnostmi dojít k jaderné válce. Proč? Z prostého důvodu, že by musely prohrát všechny síly; za méně než hodinu, pokud se jaderná válka rozšíří a každá strana odpálí například stovku jaderných střel středního a mezikontinentálního doletu, není to 50 nebo 60 milionů lidských bytostí, které byly zabity během druhé světové války, pravděpodobně 500 milionů nebo více zmizí ze Země. Během několika hodin nebo dnů zmizí 1 nebo 2 miliardy lidských bytostí a ne za šest let, jak se to stalo mezi lety 1939-1945. Už žádná hlavní města, žádná velká západní, ruská, čínská, indická, pákistánská, korejská, izraelská města… 

Chápeme, proč je Západ „opatrný“; „pomáhá“ Ukrajině, ale přitom měří své činy; nechoďte na globální sebevraždu za Ukrajinu. Ve všech rozhodnutích přijatých v Evropě a Spojených státech, v případě hrozby jaderné války, nerozhoduje Severoatlantická aliance (NATO), jsou to Spojené státy, a nikoli země Evropy, které nemají moc Spojených států, které  jsou jedinou globální jadernou velmocí prakticky na stejné úrovni jako ruská jaderná energie.

Francie a Spojené království jsou jistě jaderné mocnosti, ale nebudou mít žádný vliv na Rusko; v případě jaderné války, vezmeme-li v úvahu pouze jejich území, mezi 240 000 a 550 000 km2 ve srovnání se 17 miliony km2 pro Rusko, budou rychle nasyceni ruským jaderným ohněm. Pokud jde o jaderný arzenál Francie a Spojeného království s Ruskem, neexistuje žádné srovnání; 200 nebo 300 jaderných hlavic oproti cca 5 000 hlavicím pro Rusko a opět je nutné upřesnit „deklarované“. V roce 1986 měl SSSR 40 159 jaderných hlavic ve srovnání s 23 317 jadernými hlavicemi pro Spojené státy. ( http://fr.statista.com/statistiques/565184/nombre-de-tetes-nucleaires-dans-le-monde-en/ )

Jestliže Západ, vždy vedený první světovou velmocí, Spojenými státy, historicky vždy vedl války ve Vietnamu, Koreji, Iráku, Sýrii, Afghánistánu, je seznam dlouhý, pro jeho ovládnutí všechny tyto války skončily prakticky neúspěchy a porážky. Je dnes situace jiná?

Je jasné, že duch nadvlády Spojených států neustal, i když je posilován jejich spojenci, zejména Evropskou unií, můžeme si položit otázku: „Co bude? stane se tato válka, která trvá dost dlouho?" Již více než dva a půl roku je válka na Ukrajině ve slepé uličce. Stále nevidíme konec války; je nepravděpodobné, že to vydrží; můžeme dokonce říci, že mu dochází dech; operace v Kursku na ruském území je ve skutečnosti pouze odklonem; Ukrajina nevydržela dlouho navzdory zbrojní pomoci poskytnuté Západem.

Pokud jde o ruské použití jaderných zbraní, stále představuje skutečnou hrozbu. A musí se vyjasnit, pokud vypukne jaderná válka, bude velmi lokalizovaná; nepůjde o jadernou válku, která se přímo dotkne jaderných mocností, ale země, které nemají jaderné zbraně, a to musí být stále jasně řečeno, Atlantská aliance neustoupí; Spojené státy po jednom nebo více jaderných úderech na Ukrajinu nebo na zemi NATO jednoduše nařídí ukončení války.

Proč? Ne proto, že by nemohly provést odvetu, ale proto, že Spojené státy, včetně evropských jaderných mocností Francie a Spojeného království, vědí, že pokud odplatou jadernými zbraněmi proti Rusku, pak Rusko zaútočilo pouze na zemi NATO, která jaderné zbraně nemá, např. Polsko, Německo, Ukrajina, která není členem NATO, se proto válka posouvá do „globální fáze“.

Rusko pak zasáhne západní jaderné mocnosti, tedy Spojené státy, Spojené království a Francii. Což je spravedlivé opatření pro Rusko, které je napadeno zeměmi s jadernými zbraněmi. To je něco, co za žádných okolností nebudou chtít Spojené státy, Spojené království a Francie, které byly konfliktu daleko a ocitly se v konfliktu, ale v kontextu „třetí světové války“.

Také kvůli nebezpečí zavlečení do jaderné války, která by se mohla změnit ve „třetí světovou válku“, nebudou ani Spojené státy, ani Spojené království ani Francie souhlasit s tím, že se zavážou k tomu, aby se ujaly zemí NATO napadené ruským jaderným úderem. Zajisté pomohou napadené zemi NATO materiálně i diplomaticky, ale v žádném případě nepřejdou k jaderné reakci, protože „jejich území nebyla napadena. »

Tři západní jaderné mocnosti, především nejmocnější země, Spojené státy, se budou snažit napravit vztahy s Ruskem a ukončit válku na Ukrajině; moc samotného Kyjeva, který je zděšen ruským jaderným útokem, bude vyžadovat ukončení války.

Jak Ukrajina, tak země střední a východní Evropy (SVE), bývalé země ve sféře Sovětského svazu a Německa, pokud by byla zasažena ruským jaderným úderem, pochopí, že Severoatlantická aliance a tedy i ozbrojená paže Západ je nijak nechrání, v případě jaderného útoku nepřátelského tábora.

Jejich ochrana ze strany NATO zůstává pouze na papíře; v kontextu války s Ukrajinou, která není členem NATO, je však v případě vměšování ze strany třetích zemí a dokonce i části NATO zřejmé, že nejsou chráněny jadernými arzenály, které má Aliance k dispozici. Tři západní jaderné mocnosti se za žádných okolností nesmíří s tím, že jsou zataženy do jaderné války, zejména s velkou jadernou mocností, jako je Rusko.

Důsledky budou pravděpodobně mimořádně vážné; z několika tisíc zabitých na obou stranách za hodinu budou stovky tisíc nebo dokonce miliony lidských bytostí zabity během několika hodin. Takový masakr je nepřijatelný pro Spojené státy, Francii a Spojené království jen pro samotný rusko-ukrajinský konflikt, když se ani neúčastní, pouze pomáhají Ukrajině. Je třeba zdůraznit, že právě tyto tři západní jaderné mocnosti udělaly vše pro „degeneraci“ konfliktu prostřednictvím své ambice vládnout.

Chápeme proto, že jaderná válka s Ruskem je nemožná. Západ bude nucen ukončit válku na Ukrajině; a regiony východní Ukrajiny anektované Ruskem prostřednictvím referend jejich obyvatel budou definitivně patřit Rusku.

Tato válka však zemím střední a východní Evropy, které jsou součástí NATO, ukáže limity Atlantické aliance; pochopí, že v případě jaderného úderu nepřátelského tábora na jejich území nebudou chráněny a nemohou být chráněny proto by neměly slepě následovat NATO; také pochopí, že je to v jejich zájmu a že ambice těch, kteří rozhodují na Západě, především Spojených států, jim neslouží.

Pro země střední a východní Evropy to bude jistě kruté probuzení, ale průběh dějin lidstva, které neovládají, je takový; tyto země nepočítaly s následky války, která zuřila na Ukrajině; dnes, po více než dvou a půl letech, je ve slepé uličce.

(rp,prvnizpravy.cz,agoravox,foto:arch.)