Thierry Meyssan - Západoevropané připraveni o obranu
Thierry Meyssan - Západoevropané připraveni o obranu
26. 3. 2025
Nezařazené
Možné odstoupení Spojených států z jejich výsadního postavení v NATO, i kdyby z Severoatlantické aliance nevystoupily, vrací politický Západ zpět do jeho vlastních rukou. Jak lze zajistit mír na kontinentu? Projekt evropské obrany, který vypracovali François Mitterrand a Jacques Chirac, neumožňuje obranu evropského prostoru, ale pouze poskytuje EU prostředky k zásahu v případě zahraničních masakrů. Projekty Emmanuela Macrona a Keira Starmera odpovídají potřebám jejich zemí, ale v žádném případě potřebám kontinentu. Čas se však krátí, protože hrozí konflikty na severní Ukrajině, v Moldavsku a Bosně a Hercegovině.
Voltaire Network | Paříž (Francie) | 25. března 2025
Sídlo NATO na předměstí Bruselu. Při svém založení Aliance zaměstnávala mnoho bývalých nacistických důstojníků (včetně Klause Barbieho, který byl propuštěn pouze na výslovnou žádost Francie). Architekt, který navrhoval její nové sídlo, si nevšiml, že při pohledu z letadla reprodukuje zkratku SS.
Na četných jednáních v Paříži, Londýně a Bruselu o budoucnosti západní obranné politiky se uvažovalo o částečném nebo úplném vystoupení USA z NATO. Ukrajinská otázka byla pouhou záminkou, která zajímala jen několik účastníků.
CO ZNAMENÁ „STAŽENÍ USA“?
Donald Trump během svého prvního funkčního období zvažoval úplné vystoupení USA z NATO. Nakonec pouze tlačil na členské státy, aby zvýšily své rozpočty na obranu na 3 % HDP. Choval se jako „Jacksonovec“ a chtěl nahradit válku obchodem.
V té době se o této otázce uvažovalo pouze z hlediska finančních příspěvků jednotlivých členů. Přestože příspěvky jednotlivých členů do Atlantické aliance nejsou jasné, Pentagon poskytuje 16 % ročního rozpočtu a mnoho výhod, které mohou nabídnout pouze jeho ozbrojené síly. Aby se francouzský prezident Emmanuel Macron vyhnul placení svého podílu, prohlásil, že NATO má „ mrtvý mozek“. [1].
Současná situace je radikálně odlišná. Prezident Donald Trump musí okamžitě snížit výdaje: jeho země nashromáždila závratný dluh a zbankrotovala by, kdyby věřitelé požadovali jeho splacení. Před dvěma týdny jsem vysvětlil, že „Donald Trump se snaží zvládnout možný ekonomický kolaps ‚amerického impéria‘ Joea Bidena stejně, jako se Jurij Andropov, Konstantin Černěnko a Michail Gorbačov snažili zvládnout kolaps ‚sovětského impéria‘ Leonida Brežněva. [2].
Také Trump, stejně jako Gorbačov s Varšavskou smlouvou, nevystoupí z NATO, ale přestane ho platit. V praxi to znamená, že nevystoupí z Atlantické aliance, zatímco vystoupení z organizace NATO bude znamenat vzdání se velení. Od svého vzniku je NATO vedeno „vrchním velitelem spojeneckých sil v Evropě“ (SACEUR), který musí být Američan. V současné době generál Christopher G. Cavoli kombinuje tuto roli s funkcí velitele sil Spojených států v Evropě.
Dne 13. února Donald Trump informoval Marka Rutteho o nadcházejícím stažení amerických vojsk z Evropy a o tom, že se jeho země vzdává výsad SACEUR.
Zdá se, že právě této variantě dal prezident Trump 13. března během přijetí generálního tajemníka NATO Marka Rutteho v Bílém domě přednost: Spojené státy by byly jen další složkou Aliance, na stejné úrovni jako například Lucembursko.
Avšak bez značných zpravodajských a přepravních zdrojů Spojených států by NATO již nemělo žádnou projekční schopnost. Zredukovalo by se na soubor malých armád, z nichž žádná by se nemohla pohybovat mimo území svého státu.
CO ZNAMENÁ „EVROPSKÁ OBRANA“?
Během studené války plánovaly Spojené království a Spojené státy, které společně vedly Alianci, koordinovat západoevropské spojence tak, aby mohli být vysláni do bojů v Koreji. Bylo to „Evropské obranné společenství“ (EDC), které francouzští vlastenci, tedy sjednocení gaullisté a komunisté, v roce 1954 zmařili. Když se to nepodařilo, vytvořili Anglosasové „Západoevropskou unii“ (ZEU), jejímž úkolem bylo především organizovat vyzbrojování Německa.
François Mitterrand a Helmut Köhl vytvořili Eurocorps a společnou zahraniční a bezpečnostní politiku, aby jejich země už nikdy proti sobě nebojovaly.
Během sjednocení Německa v roce 1991 se Evropské hospodářské společenství na základě Maastrichtské smlouvy přeměnilo na Evropskou unii. Nyní mají „společnou zahraniční a bezpečnostní politiku“ (SZBP). Nicméně zatímco během válek v Jugoslávii byl vytvořen Eurocorps, Německo podporovalo Chorvatsko, zatímco Francie Srbsko. V prosinci 1998 na summitu v Saint-Malo však Velká Británie přijala myšlenku evropské obrany nezávislé na NATO. O několik dní později Evropané rozšířili SZBP o „společnou evropskou bezpečnostní a obrannou politiku“ (ESDP), kterou byl pověřen bývalý generální tajemník NATO Javier Solana. Od té doby byla EU z vlastní iniciativy připravena organizovat mírové operace.
Tony Blair a Jacques Chirac vytvořili společnou evropskou bezpečnostní a obrannou politiku, aby EU mohla organizovat společné mírové operace.
V roce 2003, kdy se na konci druhé konžské války v Ituri vzájemně zabíjely znepřátelené milice Lendu a Hema, vydal generální tajemník OSN Kofi Annan výzvu, na kterou Evropská unie reagovala. Vznikla operace Artemis: zúčastnilo se jí více než 2 000 vojáků z 18 zemí. Ve skutečnosti tvořili čtyři pětiny sil Francouzi.
V návaznosti na tuto operaci navrhly Francie, Velká Británie a Německo vytvoření Evropské obranné agentury (EDA), odpovědné za rozvoj vojenských schopností, výzkum a vyzbrojování. V návaznosti na tento impuls byla v roce 2009 Lisabonskou smlouvou vytvořena Evropská služba pro vnější činnost (ESVČ), jejímž úkolem je řídit civilní a vojenské zdroje EU pro reakci na krize. V roce 2015, po útocích v Bataclanu a Saint-Denis, které sponzorovalo Turecko [3], se Francie odvolala na ustanovení EU o vzájemné obraně (čl. 42 odst. 7 Lisabonské smlouvy).
Federica Mogheriniová a 23 ministrů obrany EU (na snímku Ursula von der Leyenová zastupuje Německo) aktivovali stálou strukturovanou spolupráci (PSC), která umožňuje několika státům EU spolupracovat na společných vojenských akcích v rámci Unie.
V roce 2016, po vystoupení Spojeného království z EU, navrhla vysoká představitelka EU pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku Federica Mogheriniová „Globální strategii Evropské unie pro zahraniční a bezpečnostní politiku“ (EUGS). V roce 2017 byla aktivována stálá strukturovaná spolupráce (PESCO), kterou stanovila Lisabonská smlouva. Plánuje sdružit „tvrdé jádro“ států kolem inkluzivních a ambiciózních projektů, realizovaných vedle společných akcí. Současně se vytváří Evropský obranný fond, který má usnadnit financování této posílené spolupráce.
V souvislosti s válkou na Ukrajině, kde se EU staví na stranu ukrajinských „integrálních nacionalistů“ proti Rusku, se věci urychlují: Brusel mobilizuje desítky miliard eur na výrobu zbraní a jejich darování Ukrajině. Současně NATO koordinuje evropské armády kolem bojiště, aby shromažďovaly vojenské informace a pomáhaly ukrajinské armádě. Tato symbióza je náhle zpochybněna znovuzvolením prezidenta Donalda Trumpa.
JAKÉ MOŽNOSTI SE ZÁPADNÍM EVROPANŮM OTEVÍRAJÍ?
Když některým Evropanům (především Francii, Německu a Dánsku, nikoli však pobaltským státům, Polsku nebo Rumunsku) začalo být jasné, že Spojené státy, opouštějící ukrajinské „integrální nacionalisty“, hodlají uzavřít s Ruskem separátní mírovou dohodu, ocitli se Západoevropané (tj. s Velkou Británií, která není členem EU a bez Ruska) před hotovou věcí.
Různá improvizovaná setkání v Paříži, Londýně a Bruselu umožnila vypracovat plán, jehož cílem bylo zabránit chaosu, který by náhlé stažení amerických vojsk z Evropy nevyhnutelně vyvolalo. Všichni účastníci se shodli na tom, že (1) musí získat zbraně, které v současnosti nemají, a (2) že musí vycvičit nové vojáky. Takový plán by přinesl ovoce až za 5 až 10 let. [4]. Prozatím všichni Západoevropané víceméně považují Rusko za nebezpečného potenciálního nepřítele. Ve skutečnosti za současného stavu věcí nehrozí, že by Rusko napadlo své sousedy. Moskva nikdy nenapadla Ukrajinu; pouze provedla „ speciální vojenskou operaci“ proti „integrálním nacionalistům“ v souladu s rezolucí Rady bezpečnosti OSN č. 2202. Po válce na Ukrajině však existuje reálné riziko polské invaze do východní Haliče, rumunské invaze do Moldavska a především odtržení Republiky Srbské od Bosny a Hercegoviny [5].
Otázka, kdo povede „koalici ochotných“ na obranu Ukrajiny proti Rusku, je proto obzvláště obtížně řešitelná. Paříž a Londýn spolu soupeří vzhledem k tomu, že Francie a Spojené království jsou jedinými dvěma jadernými mocnostmi v této skupině. Atomová bomba je však někomu bez věrohodné konvenční obrany k ničemu. Výhoda, kterou Paříž a Londýn prosazují, tedy neexistuje ani pro ně, ani pro jejich spojence.
Rumunsko již dalo jasně najevo, že francouzský jaderný deštník nepotřebuje (což znamená, že nadále počítá s deštníkem Spojených států) [6]. Pokud jde o Londýn, velká část ministerstva zahraničí tvrdí, že nemá smysl dělat plány do budoucna a že by bylo lepší zaměřit se na spojenectví s Čínou proti Rusku.
Připomeňme, že Evropská komise je historicky vzdáleným dědicem Vysokého úřadu Evropského společenství uhlí a oceli (ESUO). V tomto ohledu její předsedkyně Ursula von der Leyenová pokračuje v politice svého předchůdce Waltera Hallsteina.
Tento vysoký evropský úředník byl však ve 30. letech 20. století právníkem, který z pověření kancléře Adolfa Hitlera vypracoval projekt Neuordnung Europas (Nový evropský řád). Paní von der Leyenová proto usiluje o vytvoření evropské armády na obranu EU. Tato vize má však ještě menší šanci na uskutečnění než vize prezidenta Emmanuela Macrona a premiéra Keira Starmera, protože NATO nelze vytvořit… bez zdrojů NATO.
Thierry Meyssan
[1] „Emmanuel Macron varuje Evropu: The Economist, 7. listopadu 2019.
[2] „Řídí Donald Trump možný kolaps ‚amerického impéria‘?“, Thierry Meyssan, překlad Roger Lagassé, Voltaire Network, 11. března 2025.
[3] „“Nepřípustný projekt pseudokurdistánu“, autor: Thierry Meyssan, překlad: Pete Kimberley, Voltaire Network, 7. prosince 2015. 4] „Erdoğan ohrožuje Evropskou unii“, Recep Tayyip Erdoğan , překlad Pete Kimberley, Voltaire Network, 18. března 2016. „ La Turquie revendique le bain de sang de Bruxelles “, par Savvas Kalèndéridès , překlad Christian Haccuria, Réseau Voltaire, 24. března 2016. „Mohammed Abrini je britský informátor“, překlad Anoosha Boralessa, Réseau Voltaire, 28. června 2016.
[4] „Evropské vojenské mocnosti pracují na 5-10letém plánu, jak nahradit USA v NATO“, Henry Foy & Ben Hall, Financial Times, 20. března 2025.
[5] „Postoj Republiky srbské k současné ústavní krizi v Bosně a Hercegovině“, Željka Cvijanović, Voltaire Network, 6. března 2025.
[6] „Rumunsko nepotřebuje francouzský jaderný deštník – poradce úřadujícího prezidenta“, Tass, 17. března 2025.
Překlad Deepl
Zdroj + https://kispep.wordpress.com
