Stanislav A. Hošek - Nalejme si opět trochu čistého vína

7.11.2022 12:10

Jsme ve válce, už dokonce jaderné.

Vždycky mě vadilo a dodnes čím dále víc, když někdo hovoří, či píše o válce jako o běžné životní potřebě. Čili jak říkávala moje babička „jako o chlebě“. Je proto samozřejmé, že mi z toho důvodu víc, než enormně vadí, když se v současnosti prakticky už každodenně hovoří o užití jaderných zbraní (JZ). V této souvislosti bych chtěl jenom připomenout, že není nutné spekulovat, kdo užije JZ jako první. Tento spor byl již vyřešen víc jak před třemi čtvrtinami století.

Kdy začala jaderná válka?

Základní výzkum o atomovém jádře byl už dostatečně rozvinutý před druhou světovou válku. Dokonce v několika zemích se už rozvíjel aplikovaný výzkum zaměřený k praktickému využití obrovité energie skryté v rozpadu jádra. Jsou vesměs neověřené zprávy, že už existoval i technologický výzkum využití jaderné energie. Ovšem to všechno se ještě nedalo nazvat jadernou válkou, i když už v onom výzkumu šlo o utajování, ovšem motivované běžnými konkurenčními zvyklostmi.

Proces urychlila druhá světová válka. Konkrétně prý údajná sháňka Němců po těžké vodě. Ale spekulace nechme stranou. Jedinou reálnou skutečností je, že v USA vznikl projekt výroby první JZ. Tajný program Manhattan Engineering District měl za úkol vyrobit atomovou bombu. Ten byl splněn. Samotný program byl fakticky zahájením první fáze jaderné války a použití atomové bomby na cílech v Japonsku pak bylo její první horkou fází.

Vznik JZ byl tragédií pro lidstvo. Její základ spočívá v negativním kódu života na této planetě. Jeho jádrem je věčné soutěžení, soupeření, konkurence, nepřátelství až zabíjení. Lidské dějiny proto za prvé ukazují, že každý nový poznatek lidstvo dokáže využít v této soutěži, alias k válčení. A za druhé že co jednou lidé ke svému vyvražďování jednou použili, toho už se nedokážou zbavit.

Jaké fáze lze rozlišit na jaderné válce

Horká fáze jaderné války přesvědčila lidstvo o možnosti nové formy budoucích válek. Reálnost vzniku jaderné války pak byla zahájena v momentě, kdy bombu dokázal vyrobit i Sovětský svaz, což bylo čtyři roky po skončení druhé světové války.

Na tomto místě je potřebné zvýraznit následující. Bolševická revoluce dala vzniknout antagonistickému, čti nesmiřitelnému rozporu mezi následným SSSR a zbytkem světa, konkrétně především komplexním Západem, čti USA a pozdějšími NATO a EU. Jelikož antagonistický rozpor nezná kompromis, tak musí skončit zánikem jedné strany konfliktu. Proto obě strany zahájily jaderné vyzbrojování až do výše mnohonásobného zničení všeho živého na Zeměkouli. Bylo logické, že toto bezohledné chování vyvolá celosvětovou reakci. Zatím co supermocnosti rozmnožovaly arzenál k vyvraždění lidstva, vzniklo do té doby nevídané celosvětové mírové hnutí. Jeho aktivisté dobře věděli, co činí. Oni si totiž byli jisti, že existence JZ je pro lidstvo fatální, protože na světě zůstanou i v případě, kdy jedna ze stran antagonistického konfliktu zanikne. Což se po rozpadu SSSR plně potvrdilo. Celou tuto etapu lze považovat za další fázi jaderné války. Proč?

Jaderné zbraně představovaly od počátku tak obrovskou kvalitativní změnu v možnosti válčení, že již pouhou jejich existenci lze vnímat jako válku. Celou éru jaderného vyzbrojování je opravdu nutné považovat za jadernou válku. Existence JZ totiž mění především pojetí agrese. Tou není jako v konvenčních válkách teprve zahájení útoku na cizí území. Agresí v jaderné válce je vytvoření podstatné nerovnováhy, čili takové situace, v níž soupeř nemá možnost obrany, ba dokonce ani odvety.

Veškeré prozatímní jaderné válčení proto spočívalo právě ve snaze získat uvedené výhody. Licitace o změnu rovnováhy dostala kvalitativně nový rozměr vývojem balistických raket jako možných nosičů JZ. Kdo vyzbrojování před touto dobou nepovažoval ještě za jadernou válku, tak teď už musel změnit názor. Od té chvíle se obrana proti JZ stala totiž prakticky nemožnou, takže zbývala jen odveta, čti devastace až do rozměrů likvidace všeho živého. Společná existence balistických raket a JZ byla tedy další, kvalitativně vyšší fází jaderné války.

Ta byla natolik rizikovější oproti konvenčním válkám, že pro ni bylo nutné vytvořit naprosto nová mezinárodní pravidla. Ta nakonec akutní jadernou válku zmrazila, což bylo další fází jaderného válčení. Spočívala na demagogii, že JZ nikdo nepoužije jako první, alias, že nebudou tedy použity vůbec, a tak budou sloužit jen k odstrašování druhé strany. Šlo o podvod mocných vůči veřejnosti, jako se to v dějinách dělo obvykle. Proč by se totiž JZ vyráběly v tak nekonečně obrovském množství?! A nač by se vůbec vyráběly, když by se neměly nikdy použít?! Na odstrašení přece stačí ani ne setina stávajícího stavu, ba ještě mnohem méně při neustálém zvyšování jejich účinnosti. A konec konců odstrašení by zajistily i jiné prostředky. V současnosti globálního světa pak určitě ano. Reálnou pravdou o zmrazení tehdejšího užití JZ byla skutečnost, že proti jejich nebezpečnosti se tehdy nemohli uchránit ani ti nejmocnější, takže vymysleli onen „odstrašovací“ podvod. A při tom skutečnou jadernou válku vedli dál. Jak?

Naznačil jsem už, že podstatou déle jak půl století vedené jaderné války je snaha o vytvoření takové nerovnováhy v možnosti použití JZ, jež by jedné straně konfliktu vytvořila neúčinnou nebo až nemožnou obranu, nadto odvetu. Jedním z prvků takového pojetí rovnováhy byla laicky řečeno skutečnost, že z Moskvy je stejně daleko do Washingtonu, jako z Washingtonu do Moskvy. Americké rakety v Turecku, či Ruské na Kubě se staly proto natolik významným porušením tohoto rovnovážného pravidla, že se traduje, že tehdy byl svět dosud nejblíže k jaderné válce, já tvrdím, že ne k jaderné válce, leč k její horké fázi. Jaderná válka totiž nezažíná teprve padáním bomb a létáním raket. Tím už prakticky končí. Možná jednou provždy. Nebezpečnost Karibské krize spočívala ovšem navíc v tom, že dvě soupeřící supervelmoci začaly hledat jiné způsoby narušení „vzdálenostního“ prvku rovnováhy. Nabízely se hned tři. Záměna balistických raket za rakety řízené po celou dobu jejich letu, zvyšování rychlosti raket a konečně změna nosičů. Změnu nosičů vymyslel Sovětský svaz, který neměl možnosti jinak přiblížit JZ k území USA. Logicky musel přijít na ponorky.

Nepovažuji za novou fází jaderné války rozšiřování počtu států vlastnících JZ, jelikož jejich arzenály byly a jsou ve srovnání s oběma super mocnostmi nicotné. Vadilo mi ale od samého počátku, že vlastníci JZ vytvořili kartel, který prosazoval tak zvané nešíření JZ, a to ani v tak nicotném počtu jaké měly dvě evropské exvelmoci, které už tehdy byly pouhými regionálními mocnostmi. Není v mých očích novou fází ani epizoda neutronové bomby, která měla ničit pouze vše živé.

Závěrem této části shrnuji. První fází jadrné války bylo užití atomové bomby Američany v Japonsku. Mimochodem tento akt považuji za největší zločin proti lidskosti celých dějin, dokonce v mých očích horší než holocaust. V něm měl jedinec alespoň minimální šanci na odpor, ač nicotnou, a malinkatou šanci na únik. Ovšem před doslovným vypařením žádnou šanci absolutně neměl. Druhou fází bylo podle mě bezhlavé a výsostně nadbytečné jaderné vyzbrojování. Třetí Karibská krize a čtvrtou fází se stal následný, dlouholetý, zmrazený stav v podobě tak zvaného odstrašování.

Vývoj jaderné války po rozpadu SSSR

Po zániku Sovětského svazu vymizel vzpomínaný antagonistický rozpor mezi tak zvaným socialismem a kapitalismem, takže jej bylo nutné modifikovat, aby se mohlo válečnictví USA dále rozvíjet. Posloužilo k tomu v prvé řadě převažující veřejné mínění v USA. Stoletá propaganda jejích vládců dávno zajistila, aby americká veřejnost nečinila žádného rozdílu mezi ruským impériem za cara a za komunistů. Pro vládce USA bylo proto pouze nutné další soupeření s jadernou mocností opět povýšit na nesmiřitelný vztah. Proč?

Za bolševické revoluce nežily na Zeměkouli ani dvě miliardy lidí. Po rozpadu socialistického tábora ale už sedm a půl miliardy. Za tu dobu se navíc potvrdilo, že systém existence Západu je možný jen za neustálého růstu. Spojení obou skutečností si vynutilo existenční boj o přírodní zdroje, především energií a potravin, ale i vzácných suroviny pro kvalitativně nové, špičkové technologie. Čímž byla vytvořena základna pro další nelítostný až nesmiřitelný konflikt mezi dvěma jadernými super mocnostmi. Rusku, coby pohrobku SSSR zůstaly totiž obrovské přírodní zdroje, coby základ veškerého bohatství, jak zdůraznil exprezident Bush st. Nechci spekulovat, ale pouze konstatuji, že pozdější válka proti terorismu vyhlášená Bushem ml. poskytla skvělou zástěrku skrývající uvedený skutečný důvod nového nesmiřitelného konfliktu mezi USA a Ruskem.

V této etapě jaderné války existuje už jen jedna její fáze, která ji odlišuje od předešlého stavu. Je jí „vynález“ taktických JZ. Jde od samého počátku opět o podvod, který je děsivou manipulací s veřejným vědomím. Světová veřejnost si díky propagandě o taktických JZ má zvyknout, že horká jaderná válka je možná, čti, že není žádným konečným řešením lidského života na planetě. Jenže ona jím zůstává. Pro oběti útoku v každém případě a za druhé bude vždycky obrovským rizikem eskalace. Každé užití JZ bude mít existenční podtext, takže se s vysokou pravděpodobností stane iniciačním aktem všelidského Armageddonu.

A jsem u dneška

Současná éra jaderné války už je natolik komplexní, že nemá žádné specifické dělící roviny, které by šlo označit za kvalitativně odlišné fáze. V mých očích je bezvýznamnou taktika užití „špinavé“ jaderné bomby, či přímé zničení jaderné elektrárny kupříkladu kybernetickým útokem. Soupeření o získání výhody ke konečnému střetu je dneska tak široké, má tolik možných variant, že obě strany konfliktu jen velmi těžko vyhodnocují své skutečné šance. Z toho důvodu se lehce mohou dopustit omylu, a spustit horký konflikt v každém okamžiku. 

Jaderná válka se po celou dobu dotýká pouze jedné miliardy lidí na planetě. Již dávno se sám sebe ptám, kde berou vládci této údajně nejvyspělejší části všelidské civilizace tu drzost, aby hazardovali s životy dnes už sedmí miliard lidí, z nichž velká část si dokonce není svého existenčního ohrožení vůbec vědoma, takže proti němu ani nic nepodniká. Je tedy fakticky nevinná jako dítě. Z toho zorného úhlu i pouhé uvažování kohokoliv o Armageddonu, apokalypse, či konečném řešení považuji za metamorfózu v samotného ďábla, čti bytost nesmiřitelně nenávidící lidstvo.

Jestliže tedy současní klima fanatici chtějí opravdu poctivě brojit proti nějaké lidské činnosti, jsou povinováni bojovat především, ne-li absolutně jenom proti veškerému zbrojení, ale proti jadernému naprosto bezvýjimečně. A to hned ze dvou důvodů. Za prvé pro jeho nepředstavitelně obrovskou „uhlíkovou stopu“, ale především, a hlavně proto, že klimatické ohrožení lidstva je nicotné, proti možnému jadernému Armageddonu.

Proč je válka na Ukrajině válkou jadernou

Po zániku socialistického tábora ve světě proběhlo a probíhá několik desítek horkých válečných konfliktů. Ovšem jenom v sedmi jsem našel účast jedné z jaderných supermocnosti. Při tom pouze jedinou z nich zahájilo Rusko. Není mým současným zájmem hledat důvody proč právě tento, a ne jakýkoliv jiný regionální horký konflikt reální vládci USA povýšili na jadernou válku tím, že se do něj zapojili, takže vznikl první válečný konflikt, v němž jaderné supermocnosti stojí proti sobě. Jenom tvrdím, že jde po rozpadu SSSR o první horký konflikt, který vznikl mezi oběma super mocnostmi, a tak jej považuji ze všech v tomto textu uvedených důvodů za jadernou válku.

Vyhýbám se záměrně úvahám o oprávnění zahájit preventivní obrannou válku, či alespoň preemptivní útok, protože jde o velmi teoretické uvažování, které vybočuje ze současné reality mezinárodní situace, jež se vytvořila rozpadem SSSR, a je způsobena mimo jiné především ztrátou autority OSN. Díky tomu se současný mezinárodní svět stal doslova džunglí, v níž neplatí žádné právo, kromě práva silnějšího, čistokrevné to ideologie liberalismu.

Vládci USA eskalují konflikt na Ukrajině až na hranu zničení Evropy. To by si tupohlavci ve vedení Evropských států a samotné EU měli přiznat. USArmy totiž rozmísťuje údajné „taktické“ JZ na území dalších Evropských států, ba předpokládá, že jejich umístnění prosadí i do nečlenských zemí NATO, jako kupříkladu do Finska. Tím se JZ dostanou doslova na předměstí Moskvy a potom mé úvahy o preventivním úderu už nebudou pouhou teorií.

Samozřejmě že nevidím do záměrů Deep State USA, ale historická zkušenost mi říká, že Evropa je v totálním existenčním nebezpečí. Rusko má totiž tak obrovský arzenál JZ, že i při případném jaderném konfliktu zničí Evropu, a přesto mu zůstane dostatek této výzbroje, díky kterému se USA neodváží jít do horké jaderné války s Ruskem. Ukrajina Evropě budiž varovným příkladem a jen politický hlupec si to nepřipouští a věří v deklarované americké spojenectví. Vždyť zničit Evropskou konkurenci je staronovou snahou USA, a v současnosti jasně pozorovatelným výsledkem chování jejich vládců. Americe pak bude naprosto stačit, aby Rusko konfliktem s Evropou bylo oslabeno natolik, že nebude už překážet USA v další unipolární hegemonii světa.

Posledním hitem vládců USA je zakrývání válčení za svou světovládu čili pokračování půl tisíciletí parazitování Západu na bohatství světa doktrínou o střetu světových demokracií, proti autokraciím. Větší hloupost si nemohli vymyslet, protože v praxi je vláda Deep State USA tou nejvlivnější autokracií světa.

Závěrečný apel

Jsem skálopevně přesvědčen, že by si každý měl uvědomit, že jaderná válka nezačne až tehdy, když budou padat bomby a létat rakety. Tím ona bude už končit, jak jsem už napsal. Považuji proto za naprosto zásadní, aby si každý člověk, nadtož stát, národ, či jiná komunita uvědomily, že jaderná válka na této planetě už existuje tři čtvrtiny století, a především že válka na Ukrajině je její současnou nejvyšší možnou fází. Po ní už může následovat jen jediná, poslední. Zmáčknutí onoho pověstného tlačítka, ať už kódy k aktivaci JZ jsou třeba na Marsu, či kdekoliv na této planetě. Z toho prostého důvodu žádný veřejně aktivní člověk nemůže v tomto konfliktu zaujímat pozici neutrála. Jde o konflikt, který zásadně rozděluje celý svět pouze na dva tábory. Na tábor války a globální genocidy versus tábor míru a udržení existence lidského rodu na této planetě. Každý si musí vybrat kam chce patřit. A podle toho se začít chovat. Tečka.

Stanislav A. Hošek

Foto: Spojené státy po Hirošimě (6. srpna 1945) použily atomovou bombu  9. srpna 1945 proti Nagasaki . Fotografie vznikla den poté.

vaše věc.cz