České národní listy

Dnes 0:15

Stanislav Dvořák, Novinky

Slovo editora:

Na novinkách.cz vyšla již řada článků, v nichž se vyskytuje slovo „Sudety“ a jeho odvozeniny. To je asi jeden z hlavních důvodů, proč tyto články vyšly a proč další zřejmě budou i nadále vycházet.  Oživovat termín „Sudety“ se pokoušel i pan P. Bělobrádek v době, kdy zastával funkci místopředsedy vlády ČR. Prohlásil se sám za „sudetského“ Čecha. Dále tvůrčím způsobem odlišoval tzv. Sudety geografické od „Sudet“ politických, k nimž započítal, zřejmě z vlastního neodvolatelného rozhodnutí, celou Šumavu město Brno.

Tyto jeho výstřelky neměly následovníky. Přesto však úkol, zřejmě důležitý pro určité politické síly, patrně i zahraniční, trvá. Ale proč se máme vracet k termínu znacizovaných henleinovců? I němečtí antifašisté v dobách první republiky tento pojem odmítali a činí tak dodnes. Vždy jsme si vystačili s termínem pohraničí. Dnes ho máme opět časem „sudetizovat“?  Proč? Jde o termín, který zpolitizovali henleinovci. Máme se proto k němu vracet? Není k tomu žádný důvod! Tzv. Sudety jako územně-správní jednotka v Československu ani v České republice nikdy neexistovaly a neexistují dodnes! Jakým širším cílům má sloužit obnovení tohoto terminologického henleinovského strašáka?

Nemohli by nám páni z Novinek.cz sdělit, proč tak usilovně se snaží o oživení termínu „Sudet“? Proč tento projekt podporují a platí?

Nejde snad o výraz snahy „nepřátelsky převzít“ české pohraničí a udělat z něj „Sudety“ se vším všudy? V této souvislosti vzpomeňme na cíle henleinovců, kteří již v roce 1938 usilovali nejen o anexi našeho pohraničí, ale též připravovali „přivtělení“ našeho sídelního prostoru, Čecha Moravy“ k říši?  Přečtěme si znovu Karlovarský program a plán Hergel. Připomeňme s slova K. Henleina, která pronesl ve Vídni z jara 1941 o tom, jak Sudetendeutsche Partei systematicky rozvracela republiku s cílem naší republiku zničit. Vídeňský projev K. Henleina znovu vyvěsíme. Přečtěte si ho pozorně!  

***

V Krušných horách najdeme kromě řady jiných památek i Jezeří, zámek s unikátním příběhem. Měl několikrát zaniknout, ale zázrakem přežil. Řádila v něm jednotka SS i naše lidově-demokratické armáda a hlavně stojí těsně nad hnědouhelným dolem. Nechybělo málo a mohl se i s podkopanou horou sesunout dolů.

Na místě zámku kdysi stával hrad Eisenberg, o němž mnoho nevíme. Písemně byl doložen ve 14. století, kdy tam vládli pánové ze Rvenic. Samotný název opět připomíná, že Krušné hory byly bohaté na kovy (Eisen = železo). Majitelé se na hradě často střídali, jistý rytíř Kunz z Kaufunku zde vládl v 15. století a bojoval  proti kurfiřtu Fridrichu Saskému, kterému unesl syny. Chtěl uvěznit prince Arnošta na Jezeří, ale byl v Sasku dopaden a roku 1455 popraven. Jiří z Poděbrad mezitím nelenil a Jezeří ovládl, přičemž ještě dobyl nedaleké město Most.

Za Hochhauserů (16. století) byl hrad přestavěn na renesanční zámek. Jan Mikuláš Hochhauser špatně odhadl situaci, když se přidal ke stavovskému povstání - v roce 1618 mu císař majetek za trest sebral. Daroval jej pak knížeti Karlu z Lichtenštejna a ten ho prodal.

Tak se Jezeří dostává do rukou Lobkowiczů. Byl to pěkný majetek, k zámku patřily i pivovar, pět vesnic, poplužní dvory (panský dvůr se zemědělskými pozemky) a ovocný sad, nicméně zámek byl po roce 1620 zničen vojsky táhnoucích Evropou sem a tam. V roce 1646 navíc úplně vyhořel.

Do velkolepé stavební činnosti se pustil Ferdinand Vilém z Lobkowicz koncem 17. století. Jenže za panství jeho bratra Oldřicha Felixe zámek zase vyhořel. Po jeho smrti Jezeří přešlo na Karla Adama, zastupovaného jeho otcem Jiřím Kristiánem z Lobkowicz, a ten prodal Jezeří Ferdinandu Filipovi Josefovi, knížeti z Lobkowicz na Roudnici.

Foto: Profimedia.cz

Za Lobkowiczů se stal zámek kulturním centrem, kam jezdili operní zpěváci až z Vídně. Jezeří navštěvovali i Goethe nebo Schubert. Vyrůstal zde mimo jiné skladatel Christoph Willibald Gluck. Za Františka Maxmiliána z Lobkowicz fungovala zámecká kapela. Ve velkém sále, který byl zároveň divadlem, zněly symfonie i opery, v nichž vystupovali sólisté z Vídně nebo Drážďan. František Maxmilián se dokonce přátelil s Beethovenem. Slavný skladatel knížeti věnoval Eroicu, Osudovou a Pastorální.

Ferdinand Josef z Lobkowicz pak založil hudební školu na Jezeří, kde studoval Josef Spitz, učitel hudby Antonína Dvořáka.

V roce 1938 nacisté zámek jako součást Sudet pochopitelně zabavili a sídlila tam krátce SS-Leibstandarte Adolf Hitler, posléze se v roce 1943 proměňuje ve vězení pro prominenty, jakýsi fešácký kriminál, kde věznili třeba bratra francouzského prezidenta de Gaulla. Tehdy musel zámek vypadat strašidelně, protože ”vojenské mozky” ho natřely na zeleno a kolem prý stály budky propojené drátěnými ploty nabitými elektřinou.

Po válce se Jezeří vrátilo Lobkowiczům, jenže v roce 1949 si ho komunisté přivlastnili a jak už to chodilo, dostal se do spárů naší lidově-demokratické armády. Tehdy se tam zřejmě odehrávaly scény jako z filmu Černí baroni - jak říkal major Terazky „gulu sundať“ a „buržoazné stolíky“ naházet do kamen. Většina věcí byla rozkradena nebo zničena.