Svým způsobem jsem měl štěstí, protože jsem přežil, vrátil se domů a přes všechnu zlobu se dočkal vrácení cti a češství
Svým způsobem jsem měl štěstí, protože jsem přežil, vrátil se domů a přes všechnu zlobu se dočkal vrácení cti a češství
Denně nás vodili do práce. Po cestě do plzeňského pivovaru, kde jsme čistili sklepy, nás vyzuli z amerických bot výměnou za jejich rozbité. Toto se opakovalo i další dny, kdy opět přišli v rozbitých a vyzuli další. To samé se dělo s oblečením, takže za chvíli jsme vypadali jako pobudové. Bránu do pivovaru skoro 4 m vysokou jsme jak při cestě do práce, tak z práce museli přelézat, zatímco strážní prošli brankou a bavili se „cvičením opic“. Práce nebyla špatná, jídla málo.
Horší byl další tábor v Ostravě – úplný stát ve státě, kde strážní pod vedením velitele tábora vládli neuvěřitelně surově. Pro ilustraci poměrů v táboře tento příklad: Mezi námi byl poslanec německé sociální demokracie z první republiky. Jeho žena a dcera si jej přišly vyzvednout, protože se rozhodly odstěhovat se do Německa - jako antifašisté. Strážní je doslova bičem hnali od brány, plačící a v šoku z tohoto jednání. Druhý den se vrátili s příkazem k propuštění podepsaným samým prezidentem Benešem. Zrovna jsme byli po snídani a nastoupeni k odchodu do práce. Aby ženám velitel dokázal, kdo tady poroučí a je tady pánem, dal donést lavici, přivlékli poslance, strhli košili, dva strážní jej přidržovali a třetí důtkami zbičoval do krve. Ženy i my se na to museli dívat a velitel řval: „Tady nemá nějaký Beneš co nařizovat, tady rozhoduji jenom já.“ Pak jsme sfárali a s námi i zbičovaný poslanec. Po vyfárání jsme se dozvěděli, že přijelo vojsko, obstoupilo tábor a donutilo velitele sfárat, přivést poslance, umýt jej a ošetřit a předat rodině. Za tříleté mé putování po táborech jak v Evropě, tak v Americe jsem se nesetkal s tak surovým terorem - to až doma.
Dostal jsem pozvání do Znojma před „očistnou komisi“ – dali mi dva dny k vyřízení a pak jsem konečně jel. Po šesti letech jsem se setkal s rodiči. Komise zasedla vedle obchodního domu Baťa v bývalém okresním hejtmanství. Sedělo tam asi šest „soudců“. Komunisty zastupoval nějaký Zejda a Nejezchleb, kterého jsem znal už z první republiky. Když přišel Hitler nechal se přejmenovat na Vach – po manželce. No a teď tady sedí a znovu se jmenuje Nejezchleb. To bylo i přes všechno, co jsme prožil, příliš, a tak jsem ze Znojma docela rád a otřesen odjel zpět do tábora.
V dole jsem pracoval až do 25.9.1946, kdy mne ze zdravotních důvodů (další zhoršení zraku) museli propustit. Ve Znojmě jsem se hlásil na pracovním úřadě, byl za Michalským kostelem v budově, kam jsem chodil do německé obchodní školy. Nezajímalo je, co umím, jaké mám školy, potřebovali pomocnou sílu k pokrývačům, tak bylo přes můj zrakový handicap rozhodnuto. Zachránil mne pan Stáňa, poslanec lidové strany, který „zabral“ v Oblekovicích zlatokopy vydrancovanou usedlost po Němcích, kde začal hospodařit. Měl nárok na pomocníka. U něj jsem pracoval do podzimu 1947, kdy jsem přešel ke stavitelovi Smejkalovi a dělal na různých stavbách, později v kanceláři – mzdy a rozpočty staveb. Stále jsem byl veden jako dělník, neboť jsem pořád neměl vyřízené občanství, o což se docela úspěšně staral Bohuš Klempa. Pro představu o bezmocnosti jednotlivce proti zlobě a bezmezné sobeckosti spojené s úřední byrokracií – tato strohá fakta:
- 2.7.1946 podal můj otec za mne žádost o udělení osvědčení o národní spolehlivosti,
- 24.10.1946 nevyhověla rada ONV žádosti o udělení osvědčení o národní spolehlivosti,
- 14.11.1946 odvolávám se proti výměru ONV,
- 26.2. 1947 předvolání k výslechu soudu,
- 23.4.1947 Krajský soud ve Znojmě uvědomuje, že zastavil trest, říz. vedené proti mně,
- 3.5.1947 obsílka k trestnímu řízení k referátu národní bezpečnosti,
- 7.5.1947 trestní nalézací komise mě osvobozuje,
-7.7.1947 žádost na Zemský nár. výbor o vystavení vysvědčení národní spolehlivosti,
-20.7.1948 ONV – bezpečnostní referát zahajuje revizi trestního řízení,
-11.10.1948 předvolání na bezpečnostní výbor k trestní nalézací komisi (ta mě 7.5.1947 osvobodila,
-12.10.1948 ONV – trestní nalézací komise mne zase osvobozuje,
-26.4.1949 Krajský NV ukládá ONV ve Znojmě, aby vystavil přímo osvědčení o čsl. státním občanství, protože jsem se k německé národnosti vůbec nepřihlásil.
Tolik k mému vyprávění o životním příběhu jednoho obyčejného znojemského Čecha, v té době kluka, který nechtěl být ani Němcem, ani vojákem, ale přesto z něj udělali nejen vojáka, ale i nedobrovolného cestovatele po té šišaté zeměkouli. Svým způsobem jsem měl štěstí, protože jsem přežil, vrátil se domů a přes všechnu zlobu se dočkal vrácení cti a češství. Byli další, nejen ze smíšených manželství, ale i z českých manželství, kteří jako vojáci nepřežili – nevrátili se. O těchto svých občanech republika a její učebnice mlčí.
Q. K. Znojmo, narozen 31.10. 1921
