Stále stejná taktika
Je zvláštní, že v době výzev ke změně, k podpoře inovací a dynamiky, kreativity a schopnosti formulovat vize, se jede pořád ve stejných kolejích. Evropské instituce jsou toho dokladem.
Vždycky, když je zapotřebí prosadit něco hodně problematického, obalí se to do vaty vzletných řečí. Výzva k přijetí povinných kvót na migranty byla v dubnu 2015 ukryta v usnesení, které vyjadřovalo lítost nad zmařenými životy žen a dětí ve Středozemním moři. Usnesení začínalo výzvou, že je třeba udělat vše pro záchranu lidských životů, a končilo vyjádřením odhodlání přijmout přísná opatření vůči obchodníkům s lidmi. Doporučení zavést závazné kvóty bylo schované v nenápadné větičce kdesi uprostřed dokumentu.
O čtyři roky později v březnu 2019 se to vše zopakovalo v usnesení Evropského parlamentu věnovaném lidským právům lidí afrického původu, kteří žijí v Evropě. Zde byla do obalu utkaného ze vzletných slov o lidské rovnosti, o nepřípustnosti diskriminace a o nepřijatelnosti koloniálních praktik a rasismu zabalena větička, kterou bylo možno vyložit jako výzvu k legalizaci nelegální migrace.
A do třetice všeho špatného. V září 2019 odhlasoval EP rezoluci o evropské paměti. Byla v ní použita naprosto stejná finta. Celá rezoluce se tváří jako protest proti jakýmkoliv projevům propagace totalitních ideologií. Pod touto bohulibou nálepkou se skryl naprosto tendenční výklad příčin vypuknutí druhé světové války. Západní země jsou v dokumentu zbaveny třeba jen zdání spoluviny, všechna špína je hozena na Sovětský svaz, který se, na rozdíl od Německa a jeho tehdejších přisluhovačů, své viny prý dosud nezbavil.
Protože tato taktika stále vychází, lze očekávat, že v průběhu tohoto roku spatří světlo světa další podobně ušlechtilá rezoluce. Dozvíme se z ní, že být živý je lepší než se utopit, budeme poučeni, že na koloniálních praktikách je mnoho neobhajitelného, a bude slavnostně deklarováno, že totalitní režimy nepodporují svobodu.
Do těchto pravd bude zahalena třeba nenápadná zmínka o tom, že zvláštní úřad se sídlem v Bruselu bude již na hranících EU rozdělovat nově příchozí do jednotlivých členských zemí. Tato procedura nebude pro členské státy ani v nejmenším povinná, bude pro ně pouze bezpodmínečně závazná.
Prof. J. Keller
Přišlo e-poštou
