Jdi na obsah Jdi na menu
 


Sudetoněmecký program tzv. 20 bodů z hlediska mezinárodního práva 11. bod

24. 6. 2023
Sudetoněmecký program tzv. 20 bodů z hlediska mezinárodního práva
II.část
lI.Pohled do budoucna
Jedenáctý bod
Nejen sudetští Němci, nýbrž i německý národ vcelku se nikdy nesmíří s vyhnáním sudetských Němců z jejich staletí trvající vlasti. Stejně tak se nesmíří s tím, že českému národu byla odepřena svoboda a nezávislost. Volání po spravedlnosti a sebeurčení pro všechny a po „revizionismu pro svobodu" nebude nikdy více umlčeno.
 
Prof. JUDr. Miroslav Potočný, DrSc., komentuje 11. bod:
Na tomto místě, kdy se začíná poprvé dvacetibodový program tzv. sudetských Němců zabývat budoucností vztahů mezi nimi a Čechy, bude vhodné připomenout několik závažných okolností.
Předně je smutné, že se tzv. sudetští Němci, ba dokonce i německý národ, nikdy nesmíří s „vyhnáním z jejich staletí trvající vlasti". Jak bude níže ukázáno, nešlo většinou o vyhnání, nýbrž – až na první „divoké odsuny" - v zásadě o spořádané přesídlení masy německého obyvatelstva z Československa do Německa, hlavně do americké a sovětské okupační zóny. Údajně jejich „staletí trvající vlast" byla vždy a navždy zůstane českou vlastí, vlastí Čechů, Moravanů a Slezanů. V této jejich vlasti našli Němci z východních částí tehdejších německých feudálních zemí příležitost uplatnit své rolnické, živnostenské, řemeslnické nebo jiné odborné znalosti na základě pozvání českých panovníků. To, že se svobodně, nikoli jako objekt velmocí, nýbrž jako subjekt, svéprávná národnostní menšina, rozhodli připojit k Velkoněmecké říši, mělo pochopitelně za následek i zpřetrhání osobních i věcných svazků s československým teritoriem i zánik občanství k tomuto státu.
Příliš pozdě projevená „nesmiřitelnost" s tím, že českému národu byla odepřena svoboda a nezávislost, je mírně řečeno projevem licoměrnosti. Co udělali tzv. sudetští Němci k udržení a obraně své skutečné vlasti, Československa, v kritické době plánování a přípravy německé agrese proti tomuto malému, demokratickému státu, a později k jeho rozčlenění a zotročení? Nic! Nač tedy tyto krokodýlí slzy někdejší „páté kolony"?
To že „volání po revisionismu pro svobodu" nebude nikdy umlčeno, je zcela nemístně použitou novou pravdou, odpovídající dnešnímu modernímu mezinárodnímu právu vytvořenému v rámci společenství členských států Rady Evropy. Rozhodně však podle tehdejších norem takové právo nikdy neměla a ani nemůže mít národnostní menšina, která rozbila vlastní stát ve prospěch sousední mocné, agresivní německé mocnosti.