České národní listy

Nedávno dostal  pan Jaroslav Ostrčilík cenu od zástupců Sudetoněmeckého krajanského sdružení. Za to, jak se účastnil  nekritického  a nehistorického  odmítání odsunu  Němců z Brna po druhé světové válce.  Ale my se musíme zeptat: Jestlipak pan Ostrčilík nezapomněl, co tomu odsunu předcházelo? Namátkou jsem vzala do ruky „Vlastivědný věstník moravský“  Muzejní a vlastivědné společnosti v Brně z roku 1997.  Je v něm, mimo jiné,  životopisný portrét  moravského zemského prezidenta,  JUDr.,  Jaroslava Mezníka (1884 – 1941).

Od roku 1918 se tento muž  podílel na konstituování československé státní moci.  Dobrovolně se přihlásil k práci na Slovensko. Jeho tamější  zásluhy ocenil vysoce československý ministr, Slovák   ministr JUDr. Ivan Dérer. Ve 30. letech byl  jmenován viceguvernérem na Podkarpatské Rusi. V důsledku  protičeskoslovenských ujednání mocností  v Mnichově  a rozbití Československa přestěhoval se  na podzim roku  1938 i s rodinou z Užhorodu do Brna. Měl tu  v čele zemského úřadu  působit jako zkušený právník především v oblasti správy a zemské správy.  Ale ve městě  po 15. březnu 1939 zavládla velmi silná, přímo likvidační  protičeská, germanizace.  JUDr. J. Mezník jí čelil historií a historickým myšlením, kulturou, spojením s československým rozhlasem v Paříži, v Londýně i v  Moskvě. Pevný  charakter,  neochvějné  češství a  věrnost vlasteneckému  odkazu prezidentů Masaryka a Beneše  mu přikazovaly  bránit český národ před nacistickou genocidou.  Ale s nástupem R. Heydricha do funkce zastupujícího říšského protektora a s jeho vyhlášením stanného práva zemský prezident  Mezník viděl, že ve své funkci nemůže setrvat. Gestapo zatýkalo vlastence, Sokoly, Junáky, pronásledovalo Židy. Šířil se masový teror. Postupně byly zatčeny desítky  předních vysokoškolských učitelů. Zatčení byli  vězněni, mučeni, popravováni. Otřesený zemský prezident neměl možnost tomu čelit, chystal se proto  opustit svou funkci a odejít  do penze. V té době byl  v Praze k trestu smrti odsouzen předseda protektorátní vlády, Ing. Alois Eliáš. V Brně byl  JUDr. Jaroslav  Mezník -  místo propuštění  do penze  - zatčen. Čím se provinil? Byl prý  informován o Říši nepřátelské činnosti v Praze  a neohlásil ji. Po zatčení byl uvězněn v pověstných Kounicových kolejích, kam se na popravy  Čechů  chodilo  německé obyvatelstvo i s dětmi  dívat. Jaroslav Mezník se octl  v krutých podmínkách  zničující samovazby. O čem mohl přemýšlet? Vazba, mučení, smrt. Nic jiného před ním nestálo. A tak se rozhodl.

Před veřejnou  popravou dal přednost dobrovolné smrti. Otevřel okno své cely  s vědomím, že bude  zastřelen. Byl  totiž přísný rozkaz, aby strážní, rozestavění kolem budovy, stříleli každého vězně, který  se objeví u okna.  Stanul  tedy  odhodlaně u otevřeného okna a na následky střelby a  pádu z okna zemřel. V osobě zemského prezidenta JUDr. Jaroslava Mezníka  odešel  důsledný demokrat a nezlomný vlastenec.  A věru nebyl sám. Těch obětí  kruté a nelidské nacistické  nadvlády  bylo během  druhé  světové války  bezpočtu. Ale  pan Ostrčilík dnes  tyto oběti  nelituje.  Lituje  naopak Němce, kteří byli odsunuti, aby již nikdy nebylo možno zneužít jejich menšinového postavení  jako záminky  k válečnému tažení a  k obsazení českého území. Neměl by pan Ostrčil a jemu podobní  věnovat více pozornosti  skutečné historii té doby?