České národní listy

K předcházejícímu svědectví, jako jedinému ze 34, považujeme za potřebné uvést následujících pár vět. Jednou z nezmapovaných stránek naší historie jsou osudy a postavení Čechů, kterým nebylo dovoleno po přijetí mnichovského diktátu přestěhovat se do okleštěného Československa a později po vyhlášení do Protektorátu Čechy a Morava. Důvodem byla doložka – součást Mnichovské dohody, podle níž naše vláda byla povinna zachovat – zaručit a nenarušit provoz všech služeb, továren, dopravy, výroben apod. O povolení k přestěhování museli občané žádat písemnou formou a toto bylo podmíněno souhlasem  obou stran, jak německé, tak české. To se netýkalo státních zaměstnanců. Na děti z rodin česko-německých – tj. smíšených manželství se automaticky pohlíželo z hlediska zákona jako na Němce a uplatňovaly se na ně německé zákony v plné míře, tedy i povinnost sloužit v německé armádě. V první fázi války byly pro menší spolehlivost pouze u pracovních a technických jednotek – tedy beze zbraní, později i se zbraní. Češi, kteří zůstali v Sudetech, se museli podřídit v plné míře německým zákonům, za což prožívali po válce mnohá příkoří a ponižování. To je hlavní důvod, proč je tak obtížné dosud žijící pamětníky přesvědčit a získat k podání svědectví. Kéž zveřejnění tohoto svědectví se stane předmětem či výzvou k našim odborníkům – historikům.

V. Jurásek

Z knihy "Soužití Čechů a Němců na Znojemsku", vydaly České národní listy ve spolupráci Kruhem občanů ČR vyhnaných v r. 1938 z pohraničí.