The Saker - Systémový kolaps americké společnosti začíná
The Saker - Systémový kolaps americké společnosti začíná
30. 6. 2020 Janinna
Žiji ve Spojených státech 24 let a během tohoto dlouhého období jsem byl svědkem mnoha krizí, ale to, co se dnes děje, je skutečně jedinečné a mnohem vážnější než jakákoli předchozí krize, na kterou si vzpomínám.
Chtěl bych začít tím, že se domnívám, že nepokoje, které, jak vidíme, se odehrávají ve stovkách amerických měst, nezačaly kvůli obecně proklamovaným skutečnostem.
Nepokoje NEJSOU kvůli:
1. rasismu nebo „bílým privilegiím“.
2. policejnímu násilí.
3. sociálnímu vyloučení a zoufalství.
4. chudobě.
5. Trumpovi
6. liberálům házejících dříví do ohně sociálního požáru.
7. vnitřnímu boji amerických elit/hlubokého státu.
Nejsou kvůli tomu, protože tohle všechno zahrnují a mnohem více.
A i když je pravda, že všechny tyto faktory jsou skutečné (alespoň do určité míry a nehledě na rozdíl mezi příčinou a následkem), žádný z nich není skutečnou příčinou toho, čeho jsme byli svědky.
Z větší části jsou všechny výše uvedené důvody, spouštěč, ale skutečným důvodem toho, co se dnes děje, je systémový kolaps americké společnosti.
Další věc, kterou bychom si měli také pamatovat, je, že důkaz korelace není důkazem příčinné souvislosti.
Vezměme si například článek CNN nazvaný „US black-white inequality in stark charts“, který plně kombinuje dva koncepty a obsahuje následující větu:
„Tato nerovnost existuje kvůli dlouhodobé politice, která vylučovala a zneužívala černošské Američany,“ uvedla Valerie Wilson, ředitelka programu pro rasu, etnicitu a ekonomiku v Institutu pro ekonomickou politiku, nakloněnému levicové skupině.
Slovo „kvůli“ jasně označuje příčinnou souvislost, ačkoli v článku nebo datech to nic nepodporuje. Americká média jsou plná takových asociací korelací a příčin, avšak je to málokdy odsouzeno.
Společnost, jakákoli společnost, pro normální fungování vyžaduje řadu faktorů, které vytvářejí sociální kontakt. Přesný seznam těchto faktorů bude záviset na každé jednotlivé zemi, ale obvykle zahrnují určitý druh sociálního konsensu, uznání vlády a jejích institucí (většinovou částí obyvatel), sjednocující ideologie nebo alespoň společné hodnoty, přítomnost stabilní střední třídy, přiměřenou naději na existenci „sociálního výtahu“, vzdělávací instituce, a tak dále.
A konečně, byť cynicky, vládnoucím elitám jít vždy na ruku, pokud poskytují dostatečnou zábavu (TV) a chléb ( jídlo ) … „Chléb a hry“ … pro většinu občanů.
To platí vždy pro autokratické/totalitní společnosti, které na rozdíl od liberálního mýtu, obvykle podporuje velká část populace (snad proto, že tyto režimy jsou často schopny uspokojit základní potřeby společnosti).
Řekl bych, že právě teď americká vláda téměř úplně ztratila schopnost poskytnout některý z těchto faktorů nebo jednat takovým způsobem, aby navázala přerušený sociální kontakt.
Ve skutečnosti to, co můžeme pozorovat, je pravý opak:
americká společnost je extrémně rozdělena, stejně jako vládnoucí třída USA (což je ještě důležitější).
A nejen to, ale po zvolení Trumpa, všichni nenávistníci Trumpa podkopali nejen legitimitu Trumpa, ale celého politického systému, který umožnil jeho zvolení.
Opakuji to již mnoho let: tím že říkají „to není můj prezident“, nenávistníci Trumpa delegitimují nejen Trumpa osobně, ale celou výkonnou vládní moc jako takovou.
[Poznámka: Toto je naprosto úžasný jev: zatímco po dobu téměř čtyř let Trump ničil americkou říši zvenčí, Trumpovi nenávistníci strávili stejné čtyři roky tím, že ničili USA zevnitř! Podíváme-li se dále (z větší části na vymyšlené) rozdíly mezi republikány a demokraty, vidíme, že jednají jako druh demontážního týmu,
a i když vášnivě nenávidí jeden druhého, přispívají obě strany ke zničení jak Říše, tak i Spojených států.
Pro kohokoli, kdo studuje dialektiku, je to docela předvídatelné, ale bohužel dnes již dialektiku neučí, proto vidíme ohromený výraz na tvářích většiny].
A konečně je zcela zřejmé, že při všech komentářích ohledně podpory pouze „pokojných protestujících“ a odsouzení „lupičů našich měst“ většina amerických médií (stejně tak alternativní média) není schopna morálně/eticky posoudit, co se děje.
Mám na mysli následující:
Americká liberální média v podstatě tím, že opakují mantru, že „černý hněv je legitimní“, protlačují schválení násilí a loupeže.
Koneckonců, pokud je „hněv“ černochů legitimní a pokud „privilegia bílých“ skutečně existují, pak je zcela „pochopitelné“, že tento „hněv“ se „někdy“ vymkne kontrole a vede k „excesům“, které jsou „politováníhodné“.
Stačí se podívat na Bidena a klečícího před černošským demonstrantem:
Biden a jeho příznivci samozřejmě budou tvrdit, že Biden poklekl pouze před roztomilou holčičkou a jejím pokojně protestujícím otcem, ale ve spojení s rétorikou Bidena a jeho příznivců (včetně čtyř bývalých amerických prezidentů!), s útoky na „zákon a pořádek“ Trumpa, věřím, že fotografie takového druhu vysílá úplně jinou zprávu: … pokračujte v „protestech“, protože jsme na vaší straně.
Ovšem když to přichází od takových jako Biden – jasným symbolem 1% elity a skvělým příkladem „privilegií bílých“ – jen to ukazuje, že pokrytectví amerických politiků ve skutečnosti nezná hranice a míru.
[Poznámka: Je třeba poznamenat, že tyto nepokoje také představují potenciální nebezpečí pro obě části strany u moci: pro demokraty jsou tyto nepokoje pravděpodobně poslední šancí zabránit Trumpovi v opětovném zvolení, ale pokud demokraté budou nepokoje příliš jasně podporovat, mohlo by se to obrátit proti nim a nasměrovat proti nim všechny vystrašené příznivce „práva a pořádku“.
Ale pokud nepokoje nepodpoří, dosáhnou odklonu hlavní části voličů (tavicí kotel různých druhů „menšin“ prosazující jejich úzkou politiku identity) podobně, pro Trumpa je to příležitost ukázat svůj mandát „práva a pořádku“ a slíbit bílým a relativně malému počtu černochů mezi jeho voliči, že je bude chránit.
Pokud však bude příliš přímočarý a pokud jeho nařízení, by mnozí mohli považovat za nespravedlivé nebo nepřiměřené použití síly (což je téměř všude), riskuje odliv mnoha umírněných republikánů k demokratům (nebo je alespoň odradí od hlasování).
Jinými slovy, obě frakce stran mají pocit, že nepokoje jsou příležitostí i hrozbou, a proto žádná frakce nemůže vyjít a upřímně říct skutečné důvody nepokojů].
Domnívám se, že stejná zpráva o slabosti a dokonce i pokorné impotenci je vyslána pokaždé, když policista klečí před pokojnými demonstranty. I když by se mohlo předpokládat, že se jedná o akt soucitu, možná omluvu, jediná věc, kterou zde demonstranti uvidí, je silný signál, aby se místní úřady vzdaly, a já to považuji za extrémně nebezpečné.
Ano, v USA je mnoho rasistů, existuje mnoho krutých a nekompetentních policistů. A ano, mnoho mých černých přátel má pocit izolace a zneužívání ze strany policie.
Ale hodně cestuji po celém světě, chci vás ujistit, že Spojené státy s největší pravděpodobností nemají nejhorší policajty. Ve skutečnosti si myslím, že většina americké policie jsou slušní lidé. Ještě důležitější je, že tito policajti jsou „tenkou modrou čarou“, která chrání společnost před zločinci.
Ačkoli věřím, že američtí policejní důstojníci by měli být více vzdělaní, lépe vyškolení, s lepším vedením a lepší kontrolou, uvědomuji si také, že v krátkodobém horizontu k nim neexistuje žádná alternativa.
Je skvělé snít o vzdělaných, pokojných a nerasistických policistech, ale pokud z rovnice odstraníte stávající policejní síly, pak k nim neexistuje žádná alternativa (národní garda nebo pravidelné ozbrojené síly nejsou kvalifikované a v žádném případě nemají nezbytný výcvik pro zacházení s civilisty), zejména ve státech, kde úspěšně dokončili 2. Pozměňovací návrh prostřednictvím toho, čemu říkám „smrt z tisíců regulačních škrtů“ (včetně New Yorku a New Jersey).
Pak je tu také to, co Solženicyn nazval „úpadkem odvahy“ na Západě: velká většina amerických politiků skutečně ztratila schopnost kritizovat černochy, i když je zřejmé, že mnoho současných problémů černého obyvatelstva v USA je způsobeno samotnými černochy: mám na mysli skutečně vulgární, obscénní a obecně nechutnou „rapovou kulturu“, ve které většina mladých černochů „získává vzdělání“ od dětství, nebo to kolik černošských mladých lidí s vymytými mozky považuje členy gangů a pouliční prostitutky za měřítko toho, jak vypadá „vzor“ ve smyslu pro oblékání, jazyk a chování obecně.
Věřím, že každému, kdo žije ve Spojených státech, je zřejmé, že černoši velmi často (z větší části) jsou příčinou vlastní chudoby: mohu říci že moji jamajští přátelé a přátelé z tropické Afriky (žijící v USA) mi mnohokrát řekli, že:
a) věří, že černoši v USA mají příležitosti, jaké by nikdy neměli v Africe nebo na Jamajce;
b) místní černoši často odmítají africké a jamajské černochy, protože se v americké společnosti cítí mnohem lépe.
Mohu také potvrdit skutečnost, že jsem viděl mnoho anti-hispánských výpadů, pocházejících od amerických černochů. A co se týče vnímání černých Asiatů, musíme jen vzpomenout na nepokoje v Los Angeles v roce 1992.
A nakonec věřím, že mnozí (většina?) ve Spojených státech ví, že nejsilnější a nejčastější formou rasismu ve Spojených státech je nálada proti bílým, zejména ze strany černochů zapojených do politiky.
Osobně dosvědčím o tom, že ve Spojených státech existuje mnoho případů rasismu proti bílým.
Nejenže jsem to zažil sám (žil jsem ve Washingtonu v letech 1986–1991), ale dobře to dokumentují lidé jako Colin Flaherty, jejichž knihy ‚White Girl Bleed A Lot‘: The Return of Racial Violence to America and How the Media Ignore It a Knockout Game a Lie?: Awww, Hell No! , jsou vynikající příklady černošského násilí a rasismu proti bílým.
Ale kdokoli se odváží naznačit, že sami američtí černoši, alespoň částečně, jsou zodpovědní za svůj vlastní osud, okamžitě dostane štítek „rasista“.
Pro ty z vás, kteří nežijí ve Spojených státech, bych doporučil jednoduchý myšlenkový experiment:
bude to trvat jen 20–30 minut, podívejte se na videa „pokojných protestů“ i „brutálních nepokojů“ a pečlivě se dívejte nejen na to, co nosí protestující, ale také jak vystupují, jak se chovají, jak mluví a co říkají, a položte si sami sobě jednoduchou otázku – chtěli byste je vzít k sobě do práce a platit jim slušný plat? Velmi pochybuji, že by to mnozí z vás udělali. Upřímně řečeno, většina z těchto rebelů je nekontrolovatelná, a to nemá nic společného s „rasismem“.
Fakt zůstane faktem: to, čemu se někdy říká „kultura MTV“, není ve skutečnosti nic jiného než systematické oslavování kriminálního chaosu.
Slavné rapové hity „ Fuk Da Police “ nebo „ Kill d’White People “, řekl bych, že 99% rapu je oslavování všech nejhorších problémů černošských komunit v USA (drogy, násilí, promiskuitní sex, alkoholismus, oslavování kriminálního chování v ulicích a ve vězení, atd.).
Zdá se však, že většina amerických politiků je paralyzována a cítí potřebu předstírat, že je takzvanou „černou kulturou“ zcela fascinována. Ale všechno je ještě horší.
Spolu s vyhýbavou vládnoucí politikou, která se neodváží nazývat kámen kamenem a která (předstírá), propaguje „kulturu“, která oslavuje násilí a nenávist vůči všem netrestaným, včetně černochů, kteří dodržují zákony, kteří se nazývají „Tomové“ a kteří jsou úplně odděleni, jako v tomto „nádherném“ rapu s následujícími verši:
„Pak jsou niggas, které jsou černější než noc, kteří chodí po městě a říkají, že jejich nejlepší přátelé jsou bílí, takoví niggas budou viset na stromě, spalte je zaživa a ať to všichni vidí.“
(plný text zde a zde)
Dále přidejte zcela nefunkční stát, který je zabrán a ovládán malým gangem neslušně bohatých, narcistických sukin synů (všech ras, včetně černochů), přidejte naprostý nedostatek jakýchkoli skutečných sociálních příležitostí, poté přidejte pandemii COVID a nejhorší recesi v americké historii s rekordně vysokou míru nezaměstnanosti mezi těmi, kteří byli schopni pracovat (kluci se spuštěnými kalhotami, nadměrným tetováním, s bohatým rejstříkem trestů a obecným nedostatkem profesionality by nikdy nedostali práci,
a to ani při rostoucí ekonomice).
Pak máte relativně lokální „ohnisko“ (jako vražda George Floyda bandou agresivních debilů v uniformě), takže vypukne požár, který se okamžitě šíří po celé zemi, zejména proto, že kromě černochů existuje velmi mnoho dalších skupin, kteří chtějí „prosadit“ svůj program na Black Lives Matter nebo Antifa (samozřejmě mám na mysli skutečnou hojnost Trumpových nenávistníků, kteří nikdy neuznali jeho zvolení).
První závěr: Toto není americká verze „žlutých vest“!
Někteří mohou být v pokušení říci, že to, co vidíme v USA, je americká verze francouzských „žlutých vest“. Ujišťuji vás, že tomu tak není. Na jedné straně mají „žluté vesty“ velmi jasný politický program.
U protestujících v USA tomu tak není. Dále jsou „žluté vesty“ z větší části mírumilovné a většinu násilí vyvolala francouzská policie (včetně používání falešných rebelů).
Ačkoli v USA rozhodně existují mírové protesty, ani BLM, ani AntiFa ve skutečnosti neodsoudily vzpoury a nepokoje (a proč, když americká média a politici nenajdou odvahu tak učinit?).
A konečně, francouzské vládnoucí třídy a média nedemonstrovaly takové „pochopení“ pro vzpoury, i když Macron ve snaze vypadat „cool“ (což selhalo) zapózoval se dvěma „bandity“:
Nejen Biden, také v Evropě …
Závěr 2: nejedná se o revoluci nebo občanskou válku
Někteří si představují, že jsme dnes svědky revoluce nebo občanské války. Věřím, že to není ani jedno, ani druhé. Pro revoluci musí existovat síla schopná změnit nikoli jen lidi u moci, ale zásadně změnit režim, politiku a nahradit je druhým.
Prohlášení «Black lives matter» nebo rabování obchodů, nebo dokonce požadavky na zastavení financování policie, tento druh potenciálu nemají.
Pro občanskou válku jsou zapotřebí alespoň dvě strany, z nichž každá má jasnou politickou agendu.
Vzhledem k tomu, že skutečná moc v USA je před společností skrytá, v USA neexistuje potenciál pro občanskou válku „lidé proti vládcům“.
Občanská válka „pravice/konzervativci proti levici/liberálům“ je také nemožná, protože jak pravice, tak levice v USA jsou vlastně ovládány „hlubokým státem“, který není ani liberální, ani konzervativní.
A konečně „repríza“ mezi Severem a Jihem je také nemožná, protože současné USA ve skutečnosti nejsou rozděleny v linii Sever/Jih.
Z geografického hlediska existuje něco jako rozdělení – „velká města versus zemědělské části USA“, ale to je i na severu i jihu země.
Místo toho jsme svědky sociálního rozdělení USA na „zóny“ a některé z nich se cítí mnohem lépe než jiné (velká města s velkým počtem černochů v horší situaci, z větší části malá bílá městečka v mnohem lepším postavení, a to v jednom a tom samém státu).
V některých z těchto „zón“ uvidíme ještě více takových druhů aktů sebeobrany.
Tento druh konfrontace, i když není násilný, je další ilustrací státu, jednoduše neschopného převzít odpovědnost a chránit lidi.
Závěr 3: Jedná se o vzpouru, která spustila systémový kolaps americké společnosti.
Říkám tomu, co se dnes děje, povstání: násilné povstání nebo vzpoura proti úřadům jako takovým.
Když zapálíte policejní stanici, pak „neprotestujete“ proti akci několika policistů, ne – to, co děláte, je vyhnání policie z vaší čtvrti (To znám osobně. V Argentině jsem žil na předměstí Buenos Aires, kde tak často útočili na policejní stanici, že byla uzavřena a nikdy nebyla obnovena).
A protože v civilizované společnosti by měl mít stát monopol na legitimní použití síly, ve skutečnosti odmítáte moc a legitimitu státu, který kontroluje policejní síly.
Tato vzpoura pravděpodobně nevystrnadí Trumpa z jeho funkce (protože se nejedná o převrat nebo revoluci), ale anti-Trumpovská frakce vládnoucí elity nyní výslovně schválila strategii „čím hůře, tím lépe“ jednoduše proto, že si uvědomují, že tyto nepokoje jsou pravděpodobně jejich poslední šancí obvinit ze všeho Trumpa
(a Rusko, proč ne?) a možná, jenom možná ho porazit v listopadu.
Právě teď všichni vidíme, to co lze nazvat pouze vláda davu (technicky „Ochlokracie“).
Ale davy lidí, bez ohledu na to, jak násilné, zřídkakdy uspějí při dosahování smysluplných politických výsledků, protože jednají „proti něčemu“ a ne „za něco“.
To je důvod, proč skutečné vládnoucí třídy (v zákulisí) musí používat tyto davem poháněné nepokoje k dosažení politické výhody. Řekl bych, že doposud v tom ani demokraté ani republikáni neuspěli.
Ale před námi je dlouhé a extrémně nebezpečné léto a všechno se může změnit.
Bez ohledu na to, zda nějaká frakce uspěje ve využívání nepokojů, dnes vidíme systémový kolaps americké společnosti. Tím nechci říci, že USA zmizí, vůbec ne. Ale jak trvalo asi tucet let, než se Sovětský svaz úplně zhroutil (přibližně 1983–1993), i USA by potřebovaly mnoho let, aby se zhroutily.
A jak se v roce 1999 začalo rodit nové Rusko, tak se vynoří z tohoto kolapsu i nové USA. Úplný a konečný kolaps je extrémně vzácný, v podstatě pouze iniciuje dlouhý a potenciálně velmi nebezpečný proces transformace, jehož výsledek je téměř nemožné předvídat.
Stejně jako se ruský národ musel přestat zabíjet hloupými sny o „demokracii“ a vypořádat se s reálnými problémy Ruska, museli by i občané USA najít odvahu čelit skutečným problémům, frontálně a vědomě.
Pokud to nedokážou, pak se země s největší pravděpodobností jednoduše rozpadne na četné a vzájemně nepřátelské části.
Čas ukáže.
pokec24.cz
