Spory o růst
Vysoká četnost tropických dnů během letošního léta a pohled na hořící pralesy vyostřují střety mezi ekologickým a ekonomickým pohledem na svět. Mimo jiné oživují kritiku ekonomického růstu, která s různou intenzitou probíhá už od konce šedesátých let minulého století.
Ukazatel růstu hrubého domácího produktu, jenž patří k základům hospodářské politiky, je samozřejmě v delším časovém období naprosto nesmyslný. Při ročním tempu růstu 3,5% budeme za sto let 31krát bohatší a za tři sta let dokonce 30 000krát bohatší, než jsme dnes. Existují odhady, kolik zeměkoulí by naši potomci potřebovali, aby si svoji prosperitu náležitě užili.
Vyhlásit však za cíl růst nulový je politicky sebevražedné. S problémem růstu bohatství totiž úzce souvisí otázka jeho rozdělení. Vysoké poválečné tempo růstu umožnilo stabilizovat kapitalismus, který byl v základech otřesen hospodářskou krizí třicátých let a druhou světovou válkou. Vysokého růstu bylo využito k integraci dělníků a zaměstnanců do společnosti masového konzumu. Fungovalo to zhruba třicet let a není náhodou, že to bylo v západní Evropě zároveň třicet let slávy sociální demokracie.
Poté se tempo růstu zvolnilo a zároveň majitelé a správci velkých peněz a majetků usoudili, že tato forma udržování sociálního smíru je zbavuje příliš velké části jejich zisku. Německý sociolog Wolfgang Streeck přesně popsal způsoby, jimiž si od konce 70. let 20. století velký kapitál a jeho političtí pomocníci kupují čas, po který dokáží sociální smír či jeho iluzi udržovat. Patří mezi ně mimo jiné vysoké tempo zadlužování států i domácností.
Horovat v této situaci pro zastavení růstu z ekologických důvodů je sice vysoce ušlechtilé, ale politicky hrubě neprozíravé. Došlo by jen k tomu, že ti, kdo kontrolují velké peníze a v poslední instanci i politickou moc, by si ze stále stejného koláče ukrojovali stále více na úkor zbytku společnosti.
Dělají to beztak už několik desetiletí. Právě ekonomický růst umožňuje, aby se to obešlo bez tvrdších střetů. Pokud by se růst zastavil, pak by se teprve ukázalo, nakolik nerozlučně je kapitalismus spojen s demokracií. Ekologové by nebyli těmi, kdo by z osudové konfrontace vyšli jako vítězové.
Prof. J. Keller
Přišlo e-poštou
