Transporty a pochody smrti 16
Transporty a pochody smrti 16
B. Smrt vlakem
I když se ve vlacích - do Osvětimi apod. – umíralo již dříve, představují vlakové soupravy jako nástroj „evakuace“ v závěru války nový a propracovaný nástroj umírání. Nejednou sice kombinovaný se smrtí pochodováním, přece však svébytný. Charakterizuje to kupř. historie jednoho transportu z Ostravska, v němž byli převážně političtí vězni v době, kdy byl vyhlášen letecký poplach, čehož využili někteří vězni, slezli z vagónů, aby si nabrali sníh nebo ho nasbírali do hrnečků spouštěných po provázku. Byli však strážemi většinou na místě zastřeleni jako např. ve Svinově. Zoufalost martýrů ilustruje již vzpomínaná epizoda: Ve středu tohoto vlaku byl ve vagóně evangelický farář, který se za jízdy vlaku se založenýma rukama rytmicky kýval a stále opakoval: „Já, starý evangelický farář, předobrý lide český, až přijde den odplaty, nešetři ani nemluvňat!“ To, myslím si nevyžaduje komentáře…(str. 108)
Souhrnnějším obrazem o podobě „vlakové smrti“ disponujeme v železniční stanici Bohušovice nad Ohří, přes kterou směřovaly některé transporty do ghetta a vězení gestapa Terezín a z níž se dochovaly následující zápisy:
Do Bohušovic přijel vlak č. 7447 o 3.16 hod. dne 27.1.1945 s 1 600 vězňů, mužů i žen. Bylo zde ubito 7 mužů a jedna dvacetiletá Ruska, protože šíleli hlady a pokusili se o útěk. Po odjezdu vlaku byly nalezeny ještě dvě mrtvoly a byli dopadeni 3 vězni, kteří uprchli z transportu a byli předáni do Malé pevnosti v Terezíně. SS stříleli v nádražních prostorách bez ohledu na civilní přepravu.
Vlakové transporty stojící v Bohušovicích:
a) 21.4.1945 vlak 7773 příjezd 17.10 hod., asi 200 židovských žen, Polky, Rusky. Stál zde 3 dny a byly mezi nimi šílené ženy. Nelidsky z uzavřených vagónů křičely: „Zabijte nás, my sú také ludia, matko Čenstochovská!“ Ve vozech byly hromady výkalů, mrtvoly, ženy vesměs obnaženy, hrůzně vychrtlé a hladem zničené. Ženy z hladu pojídaly tuřín, jehož vagón stál na nádraží, po jeho požití byly stiženy úplavicí.
b) 24.4.1945 vlak č. 10265 příjezd 11.16 hod., odsunut po 5 dnech zpět – ghetto nepřijalo asi 500 žen (Rusky, Polky, Češky, Srbky, Židovky údajně z Magdeburku). SS dozorkyně bily je hlava nehlava, mrtvoly byly ponechány ve vozech mezi živými.
c) 26.4.1945 vlak č. 94868 příjezd 3.58 hod.; asi 1 800 vězňů, muži i ženy, Rusové, Poláci, Řekové, Francouzi a asi 70 Čechů, ubití a zemřelí ponecháni ve vagónech mezi živými. Ve vozech hotové mumie. Svědci viděli, jak živí vězni trhali z právě zemřelých maso a pojídali je. Šílenci vybíhali z vagónů a byli násilím vehnáni zpět. Tloukli se pro kousek chleba, který jim byl civilisty podán.
d) 6.5.1945 vlak č. 92845 příjezd 11.40 hod., asi 2 000 vězňů, muži, ženy i děti 12 až 16 let, Rusíni, Ukrajinci, mrtvoly ponechány ve vagónech, nemocní skvrnitým tyfem.
Vězeň Jozef Tabaczyński vzpomíná na jiný případ:
Vyšli jsme z tábora Monowice ve Slezsku 18.1.1945 v počtu asi 9 000 vězňů. Za Bieruńem jsme se setkávali s těly vězňů zastřelených SS many, ležícími podél trasy pochodu, protože nebyli schopni další cesty. V Gliwicích nás navagonovali do otevřených uhláků po 60 vězních. Jeli jsme do KT Mauthausen, kde nás nepřijali a po několika dnech dorazili jsme 2.2.1945 do KT Dora, a to již jen v počtu asi 600 až 700 vězňů. Zemřelé vězně jsme nakládali při zastávkách do posledních vagónů.“
Poznámka ČNL: Uvedené zločiny, jichž se Němci dopustili na vězních z KT a na zajatcích, byly spáchány v době, kdy ještě probíhala válka. Některé tehdejší reakce vězňů byly výrazem jejich krajního zoufalství v podmínkách dnes pro nás nepředstavitelné krutosti, týrání a masového vraždění. Vezměme vše proto jako informaci o peklu na zemi, nikoliv tedy jako zdroj další nenávisti. Děkujeme moc za pochopení.
