Thierry Meyssan - Rusko má v úmyslu přinutit USA, aby dodržovaly Chartu OSN

14. 1. 2022 Janinna  

Rusko a Čína poslaly Spojeným státům požadavek, aby dodržovaly Chartu OSN a své sliby.

Tento požadavek, zbavený jakékoli agresivity, zpochybňuje nejen základy OSN, NATO a Evropské unie, ale také téměř všechny úspěchy Spojených států amerických od rozpadu SSSR.

Samozřejmě, pro Washington je to nepřijatelné. Ale Spojené státy americké už nejsou supervelmocí, jakou bývaly. A budou nuceny ustoupit.

Dnes světu vládnou Spojené státy americké s NATO, které se prezentují jako jediné světové velmoci, přičemž Ruská federace a Čínská lidová republika je ekonomicky i vojensky převyšují.

Dne 17. prosince 2021 Moskva zveřejnila návrh dvoustranné dohody s Washingtonem, která poskytuje záruky míru, jakož i návrh dohody o jejím provádění. Tyto dokumenty nejsou namířeny proti Spojeným státům, jejich cílem je pouze zajistit, aby byly v souladu s Chartou OSN a jejich vlastními závazky.

23. prosince na výroční tiskové konferenci prezidenta Putina vyvolala rozruch otázka novinářky „Sky News“ Diany Magnaiové. Vladimir Putin suše odpověděl, že poznámky Ruska o chování USA pocházejí z roku 1990 a Washington je nejen ignoruje, ale tvrdohlavě nadále trvá na svém. Nyní se chystají umístit zbraně NATO na Ukrajině, což je pro Moskvu nepřijatelné. Nikdy předtím se ruský lídr nevyjádřil tímto způsobem. Není snad jasné, že rozmístění raket s časem doletu do Moskvy během čtyř minut představuje mimořádnou hrozbu a může sloužit jako záminka k válce?

30. prosince se uskutečnil telefonický rozhovor mezi prezidenty Bidenem a Putinem. Americká strana předložila návrhy na řešení ukrajinské otázky a ruská strana vrátila diskusi k porušování Charty OSN ze strany Spojených států a jejich neplnění slibů.

Spojené státy mají v úmyslu prokázat svou dobrou vůli odmítnutím přijetí Ukrajiny do NATO. Takový přístup však odpovídá na položenou otázku jen v malé míře a je schopen zabránit válce jen tehdy, pokud ho budou doprovázet opatření ke stažení vojsk.

Je zřejmé, že vstupujeme do období extrémní konfrontace, která bude trvat několik let a může každou chvíli přerůst do světové války.

V článku budeme mluvit o tomto konfliktu, protože na Západě se o něm snaží nemluvit.

1. Rozšíření NATO k ruským hranicím

Během 2. světové války se Spojené státy snažily ze všech sil zadržet Sovětský svaz. Tehdy zemřelo 22 až 27 milionů sovětských lidí (13 – 16 % populace) v porovnání se 418 000 Američany (0,32 % populace).

Když tento masakr skončil, USA vytvořily v západní Evropě vojenskou alianci – NATO, na což SSSR reagoval vytvořením Varšavské smlouvy. NATO se brzy stalo federací, čímž porušilo princip státní suverenity stanovené v článku 2 Charty OSN, který země třetího světa odsoudily na konferenci v Bandungu v roce 1955. V konečném důsledku i SSSR porušil Chartu OSN tím, že v roce 1968 přijal Brežněvovu doktrínu a vnutil ji členům Varšavské smlouvy.

Když byl SSSR rozpuštěn a někteří jeho bývalí členové vytvořili novou vojenskou alianci – ODKB, rozhodli se z ní udělat konfederaci v souladu s Chartou OSN.

Abychom objasnili význam pojmů federace a konfederace, uvedeme příklad. Během občanské války Seveřané vytvořili federaci, protože rozhodnutí jejich vlády byla závazná pro všechny státy, které do ní patří. Naproti tomu Jižané vytvořili konfederaci, protože každý členský stát zůstal suverénní.

V roce 1989 padla Berlínská zeď a padla železná opona a Němci chtěli opět sjednotit obě části Německa. To však znamenalo rozšíření NATO na území Německé demokratické republiky.

Sověti byli zpočátku proti.

Předpokládalo se znovusjednocení s neutrálním statusem území NDR. V důsledku toho generální tajemník Michail Gorbačov souhlasil s rozšířením NATO prostřednictvím znovusjednocení obou částí Německa za předpokladu, že se aliance nebude snažit rozšiřovat na východ.

Západoněmecký kancléř Helmut Kohl, ministr zahraničních věcí Hans-Dietrich Genscher a francouzský prezident François Mitterrand společně podpořili stanovisko Ruska: NATO se mělo zavázat, že nebude expandovat na východ. Americký prezident George W. Bush a ministr zahraničních věcí James Baker učinili v této souvislosti množství veřejných prohlášení a závazků vůči všem svým partnerům.

Po rozpadu SSSR vstoupily do Evropské unie tři neutrální země: Rakousko, Finsko a Švédsko.

EU a NATO jsou však jedna a tatáž entita, jen jedna civilní a druhá vojenská a obě sídlí v Bruselu.

Podle Smlouvy o Evropské unii ve znění Lisabonské smlouvy (čl. 42 odst. 7) je to NATO, kdo zajišťuje obranu Evropské unie bez ohledu na to, zda její členové jsou členy NATO nebo ne.

De facto tyto neutrální země po vstupu do Evropské unie přestaly být neutrální.

V roce 1993 v Kodani Evropská rada oznámila, že země střední a východní Evropy by mohly vstoupit do Evropské unie. Od té doby probíhá přístupový proces bývalých členů sovětského bloku hladce, navzdory tradičním připomínkám z Ruska.

Ale v 90. letech z bývalého Ruska nezbylo téměř nic. 90 lidí, kteří jsou nazýváni „oligarchy“, vyplenili celé jeho bohatství. Životní úroveň se zhroutila a průměrná délka života Rusů se snížila o 20 let.

Nikdo neposlouchal, co říkala Moskva.

Summit NATO v Madridu v roce 1997 vyzval země bývalého sovětského bloku, aby se připojily k Severoatlantické smlouvě. Po východním Německu (1990) byly předchozí sliby pětkrát porušeny.

V roce 1999 byla anektována Česká republika, Maďarsko a Polsko, poté v roce 2004 Bulharsko, Estonsko, Lotyšsko, Litva, Rumunsko, Slovensko a Slovinsko, v roce 2009 Albánie a Chorvatsko; v roce 2017 Černá Hora a v roce 2020 Severní Makedonie.

Ukrajina a Gruzie jsou také připraveny vstoupit do NATO, Švédsko a Finsko mohou opustit svou teoretickou neutralitu a také otevřeně vstoupit do Severoatlantické aliance.

To, co bylo nepřijatelné v roce 1990, je nepřijatelné i dnes.

Je nemyslitelné, aby rakety NATO byly rozmístěny pár minut od Moskvy. Podobná situace nastala v roce 1962. Spojené státy tehdy rozmístily rakety na hranici SSSR v Turecku. V reakci na to Sovětský svaz rozmístil rakety po boku Spojených států na Kubě. Americký prezident John F. Kennedy si uvědomil, že Pentagon zahnal Spojené státy do slepé uličky. Situaci se mu podařilo vyřešit prostřednictvím svého velvyslance při OSN. Tehdejší předseda Sboru náčelníků štábů USA, generál Lyman Lemnitzer, byl zaníceným protisovětským odpůrcem a měl v úmyslu vyvolat jadernou válku. Naštěstí jeho současný nástupce generál Mark Milley je mnohem chytřejší a se svými ruskými kolegy udržuje přátelské vztahy.

2. Porušování Charty OSN

Chartu OSN posoudilo 50 zemí v roce 1945 na konferenci v San Francisku, ještě předtím, než sovětská vojska obsadila Berlín a přinutila nacistickou říši vzdát se. Byla přijata jednomyslně. Od té doby ji podepsalo dalších 147 států, čímž se celkový počet signatářských států zvýšil na 197 států.

V Článku 2 ruského návrhu ze dne 17. prosince 2021 o uzavření bilaterální rusko-americké smlouvy o zárukách mezinárodní bezpečnosti se uvádí: „Smluvní strany se budou snažit zajistit, aby všechny mezinárodní organizace, vojenské aliance nebo koalice, v nichž je členem alespoň jedna ze Stran , dodržovaly zásady zakotvené v Chartě Organizace spojených národů“. Z výše uvedených důvodů to znamená úplnou transformaci NATO nebo jeho zánik.

V Článku 4 uvedeného návrhu se píše, že bývalé členské státy Sovětského svazu nemohou vstoupit do NATO. To znamená, že Estonsko, Lotyšsko a Litva by měly tuto organizaci opustit a Ukrajina a Gruzie by do ní neměly vstoupit.

Článek 7 ruského návrhu stanoví zákaz rozmisťování jaderných zbraní mimo vlastní hranice. To znamená okamžité odstranění atomových bomb nezákonně uskladněných například v Itálii a Německu, což je v rozporu se Smlouvou o nešíření jaderných zbraní z roku 1968.

Dodržování Charty OSN navíc vyžaduje návrat k původním pozicím OSN a upuštění od nezákonných praktik, kterými se tato organizace zabývá od rozpadu Sovětského svazu.

OSN postupně nejenže přestala splňovat požadavky samotné Charty, ale změnila se i na agenturu pro implementaci rozhodnutí USA. Například „Modré přilby“, které byly kdysi „mezipozičními silami“, se po rozpadu SSSR staly „mírovými silami“. Už je nebaví působit jako zprostředkovatel, když jsou obě strany ve válce, nyní prosazují dohodu o příměří. V minulosti zasahovaly do vztahu mezi oběma stranami s jejich výslovným souhlasem a dbaly na dodržování svých závazků. Dnes se souhlas stran nevyžaduje a dokonce ani dohoda mezi nimi. V praxi, více než dvacet let od kolapsu Ruska, Rada bezpečnosti podporovala rozhodnutí USA. Ve skutečnosti byly „Modré přilby“ primárně ve službách Pentagonu.

Nejzářnějším příkladem je případ Libye.

Spojené státy organizovaly a financovaly falešné svědectví před Radou OSN pro lidská práva v Ženevě, že Muammar Kaddáfí ničí svůj vlastní národ. Toto svědectví bylo potom předáno Radě bezpečnosti. Washington prosazoval rezoluci umožňující NATO zasáhnout na „ochranu lidu“ Libye před jejím „diktátorem“.

Když se tak stalo, NATO zakázalo africkým hlavám států přijít a zkontrolovat, co se skutečně děje, přičemž vyhrožovali, že všechny zabijí. Pak zbombardovali Libyi a povraždili asi 120 000 lidí, které údajně přišli „chránit“. V důsledku toho se země rozdělila na tři části a v Tripolisu se k moci dostali teroristé.

V případě Sýrie byl učiněn další krok.

OSN, která pověřila Arabskou ligu, aby na místě provedla vyšetřování s cílem ověřit zprávy o občanské válce, přerušila misi bez vysvětlení a nepoložila lize ani jednu otázku. Stalo se tak proto, že experti z 21 arabských zemí v předběžné zprávě zjistili, že americké informace jsou nepravdivé.

Následně USA jmenovaly Jeffreyho Feltmana, náměstka ministra zahraničních věcí Hillary Clintonové pro Blízký východ a zástupce generálního tajemníka Pan Ki-muna, který ekonomicky, politicky a vojensky koordinoval operace spojenců ve válce. Přestože tento pán dlouho páchal své ohavné zločiny pod jiným nebem, jeho prohlášení o hladomoru v Sýrii se dodnes opatrují v agenturách OSN.

To nás přivádí k otázce samotných agentur OSN. Mnohé z nich slouží jako zástěrka pro akce USA.

Například během epidemie Covid-19 si každý všiml, že příspěvky členských států této agentuře představují méně než 20 % jejího rozpočtu, zatímco dary samotné Nadace Billa a Melindy Gatesových tvoří 10 %. Ve skutečnosti jsou některé kroky WHO silně ovlivněny soukromými zájmy.

Nebo například Vitalij Čurkin, stálý představitel Ruska v Radě bezpečnosti, prohlásil, že v roce 2012 úřad vysokého komisaře OSN převezl stovky ozbrojených džihádistů lodí z Libye do Turecka, aby vytvořily takzvanou „Svobodnou syrskou armádu“.

To ale není všechno.

Během kolapsu Ruska Rada bezpečnosti přijala četné sankce vůči mnoha zemím. Mnoho vysokých představitelů OSN v praxi vidí, že tyto sankce způsobují hladomor a zabíjejí civilisty. Ale byly předloženy k hlasování a mohou být zrušeny zase jen hlasováním, proti čemuž jsou Spojené státy americké. Takzvané „sankce“ nejsou rozsudky vydané soudem, jsou to zbraně proti lidem používané jménem Organizace spojených národů.

Jelikož Washington už nyní nemůže nařídit jejich přijetí (sankcí), přijímá je jednostranně prostřednictvím dekretů a nutí Evropskou unii, svého vazala, aby je uplatňovala.

Evropané z unie tedy zabíjejí civilní obyvatelstvo a jako vždy ve jménu „demokracie“.

3. Rusko-čínská strategie

Na Západě rádi vyhlašují, co by se mělo stát, aby později řekli, že aha udělali jsme to. Ale nejčastěji neděláme nic pro to, aby se to stalo, jen vyčkáváme a předem se radujeme. Jedná se o takzvaný „efekt reklamy“. Ale v Rusku a Číně, kde se méně mluví, jen deklarují, co se určitě udělá. Nejčastěji však mluví o tom, co se již udělalo.

Když prezident Putin oznámí, že Spojeným státům ukáže, kde je jejich místo, nelze o tom vyjednávat. Rusko ví, že prezident Joe Biden se z toho nevykroutí. Míní ho k tomu přimět, i když pomalu, ale jistě. Moskva jako dobrý šachista předvídá následující tahy. Stačí, když ukáže svou sílu a je-li třeba, zasáhne. Například ruská armáda by mohla ukázat své hypersonické rakety v akci, aby každý viděl, že jsou schopny zničit jakýkoli cíl na světě. Nebo zaútočit na americkou armádu na území, které Amerika nelegálně okupuje.

15. prosince 2021 Moskva a Peking oznámily vytvoření vojenské aliance. Stalo se tak dva dny před zveřejněním návrhu smlouvy se Spojenými státy. Prezidenti Vladimir Putin a Si Ťin-pching vystoupili během videokonference na podporu ruského návrhu. Čína formálně trvá na zákonnosti tohoto požadavku. Přestože existuje mnoho čínsko-ruských neshod a dokonce i konfliktních bodů, jako například východní Sibiř, Moskva a Peking jsou nuceny se navzájem podporovat. Obě země se v nedávné minulosti staly terčem útoku Západu. Zažily jeho pokrytectví a nyní pochopily, že se navzájem potřebují, aby mu odolaly.

V posledních letech Rusko vyvinulo nové typy zbraní. V roce 2014 prokázalo, že dokáže vypnout komunikační a řídící systémy amerického torpédoborce USS „Donald Cook“ vybaveného systémem „Aegis“, který jej spojuje se všemi americkými raketovými odpalovacími zařízeními a dokonce i s letadlovou lodí jako je USS „Ronald Reagan“.

Následně v Levantě Rusko ukázalo, že dokáže zneškodnit všechny komunikační a řídící systémy NATO v okruhu 300 kilometrů. V současnosti má Rusko převahu i v konvenčních zbraních.

Francouzská technologie hypersonických zbraní, která se v NATO nepoužívala, byla zdokonalena Sověty a poté Rusy. Dnes je to rozhodující zbraň schopná provést jaderný útok proti jakémukoli cíli kdekoli na Zemi. Nosič opustí atmosféru, nabere rychlost na oběžné dráze kolem Země a po opětovném vstupu do atmosféry je nasměrován na vybraný cíl. Rychlost rakety je taková, že ji nikdo nemůže zachytit. Tyto zbraně činí „raketový štít“ NATO zbytečným. V současnosti má Rusko převahu i v jaderných zbraních.

Částečnou verzi poskytla Moskva Pekingu a pravděpodobně také Pchjongjangu. Admirál Christopher Grady, místopředseda Sboru náčelníků štábů USA, uznal technologickou převahu Ruska a řekl, že USA tvrdě pracují, aby je doběhly. Přestože prezident Donald Trump oživil vojenský výzkum, Pentagonu to potrvá dlouhá léta.

Syrská válka byla pro Moskvu příležitost otestovat obrovské množství nových typů zbraní, z nichž některé se ukázaly být mnohem lepší než ty západní. Krach rozsáhlého neadekvátního programu stíhaček F-35 zároveň ukazuje, že americký vojenský výzkum selhal. Toto víceúčelové letadlo bylo prodáno hlavně spojencům, ale americké letectvo ho opustilo a spoléhá se na výrobu starých F-16.

Kromě toho Čína vyvinula účinnou techniku ​​ničení satelitů, kterou zřejmě sdílela s Ruskem.

Zničení starého sovětského satelitu 15. listopadu 2021 v blízkosti Mezinárodní vesmírné stanice vyvolalo v NATO rozruch. Nyní mohou Čína a Rusko omráčit a oslepit všechny armády NATO během několika hodin.

Thierry Meyssan, politický konzultant, prezident a zakladatel „Réseau Voltaire“

pokec24.cz